pátek 19. září 2014

Zámek č. 24 (Košátky)

Protože o víkendu bylo deštivo, využili jsme krásné babí léto, které letos připadlo na čtvrtek, k rychlému odpolednímu výletu do Košátek. Tedy plánovali jsme, že to bude rychlé. Košátky nejsou tak daleko a je to klidná cesta po okreskách, kde nejezdí moc aut. Nakonec to trvalo trochu déle, než jsme čekali.

Zámek č. 24: Košátky
Vzdálenost od bydliště: 16 km
GPS: N 50°19.11042', E 14°39.97202'

Středověká tvrz, přestavěná do gotické podoby na začátku 15. století Janem Košáteckým z Veitmile. Koncem 15. století přechází do vlastnictví rodu Kolovratů, kteří pevnost v 16. století přestavěli na renesanční zámek. Různé větve tohoto rodu vlastnily zámek až do roku 1924. Ještě deset let po pádu komunismu byl na zámku domov důchodců, pak byl bohužel navrácen potomkovi předkomunistických majitelů, jehož cílem zjevně není zámek jakkoli zvelebovat.

Z domova jsme vyrazili chvilku po čtvrté, ale Hance moc nejede kolo. Asi je to tím, že si ho dala seřídit a nechala si doporučit nové skvělé drahé pláště. Dřív mě z kopce dojížděla, teď je to naopak. Kopečků je po cestě docela dost, na to že jsme v Polabské nížině. Po jednom zvláště otravném výstupu si děláme přestávku a konzumujeme špendlíky ze stromu u cesty.
Nicméně chvilku po páté jsme v Košátkách. Je to vesnice o pár číslech, ale zámek nějak není vidět. Dojeli jsme až na konec vesnice, a tam jsme se zeptali pána, co tam zrovna "pásl" na úzké odbočce z hlavní silnice dva malé kluky. "Košátecký zámek? No, to je tady to před vámi". Mávl směrem po té cestě, kde na konci bylo něco jako vjezd do areálu zemědělského družstva. A pak se rozpovídal. Dozvěděli jsme se toho hodně. Že zámek je už aspoň deset let nepřístupný, protože ho dostal v restituci potomek původních majitelů. Že odtamtud vypověděl domov důchodců, který tam do té doby byl. Že se, jak jinak, o zámek nestará, akorát občas někde splaší nějakou dotaci, tak z toho opraví kousek střechy (jestli za celou výši dotace, nebo za polovinu, to nikdo nezkontroluje). Že kromě zámku zdědil taky spoustu lesů kolem, teď je plundruje a zámecký areál využívá jako sklad dřeva. A taky že ten zámek je velice unikátní, protože je postaven na bažinatém území, takže stojí na obrovských dřevěných pilonech. A uvnitř jsou vzácné sochy a fresky a vůbec, je to hrozná škoda, že to není přístupné, ale v tuhle chvíli to bohužel vypadá, že  má asi odzvoněno. A taky že děda jeho manželky byl na tomhle zámku panským vozkou. Rovněž jsme  vyslechli kritiku zdejších politických poměrů i jistých národnostních menšin. Celá přednáška trvala skoro hodinu, bohužel jsem neměl s sebou diktafon, abych ji zaznamenal ...
Ptali jsme se, jestli se nějak dá dostat do areálu - samozřejmě že ani náhodou. Takže jsme trochu pojezdili kolem dokola, udělali pár snímků zdálky, a vzhledem k tomu, že už zapadalo sluníčko a my neměli (přesněji já neměl) na kole světlo, spěchali jsme domů.

 Dolní brána slouží jako vjezd pro svoz a odvoz dřeva


 Horní brána je zatarasená obrovským kmenem stromu, 
aby tam náhodou někdo násilím neprojel ...




Na zpáteční cestě chytáme západ slunce nad spolanskými komíny,
nedalo mi to, abych to za jízdy nezkusil zvěčnit

neděle 7. září 2014

Zámky č. 21-23 (Čakovice, Ctěnice, Vinoř)

Zabrousili jsme na okraj Prahy. Je tu spousta bývalých samostatných vesniček, které postupně Praha spolkla, ale přitom i dnes mají svou vlastní atmosféru a s Prahou je pojí jen nápis na ceduli a vyšší poplatky za psí známky.

Zámek č. 21: Čakovice
Vzdálenost od bydliště: 15 km
GPS souřadnice: 50°09'06.4"N 14°31'19.1"E

Původně středověká tvrz, která často střídala majitele z řad lokální šlechty. Přestavba na zámeček proběhla pravděpodobně v letech 1773-1785 za majitelky Antonie z Klebelsberku, rozené z Kolovrat. Největší rozkvět zažívá zámek i zdejší obec po roce 1849, kdy jej koupil vídeňský velkoobchodník a továrník Alexandr Schöller. Ten zámek zcela přestavěl v klasicistním slohu, nechal upravit přilehlý park a poblíž zámečku postavil cukrovar.
Dnes je zde Základní umělecká škola a také reprezentační prostory místní městské části. O čemž jsme se přesvědčili na vlastní oči, zrovna jsme se připletli ke svatbě. Na cestě zpátky jsme pak dokonce předjeli ženich a s nevěstou: před námi jely pomaličku dvě tmavé limuzíny a rozsvícenými blikačkami. Když jsme je předjížděli, ukázalo se, že mezi nimi jede na rozhrkaném skládacím kole ženich s nevěstou (nechápu, jak se naskládali na jedno maličké kolo) a za sebou na provázku táhnou několik lomozících plechovek. Když jsme je předjížděli, tak ženich hlasitě protestoval. Asi jsme se měli zařadit a vytvořit slavnostní kolonu...
Bohužel po pár snímcích mi odešla baterie ve foťáku, takže zbytek dne fotím mobilem.






Zámek č. 22: Ctěnice
Vzdálenost od bydliště: 17 km
GPS souřadnice:  50°08'57.0"N 14°33'50.0"E

Zámek je asi 2 km od čakovického zámku, uprostřed polí (anglicky "in the middle of nowhere").
Celý areál je velmi pěkně upraven, jsou tu stánky se suvenýry, ukázkami řemesel, "lepší" restaurace a prý i hotel s kapacitou 48 ubytovaných. V restauraci jsme si dali oběd, nebyl špatný, akorát servírka nám při placení vrátila o stovku míň. Všimli jsme si toho až za chvíli (tedy Hanka, já bych se to ani nesnažil počítat), tak jsme to neřešili, ale pokud se tam ještě někdy zastavíme, obědvat budeme jinde.
U vchodu do samotného zámku je bronzová deska s povídáním, které se nedá přečíst, protože těstně u zdi je přilepený stánek se suvenýry. Hlavu jsem tam strčit nedokázal, ale ruku s mobilem ano, takže jsem na stánkaře vyzrál a doma jsem si přečetl, co na desce stojí:

Původně gotická tvrz z poloviny 13. století, renesančně přestavěná kolem r. 1550 a znovu do dnešní barokní podoby v 18. století. Za zámkem středověký příkop a zbytek barokní zámecké zahrady. Architektonicky pozoruhodný celek zámeckého komplexu se zachovalým původním hospodářským zázemím zčásti barokního původu.

Tolik deska, z jiných zdrojů doplňme, že přestavbu tvrze na renesanční zámek provedl Mikuláš Hrzán z Harasova. Zámek pak velmi často měnil majitele, mezi nimiž byly rody Smiřických, Zápských ze Záp, Zajíců z Hazmburka, Valdštejnů, majitelem byl též renesanční hudební skladatel, hrabě Jan Antonín Losy z Losinthalu, pak také rod Windischgrätzů, a po řadě dalších se r. 1849 dostává zámek do majetku továrníka Alexandra Schöllera, stejně jako zámek v Čakovicích.





 v místním parku jsou pořádné stromy ...

... někdy připomínající moderní umění



 tohle není vlastní foto (bohužel, zatím se nepodařilo naučit kola létat), 
ale zde zakoupená pohlednice

Ctěnice zdálky ("in the middle of nowhere")

Zámek č. 23: Vinoř
Vzdálenost od bydliště: 19 km
GPS souřadnice: 50°08'27.7"N 14°34'42.6"E

Další 2 kilometry od ctěnického zámku je zámeček ve Vinoři. Ten je bohužel v majetku armády (podle jiných zdrojů Ministerstva vnitra), takže areál je neprodyšně uzavřený a vyfotit se dá jen zdálky.
Původne zde - jak jinak - byla středověká tvrz. Ta s celou obcí střídala majitele, často se mezi nimi objevovala jména majitelů sousedních Ctěnic. Zámeček nechal na místě původní tvrze postavit letech 1719 – 1724 František Josef Černín, a v majetku tohoto rodu zůstal zámeček až do roku 1918.

 Hanka se modlí, abychom se šťastně dostali domů

 Ruku s mobilem jsem dostal nad bránu, ale o moc lepší pohled to nepřineslo...

tak aspoň jeden dobový obrázek vinořského zámečku z poloviny 19. století 
(převzato ze stránek Městské části Praha-Vinoř)

sobota 2. srpna 2014

Zámek č.20 - Brandýs

Pomalu nám docházejí blízké zámky, budeme muset prodlužovat výlety. Ale pár jich ještě zůstalo, jako třeba ten dnešní. Plánovali jsme polední grilování, takže na dopolední projížďku nebylo moc času. Volba padla na starý dobrý Brandýs, i proto, že to tam známe a tudíž jdeme najisto. Nehrozí obcházení kolem dokola a hledání, kudy se dostat na dohled zámku v uzavřeném areálu střeženém ochrankou. A navíc polovina cesty vede po příjemné polabské cyklostezce.

Zámek č. 20: Brandýs nad Labem
Vzdálenost od bydliště: 16 km
GPS: N 50°11.23465', E 14°39.97487'

Cituji z nápisu na tabuli v průjezdu hlavní brány:

Původně gotická tvrz, založená rodem Michaloviců, rozšiřovaná šlechtickými rody pánů ze Šelnberka a Krajířů z Krajku. Od roku 1547 byl zámek v majetku královské komory a loveckým zámkem habsburského panovnického domu.
Velkého rozkvětu došel zámek za panování císaře Rudolfa II., který zde často pobýval.
V roce 1860 získal zámek arcivévoda Leopold II. z toskánské větve habsburského rodu a poté jeho syn, arcivévoda Ludvík Salvátor.Po jeho smrti patřil zámek poslednímu císaři Karlu I. a jeho manželce, císařovně Zitě Bourbon-parmské.
V roce 1919 byl zámek zkonfiskován Československým státem a v roce 1995 zámek převzalo do vlastnictví město Brandýs nad Labem-Stará Boleslav.

Tolik informační tabule. Nutno podotknout, že zámek je ve velmi dobrém stavu, veřejnosti přístupný, konají se tu pravidelné prohlídky a je tu i zámecká restaurace. Kéž by takových bylo víc!










Pod úrovní zámecké zahrady je zřejmě pozůstatek starého vodního příkopu, kde mají výběh kozy a labutě (nebo ty mají výlet ??)

neděle 27. července 2014

Zámky 17,18 a 19

Dnes odpoledne měl přijet Martin z tábora, tak jsme opět volili něco bližšího. Našli jsme tři zámky blízko sebe, počasí bylo dneska ideální (pominu-li poryvy větru, který, jak již bylo v minulosti konstatováno, samozřejmě fouká vždy proti nám, to už ani nemusím zdůrazňovat - můžeme se domluvit, že naopak upozorním, pokud by tomu někdy náhodou tak nebylo, ano?).

Zámek č. 17 - Klecany
Vzdálenost od bydliště: 15 km
GPS souřadnice: N 50°10.65605', E 14°24.60670'

Zámek stojí, jako ostatně většina zde zmíněných, na místě původní tvrze. Není přesně doloženo, kdy došlo k přestavbě, pravděpodobně se tak dělo postupně. Panství často střídalo majitele, ze známějších to byli např. Lobkovicové, kteří pravděpodobně v 17. století přestavbu započali. Pokračovali v ní Šternberkové, pak se tu vystřídali Gallasové, Clam-Gallasové a další. Za komunismu zámek patřil armádě. Po roce 1990 se dostal do soukromých rukou. Roku 2004 byl kompletně zrekonsturován. Zajímavá je osoba majitele, která rekonstrukci provedla. Je to jeden z nejslavnějších šmejdů, německý podnikatel Jensen Beckhäuser, majitel firmy Beck, která se u nás proslavila pořádáním předváděcích akcí pro seniory. V současné době je ale zámek nabízen několika realitkami na prodej. Cena se samozřejmě nesděluje, ale šušká se o miliardě. Pan Beckhäuser se zřejmě bude stěhovat někam dále na východ, tady mu začali do jeho bohulibého podnikání kafrat úřady, a důchodci už taky nejsou co bývali, už se nenechají tak jednoduše vykostit jako dřív.





Zámek č. 18 - Přemyšlení
Vzdálenost od bydliště: 14 km
GPS souřadnice: N 50°10.14167', E 14°25.60842'

V obci se sympatickým názvem (na autobusových zastávkách jsem dokonce zahlédl variantu "Přemýšlení"; dnes je součástí obce Zdiby) bývala již na začátku 15. století tvrz. Ta postupně mnohokrát změnila majitele a chátrala. Na jejím místě byl na začátku 19. století vybudován zámek v empírovém stylu. Bohužel po dalších přestavbách a "úpravách" ztratil svou originální podobu a dnes vypadá téměř jako obyčejný činžák. V druhé polovině minulého století patřil do areálu podniku Tesla a využíval jej Výzkumný ústav jaderné techniky, sídlící v nedaleké Řeži. V současnosti slouží jako okresní archív okresu Praha-východ.




Zámek č. 19 - Zdiby
Vzdálenost od bydliště: 13 km
GPS souřadnice: N 50°10.06322', E 14°27.18943'

Jen o kousek dál jsme podle podkladů vyhlíželi další zámek. Ovšem nebylo to vůbec jednoduché. Jednak proto, že se nachází těsně vedle rušné čtyřproudé silnice, jednak proto, že je od ní oddělen velmi bujnou, téměř neprostupnou vegetací, a jednak proto, že to, co za tím živým plotem je, zámek připomíná jen velmi vzdáleně (ano prosím, ještě vzdáleněji než ten předchozí).
První pohled svádí k domněnce, že zámek je budova, která je vidět přímo ze silnice, a některé prameny to tak dokonce uvádějí. Ovšem podle jiných (důvěryhodnějších) pramenů, to, co jsem zpočátku považoval za zámek, je bývalý pivovar (pravda, jeho osud je se zámkem nerozlučně spjat).
Budova zámku samotného je hlouběji v parku a její stav nemá cenu popisovat, foto hovoří za vše.
Zámeček pravděpodobně postavil na počátku 18. století František Maxmilián Hartman z Clarensteinu. Vystřídal řadu majitelů, jednou z těch zajímavějších byla ruská šlechtična, hraběnka Asbassová.
Za komunismu zde byl statek, později zemědělské učiliště, a nakonec paradoxně Státní ústav pro rekonstrukci památek, který s péčí řádného hospodáře vydal na tehdy již značně zdevastovaný zámek demoliční výměr. K demolici sice nedošlo, zámek dostali v restituci dědici původních majitelů, ale přesto, že nějakou dobu jevili snahu objekt zrekonstruovat, nakonec to vzdali a zámek se pravděpodobně za nějaký čas samovolně rozpadne.

 budova pivovaru (alespoň podle většiny pramenů)


 Tohle je pozůstatek zámku. Věřili byste tomu?

sobota 19. července 2014

Zámky 15 a 16

Dnes bylo krásné počasí. Na koupání. Na cyklistiku ovšem trochu vedro, takže jsme se rozhodli vyrazit hned ráno, a oproti původním plánům na celodenní výlet jsme nakonec zvolili kratší trasu, abychom se vyhnuli tomu nejhoršímu. Naštěstí foukal příjemný větřík, takže se pálící sluníčko dalo přežít (během zpáteční cesty už bylo nějakých 32 stupňů ve stínu). Samozřejmě foukalo proti směru jízdy, jak jinak. Není to nějaký Murphyho zákon? Pokud ne, mám námět na doplnění: pokud fouká vítr a vy jedete na kole, vždycky fouká proti vám. Dlouholetá vlastní zkušenost.

Každopádně dnešní výlet byl mimořádně úspěšný, protože se nám podařil bonus v podobě úspěšného vniknutí do areálu mělnické zemědělské školy a tedy opravy dříve nezdařeného pokusu o návštěvu zámečku Neuberk.

Zámek č. 15 - Neuberk (Mělník)
Vzdálenost od bydliště: 12 km
GPS souřadnice: N 50°21.63380', E 14°29.87917'

Zámeček nechal postavit na počátku 18. století Jan Bedřich Neumann, příslušník německého rodu rytířů z Neubergu. Původně barokní budova prošla v 19. století klasicistní úpravou. Od rodiny Neubergů zámeček po 1. světové válce odkoupilo město Mělník a r. 1921 jej věnovalo tehdejší Státní vyšší škole ovocnicko-vinařské a zahradnické. Roku 1926 byl upraven na žákovský domov a stejnému účelu slouží dodnes. Rozsáhlá zámecká zahrada slouží jako školní statek Vyšší odborné školy zahradnické a Střední zahradnické školy v Mělníku a v zámečku samotném je dnes dívčí internát. Mile nás překvapil dobrý stav budovy i okolního parku, kde je dokonce i jakási naučná stezka.

 V parku je naučná stezka s informačními tabulemi, samozřejmě za evropské peníze.



 Sluneční hodiny mají malou chybku. Kvůli blízkým stromům na ně nesvítí sluníčko, takže nejdou ...




Zámek č. 16: Liběchov
Vzdálenost od bydliště: 19 km
GPS souřadnice: N 50°24.49313', E 14°26.71757'

Zámek vznikl renesanční přestavbou původní gotické vodní tvrze kruhového půdorysu. K ní nechali Pachtové z Rájova 1720-1730 dostavět novou budovu. Stavbu provedl významný český barokní architekt František Maxmilian Kaňka a spolupracoval při tom také se svými přáteli, sochařem Matyášem Bernardem Braunem a malířem Václavem Vavřincem Rainerem. Na počátku 19. století koupil zámek průmyslník Jakub Veith, nechal provést významné klasicistní úpravy a také nové nástěnné malby malíře Josefa Navrátila. Od roku 1963 je zámek ve vlastnictví Národního muzea v Praze, které zde v 70. letech zřídilo expozici umění a řemesel asijských kultur. Bohužel během povodní r. 2002 byl zámek vážně poškozen a dodnes není veřejnosti přístupný. Také kdysi krásný zámecký park je dnes velmi špatně udržovaný. Copak asi soudruzi provedli s penězi z pojistek po povodních?



 Tři sochy ...





 Mřížemi ve vytlučených dveřích jsem prostrčil ruku s foťákem ... nástěnné malby zdá se celkem přežily, ale jinak ani náznak nějakého pokusu o rekonstrukci. Škoda.

Pro zajímavost: tohle je snímek z března 2002, tj. asi 5 měsíců před povodněmi. 
Tehdy byl zámek ještě přístupný.