sobota 21. června 2014

Jak Česká pošta zaspala dobu

  Nebudu se zabývat tristní kvalitou základních služeb České pošty. Všichni jsme si zvykli na to, že pošta je pošta. Balíček na domácí adresu doručí spolehlivě v pracovní době, kdy většina z nás dlí v práci a nikoli doma. U přepážek sedí deset úřednic, ale všech pět klientů, kteří v tu chvíli jsou na pobočce, čeká na odbavení u jediného okénka, takže jedna úřednice kmitá, zatímco ostatních devět čumí do blba. A tak dále, to všichni známe. Já jsem dnes narazil na českou poštu coby provozovatele systému datových schránek. Proč tu zakázku dostala právě tato dinosauří organizace, nemám tušení. Ale rozhodně je to dobrý tunýlek, mizí tady stovky milionů z našich daní, které pomáhají poště přežít, i když díky kvalitě svých služeb už by dávno měla být mrtvá.

Nemám rozhodně žádné iluze, ale stejně mě zase jednou dokázali překvapit.

Dneska jsem se totiž snažil vyplnit formulář Přehled o příjmech a výdajích OSVČ. Aby to živnostník neměl moc jednoduché, kromě daňového přiznání musí tatáž čísla plus něco navíc vyplnit ještě do formulářů pro zdravotní pojišťovnu a pro správu sociálního zabezpečení. Naštěstí moje zdravotní pojišťovna na to má aplikaci přímo na webu, takže podání proběhlo bez problémů. Sociálka na to má formulář, který se dá vyplnit pomocí skvělého FormFilleru od Software602. Samotné vyplnění je v pohodě, dokonce je tam tlačítko na odeslání přes datovou schránku. Ale ať tlačím jak tlačím, tlačítko nic neodesílá. Po několika pokusech jsem rezignoval, uložil jsem formulář do xml a rozhodl se přihlásit do datové schránky a ručně ho odeslat. Jaké bylo mé překvapení, když na mě vykoukla stránka, která mě poslala kamsi, viz níže. Nevěřím vlastním očím.


Co to je, plánovaná údržba systému?? Už si vzpomínám, to se dělalo v sedmdesátých letech minulého století! Tehdejší sálové počítače měly feritové paměti, kterým oxidovaly kontakty. Tak se musel jednou týdně na půl dne odstavit počítač, nastoupili technici s vatičkou a lahví lihu, a čistili kontakty. Soudruzi z pošty asi pozapomněli, že teď máme rok 2014...
Žádná rozumně napsaná aplikace nepotřebuje pravidelné odstávky z důvodu "údržby", to jenom někdo byl líný trochu víc programovat, a proč taky, když jde jenom o klienty  - uživatele datových schránek, z nich většina o ně vlastně ani moc nestojí, ale má jejich používání nařízeno ze zákona...

A když už mám aplikaci, kterou jsem naprogramoval prasácky a potřebuju ji čas od času odstavit, tak to jakožto normálně myslící člověk naplánuju na noc, třeba ze soboty na neděli. Jasně, v sobotu po obědě není normální pracovní doba, ale živnostník přes týden pracuje, papírování si nechává na víkend. Nepočítá s tím, že software soudruhů z České pošty si vybírá pracovní volno.
A ta hláška, že plánované termíny údržby jsou vždy s dostatečným předstihem zveřejňovány, ta mi tedy opravdu pomohla! Hned se cítím líp, když vím, že si za to můžu sám, protože jsem se s dostatečným předstihem měl podívat někam, nevím kam, a dočetl bych se něco, nevím  co. Že by soudruzi zároveň k tomu oznámení přidali informaci, do kdy že to tedy ta plánovaná odstávka bude, to je pod jejich úroveň. Nebo že by sem aspoň dali odkaz na to tajemné místo, kde to s dostatečným předstihem zveřejňují. Rád bych věděl, jestli budu čekat minuty, hodiny, nebo dny. Týdny snad ne, já jim pořád ještě věřím!

Napadá mě, jestli Douglas Adams neměl nějaké zkušenosti s Českou poštou, když psal Stopařova průvodce po Galaxii. Nebo že by v Anglii měli podobně fungující úřady? Pozor, konkurence!

Ale naše milá pošta teď má nového soudruha ředitele, který má plán, jak vše napravit a vylepšit. Už se těším.

sobota 14. června 2014

Zámky č. 7 a 8

Na dnešním krátkém výletu jsme "ulovili" jeden plnohodnotný zámek a jeden pidizámeček.

Zámek č. 7 - Měšice
vzdálenost od bydliště: 10 km
GPS: N 50°11.73707', E 14°31.33227'

Rokokový zámek s prvky klasicismu nechal postavit v letech 1767-1790 František Antonín Nostic na místě bývalé kamenné tvrze. Rod Nosticů jej užíval jako své sídlo až do roku 1945, kdy byl zkonfiskován. V letech 1775-1785 tu působil jako vychovatel u Nosticů Josef Dobrovský. Roku 1775 zde byl instalován první bleskosvod v Čechách (paradoxně nikoli podle koncepce českého vynálezce Prokopa Diviše, ale podle modernější a jednodušší koncepce Benjamina Franklina).
Po roce 1948 byl zámek využíván jako politická škola Revolučního odborového hnutí a později byl upraven na nemocnici. Roku 1996 bylo vlastnictví převedeno na obec Měšice a objekt byl pronajat občanskému sdružení, které zde provozuje zdravotnické zařízení (Centrum integrované onkologické péče).

Severní průčelí s hlavním vstupem

směrem na jih se rozkládá zámecký park, kdysi honosný, dnes neudržovaný; 
stojí tu čtyři sochy, které snad kdysi něco nesly či podpíraly (?)
druhá zleva není vidět, je zakryta větvemi stromu



Pohled z parku na jižní průčelí


Zámek č. 8: Mratín
Vzdálenost od bydliště: 12 km
GPS: N 50°12.12427', E 14°33.09647'

Mratín je útulná vesnička na cestě z Měšic do Kostelce nad Labem.
Objekt v ulici U Školky č.p. 26 je v některých zdrojích označován jako zámek, v jiných jako panský dům. Moc informací se o něm nedá najít, i když jako zámek figuruje v databázích Hrady.cz či Soupispamatek.cz . Postaven byl kolem roku 1750 v pozdněbarokním stylu.
V současné době je tu mateřská škola.
Pěkné klidné místo, jenom, soudruzi, ty barevné popelnice - to je pořádná pěst na oko!






neděle 8. června 2014

Zámky č. 5 a 6

Dnes jsme plánovali zvládnout tři zámky najednou. Ne vždy se daří podle plánu (podle Murphyho zákonů skoro nikdy). Takže jsou nakonec jen dva, ale zase dáme pár fotek mimo plán.

Prvním cílem měl být zámeček Neuberk. Je to druhý, méně známý mělnický zámek, který se nachází v areálu školního statku. Objeli jsme areál kolem dokola (a nebylo to jednoduché, chvílemi téměř zarostlá polní cesta), ale dovnitř jsme se nedostali a zámek jsme ani okem nezahlédli. Zato jsme se nacpali výbornými třešněmi, které rostly v aleji podél cesty. Nakonec jsme se zeptali místních (po menším incidentu, kdy jsem vjel do areálu firmy ZZN a vrátný mě seřval, co si to dovoluju, že se tam nesmí - marně jsem ho přesvědčoval, že na žádné z těch deseti cedulí, co jsou na vratech, není ani zmínka o tom, že by sem byl vstup zakázán; prý tam je stopka, tak je přece jasné, že se tam nesmí...)
Ti místní (ne, nešlo o onoho vrátného) nám řekli, že k zámečku se nedostaneme, ale prý v sobotu dopoledne bývá areál otevřen, protože se tam prodávají nějaké zemědělské produkty. Tak to možná zkusíme někdy jindy. Vyfotili jsme si aspoň bránu s plánkem areálu, zámeček slouží jako dívčí internát.



Zámek Mělník
vzdálenost od bydliště: 14 km

Po několika kilometrech v těžkém terénu jsme zamířili k "hlavnímu" mělnickému zámku. Ten sloužil už v raném středověku jako sídlo vdov a manželek českých králů a knížat (včetně manželek císaře Karla IV.). Původně románský a později gotický hrad byl r. 1542 přestavěn na zámek. Po třicetileté válce koupili zpustlý zámek Černínové od císaře Leopolda I. Poslední dědička z rodu Černínů Marie Ludmila se v roce 1753 provdala za Augusta Antona Lobkowicze a rod Lobkowiczů pak zámek vlastnil až do roku 1948. Roku 1992 získal zámek zpět v restituci Jiří Lobkowicz; nechal jej zrekonstruovat, na vinicích pod zámkem pěstuje víno a v zámku samotném obnovil vinné sklepy. Zámek je přístupný veřejnosti.



pohled na zámek a věž Chrámu sv. Petra a Pavla ze Svatováclavské ulice
(tam jsme si dali oběd - kde jinde než U sv. Václava)

pohled ze silničního mostu přes Labe

pohled na zámek s vinicemi z druhého břehu Labe


Po obědě jsme vyrazili přes řeku, neboť hned na druhé straně Labe v obci Hořín se nachází další z našich cílů.

Zámek Hořín
Vzdálenost od bydliště: 18 km

Zmínky o sídle českých šlechtičen v Hoříně jsou už ze 14. století.
  Dnešní zámek začali stavět na počátku 18. století Černínové původně v barokním, později rokokovém slohu. Jedná se o architektonicky zajímavé cílo, se vzácnými štukami v interiérech. Bohužel v současné době není veřejnosti přístupný a značně chátrá. Což je zjevně osud většiny zámků u nás. Proto se snažíme jich navštívit co nejvíc, dokud je co...



Na zpáteční cestě projíždíme obcí Vrbno, kde nás zaujalo cosi na první pohled podobného zámečku, ovšem v naprosto dezolátním stavu (na rozdíl od sousedního kostela Povýšení sv. Kříže, který udržovaný).
  Podle dostupných pramenů je to jakési panské sídlo (možná bychom ho mohli prohlásit za zámeček, ale nebudeme to přehánět...), později římskokatolický farní úřad. O obec se prý zajímají filmaři, protože si zachovala téměř netknutý středověký ráz, ovšem hodně budov je na rozpadnutí. Škoda, mohla by to být krásná vesnička.




  Prochází tudy cyklostezka, po které se dá dojet k lávce přes Vltavu, a po troše úsilí (v podobě vynesení kola do schodů a snesení na druhé straně) se dostaneme do Zálezlic (mediálně slavných díky opakovaným povodním). A pak už na Chlumín a Obříství a přes Štěpána domů - tedy kolem tří zámků v minulosti již navštívených. Na ty už bychom teď sílu neměli, naopak v Obříství jsme opět doplnili kalorie ve zdejší kavárně.

Zámek (a zámeček) č. 3 a 4

Zámeček Na Štěpáně
vzdálenost od bydliště: 3 km

Dnes jsme vyrazili stejným směrem jako minulý týden. Zjistil jsem, že má informace o tom, že Obříství je pro neratovičáky druhým nejbližším zámkem, není tak docela pravdivá. U mostu Na Štěpáně je totiž zámeček, jehož stěna, obrácená k silnici, je celkem nevkusně obložena jakýmisi zateplovacími panely, díky čemuž vypadá jako obyčejný dům. Ale prameny hovoří jinak.

Jedná se o klasicistní zámeček, který si nechal u labského přívozu (tehdy tam ještě nebyl most) postavit pražský stavitel Johann Bělský kolem roku 1860. Častým hostem tu byl i jeho bratr Václev, v té době pražský primátor. Od Bělského koupila zámeček  hraběnka Antonie Thun-Valdštejnová, která zde bydlela. Další majitel, Leopold Thun z Hohensteinu, dal přistavět věž se zvonem. Jeho manželka Karla byla vynikající pianistkou a poslední žačkou Bedřicha Smetany. Hrabě na tomto zámku r. 1898 zemřel.

R. 1916 koupil zámeček od hraběnky Kristiny Thun-Hohensteinové obuvník František Štěpánek. R. 1948 stát rodině Štěpánků zámeček vyvlastnil. Využívala jej  STB a později tu bylo zdravotní středisko. Po pádu komunismu byl zámek v restituci vrácem rodině Štěpánků a v současnosti je veřejnosti nepřístupný.

(Zde uvedené informace jsou převzaty ze stránek obce Obříství a jejich zdrojem je připravovaná kniha RNDr. Aleše Střechy: Města a obce středních Čech.)





Zámek Chlumín
Vzdálenost od bydliště: 7 km

Od zámečku Na Štěpáně jsme se přesunuli přes Obříství (mimochodem v kavárně na náměstí mají výborný štrůdl s mákem a švestkami) do obce Chlumín. I zdejší zámek je v neutěšeném stavu, takže jsme kolem něj přejeli a dojeli jsme na druhý konec vesnice, a museli jsme se podívat do mapy, abychom jej nakonec identifikovali.

Zámek postavili na místě původní gotické tvrze Kyšperští z Vřesovic kolem roku 1560 v renesančním stylu. Často pak měnil majitele.  Na přelomu 17. a 18. století patřil Údrčským z Údrče, kteří jej přestavěli v barokním stylu. Další úpravy v rokokovém stylu byly prováděny v 18. století. Byl také propojen dřevěným mosten s nedalekým farním kostelem sv. Maří Magdalény. Chotkové tu v roce 1802 zřídili školu, která fungovala celé 19. století. Za komunismu zámek chátral, v 80. letech 20. století byl opraven. Dnes je údajně využíván Umělecko průmyslovým muzeem v Praze jako depozitář, nicméně na první pohled je patrné, že toto "využívání" jaksi nezahrnuje údržbu, takže budova dál vesele chátrá.


 pohled od kostela sv. Maří Magdalény k zámku


pohled od zámku ke kostelu sv Maří Magdalény

neděle 1. června 2014

Zámek číslo 2

Obříství
vzdálenost od bydliště: 5 km

Pro neratovičáky druhý nejbližší zámek. 

Vznikl postupnou přestavbou staré tvrze z 13. století. Panství často střídalo majitele; přestavbu na zámek dokončil až Vilém Slavata z Chlumu koncem 17. století. Kristian Kryštof Clam-Gallas zámek r. 1811 přestavěl a rozšířil. Jeho nástupce František Koller dostavěl v letech 1821-26 postranní křídla. Roku 1873 provedl Ferdinand Trauttmannsdorf úpravu fasád ve stylu pozdního klasicismu. Od roku 1938 sloužil zámek obci Obříství jako měšťanská škola; za komunismu zde byla základní škola až do roku 1999, kdy byla v Obříství postavena nová budova školy. Zámek byl v restituci vrácen nynějšímu majiteli Igoru Havelkovi a je veřejnosti nepřístupný.

Mimochodem, s obcí Obříství je úzce svázán osud českého národního skladatele Bedřicha Smetany. Jeho otec tady byl sládkem a rodina Smetanova se stýkala s rodinou správce zdejšího panství Františka Ferdinandiho. Po smrti své první ženy Kateřiny Otilie se Smetana bezhlavě zamiloval do Ferdinandiho dcery Bettiny a vzal si ji za ženu. Po deset let pak byl statek Ferdinandiových v Obříství fakticky Smetanovým letním sídlem. Zde složil mj. i operu Prodaná nevěsta.







Zámky kolem nás

Kolem nás je spousta zámků.
 Nemám na mysli zámky u dveří, dokonce ani nějaké psychologické zámky v našich hlavách. Mám na mysli budovy, takové ty co si stavěli představitelé šlechtického stavu,, aby bylo poznat, že jsou představiteli šlechtického stavu. V Čechách je prý největší hustota zámků na světě. Aspoň jsem to někde slyšel. Tak mě napadlo, že bych mohl zkusit prozkoumat, kolik zámků se nachází v okolí našeho bydliště. Aby to bylo zajímavější a zdravější, spojíme to s pohybem na čerstvém vzduchu. Za okolí našeho bydliště zadefinujeme všechna místa, kam se dokážeme dostat při jednodenním výletu na kole (to znamená, že se musíme ten samý den dostat i zpátky).

Začneme tím, co máme za humny.

Zámek č. 1  - Lobkovice (Neratovice)
vzdálenost od bydliště: 3 km

Minulý týden jsme zavítali na pravidelnou jarní akci neratovického gymnázia, zvanou Majáles. Martin s Vojtou to moderovali, Martin tam měl stánek se soutěží "Ksicht majálesu (fotil dobrovolníky před zeleným plátnem, pak jim vyměnil pozadí, fotku vytiskl, vystavil na nástěnku, a návštěvníci hodnotili nejkvalitnější škleb).

Při té příležitosti jsme si s Hankou odskočili na kole k zámku, což je hned vedle. Na vratech do areálu zámku jsou nějaké cedule o zákazu vstupu na soukromý pozemek a tak, ale když jsme tam strčili hlavu, nějaká paní nám kynula, že máme jít dál, že zámek je přístupný. A opravdu, vchod do zámku byl otevřený, vstup zdarma, paní tam u stolku rozdávala nějaké materiály o Palackém a Lobkovicích, prodávala pohlednice a turistické zámky, a zvala nás, ať se podíváme na stálou expozici o historii zámku, o Palackém (jenž se přiženil do rodiny právníka Jana Měchury, která zámek v letech 1829-1897 vlastnila) a v dalších místnostech pak na výstavu obrázků, a ještě expozici o místním rodákovi, diplomatu a příteli T.G.Masaryka, Miloslavu Plesingerovi-Božinovovi, který mj. jako velvyslanec v Nizozemsku vyjednal smlouvu o věčném pronájmu kaple v Naardenu, kde je pochován J.A.Komenský.

Zámek vlastnil od počátku rod Lobkowiczů; jeho nejstarší dochovaná část (věž) pochází z 15. století. Za třicetileté války bylo zničeno vše kromě věže, kolem níž nechal Ferdinand August Lobkowicz r. 1679 přistavět zámek v barokním stylu. Po roce 1948 zámek zchátral. Sloužil jako depozitář Národního technického muzea a později Filozofické fakulty UK. Pokusy o rekonstrukci byly spíše symbolické, stavu zámku určitě neprospívá, že se nachází v záplavové oblasti. Po pádu komunismu dostává zámek zpátky rod Lobkowiczů, konkrétně jeho současný majitel Alexandr de Ridder - Lobkowicz. Momentálně jsou zrekonstruovány čtyři místnosti, které jsou přístupné veřejnosti, a bohužel se asi nedá očekávat, že by se někdy podařilo ho zrekonstruovat celý. To je investice, která se nemá šanci vrátit, a přestože majitelům nechybí nadšení, peníze jin chybí zcela jistě. Takže rada všem, kdo se tam chtějí podívat: pospěšte si, dokud stojí!