neděle 1. července 2007

proč mám rád Járu Cimrmana

Protože to byl pravý a nefalšovaný Čech.
Protože mu vždycky o vlásek uteklo prvenství; to my Češi dobře známe, třeba ve fotbale, i když nám ty vlásky poslední dobou nabývají na objemu jak v reklamách na nepřekonatelný šampón nejmenované značky .
Protože když už měl tu smůlu a sám se neproslavil, zanechal po sobě aspoň slavné potomky. Že nevíte o kom je řeč? Tak třeba Bob Dylan. Kdo nezná jeho skutečné jméno, ať mrkne do nějaké hudební encyklopedie. Ano, je to tak. Z dochovaných pramenů je zřejmé, že Dylanův otec byl počat za Cimrmanova pobytu na císařském dvoře ve Vídni. Proto bylo jeho jméno zapsáno německým pravopisem, ale to nás nemůže zmást.
O tom, že Cimrman patří mezi světové velikány, svědčí například i text písně Johna Lennona "God". Lennon zde vyjmenovává nejslavnější osobnosti světových dějin a říká, že v žádnou z nich nevěří, protože věří jenom sám v sebe (pak se tedy opraví, že v sebe a v Yoko, asi si uvědomil, že by doma nedostal večeři). Ve výčtu těch osobností hned vedle Hitlera, Ježíše, Kennedyho a Elvise uvádí i Cimrmana. Nevěříte? Poslechněte si to!
Ale hlavně mám Cimrmana rád proto, že nám pomáhá přijímat vážné věci s nadhledem, ba i s úsměvem, což dělá moc dobře našim pocuchaným nervům.
V tom jsou pánové Svěrák a Smoljak důstojnými pokračovateli Jaroslava Haška. Mimochodem, o Švejkovi jsme se učili ve škole, že to je jediný opravdu světově proslulý román českého spisovatele. Nevěřte tomu. V cizině se na něj neptejte, budou na vás koukat jak na vyoranou myš. Ale zkuste se poptat v Česku, kdo zná Švejka. Že ho zná každý Čech? Omyl, každý Čech ví, že tenhle román existuje, dokonce ví, kdo ho napsal a o čem je. Ale zeptejte se, kdo ho opravdu celý přečetl. Dá vám hodně práce někoho takového najít. Mně můžete věřit, já ho taky nečetl. Ale chystám se k tomu už dlouho. Zakoupil jsem ho za tím účelem asi před třiceti lety v antikvariátu. Ještě ho mám schovaný.
Pokud snad předchozí věta někomu něco připomíná, vězte, že jde o citát z Wericha.
Toho mám taky rád, ale to už je zas téma na někdy jindy...

Žádné komentáře: