neděle 27. července 2014

Zámky 17,18 a 19

Dnes odpoledne měl přijet Martin z tábora, tak jsme opět volili něco bližšího. Našli jsme tři zámky blízko sebe, počasí bylo dneska ideální (pominu-li poryvy větru, který, jak již bylo v minulosti konstatováno, samozřejmě fouká vždy proti nám, to už ani nemusím zdůrazňovat - můžeme se domluvit, že naopak upozorním, pokud by tomu někdy náhodou tak nebylo, ano?).

Zámek č. 17 - Klecany
Vzdálenost od bydliště: 15 km
GPS souřadnice: N 50°10.65605', E 14°24.60670'

Zámek stojí, jako ostatně většina zde zmíněných, na místě původní tvrze. Není přesně doloženo, kdy došlo k přestavbě, pravděpodobně se tak dělo postupně. Panství často střídalo majitele, ze známějších to byli např. Lobkovicové, kteří pravděpodobně v 17. století přestavbu započali. Pokračovali v ní Šternberkové, pak se tu vystřídali Gallasové, Clam-Gallasové a další. Za komunismu zámek patřil armádě. Po roce 1990 se dostal do soukromých rukou. Roku 2004 byl kompletně zrekonsturován. Zajímavá je osoba majitele, která rekonstrukci provedla. Je to jeden z nejslavnějších šmejdů, německý podnikatel Jensen Beckhäuser, majitel firmy Beck, která se u nás proslavila pořádáním předváděcích akcí pro seniory. V současné době je ale zámek nabízen několika realitkami na prodej. Cena se samozřejmě nesděluje, ale šušká se o miliardě. Pan Beckhäuser se zřejmě bude stěhovat někam dále na východ, tady mu začali do jeho bohulibého podnikání kafrat úřady, a důchodci už taky nejsou co bývali, už se nenechají tak jednoduše vykostit jako dřív.





Zámek č. 18 - Přemyšlení
Vzdálenost od bydliště: 14 km
GPS souřadnice: N 50°10.14167', E 14°25.60842'

V obci se sympatickým názvem (na autobusových zastávkách jsem dokonce zahlédl variantu "Přemýšlení"; dnes je součástí obce Zdiby) bývala již na začátku 15. století tvrz. Ta postupně mnohokrát změnila majitele a chátrala. Na jejím místě byl na začátku 19. století vybudován zámek v empírovém stylu. Bohužel po dalších přestavbách a "úpravách" ztratil svou originální podobu a dnes vypadá téměř jako obyčejný činžák. V druhé polovině minulého století patřil do areálu podniku Tesla a využíval jej Výzkumný ústav jaderné techniky, sídlící v nedaleké Řeži. V současnosti slouží jako okresní archív okresu Praha-východ.




Zámek č. 19 - Zdiby
Vzdálenost od bydliště: 13 km
GPS souřadnice: N 50°10.06322', E 14°27.18943'

Jen o kousek dál jsme podle podkladů vyhlíželi další zámek. Ovšem nebylo to vůbec jednoduché. Jednak proto, že se nachází těsně vedle rušné čtyřproudé silnice, jednak proto, že je od ní oddělen velmi bujnou, téměř neprostupnou vegetací, a jednak proto, že to, co za tím živým plotem je, zámek připomíná jen velmi vzdáleně (ano prosím, ještě vzdáleněji než ten předchozí).
První pohled svádí k domněnce, že zámek je budova, která je vidět přímo ze silnice, a některé prameny to tak dokonce uvádějí. Ovšem podle jiných (důvěryhodnějších) pramenů, to, co jsem zpočátku považoval za zámek, je bývalý pivovar (pravda, jeho osud je se zámkem nerozlučně spjat).
Budova zámku samotného je hlouběji v parku a její stav nemá cenu popisovat, foto hovoří za vše.
Zámeček pravděpodobně postavil na počátku 18. století František Maxmilián Hartman z Clarensteinu. Vystřídal řadu majitelů, jednou z těch zajímavějších byla ruská šlechtična, hraběnka Asbassová.
Za komunismu zde byl statek, později zemědělské učiliště, a nakonec paradoxně Státní ústav pro rekonstrukci památek, který s péčí řádného hospodáře vydal na tehdy již značně zdevastovaný zámek demoliční výměr. K demolici sice nedošlo, zámek dostali v restituci dědici původních majitelů, ale přesto, že nějakou dobu jevili snahu objekt zrekonstruovat, nakonec to vzdali a zámek se pravděpodobně za nějaký čas samovolně rozpadne.

 budova pivovaru (alespoň podle většiny pramenů)


 Tohle je pozůstatek zámku. Věřili byste tomu?

sobota 19. července 2014

Zámky 15 a 16

Dnes bylo krásné počasí. Na koupání. Na cyklistiku ovšem trochu vedro, takže jsme se rozhodli vyrazit hned ráno, a oproti původním plánům na celodenní výlet jsme nakonec zvolili kratší trasu, abychom se vyhnuli tomu nejhoršímu. Naštěstí foukal příjemný větřík, takže se pálící sluníčko dalo přežít (během zpáteční cesty už bylo nějakých 32 stupňů ve stínu). Samozřejmě foukalo proti směru jízdy, jak jinak. Není to nějaký Murphyho zákon? Pokud ne, mám námět na doplnění: pokud fouká vítr a vy jedete na kole, vždycky fouká proti vám. Dlouholetá vlastní zkušenost.

Každopádně dnešní výlet byl mimořádně úspěšný, protože se nám podařil bonus v podobě úspěšného vniknutí do areálu mělnické zemědělské školy a tedy opravy dříve nezdařeného pokusu o návštěvu zámečku Neuberk.

Zámek č. 15 - Neuberk (Mělník)
Vzdálenost od bydliště: 12 km
GPS souřadnice: N 50°21.63380', E 14°29.87917'

Zámeček nechal postavit na počátku 18. století Jan Bedřich Neumann, příslušník německého rodu rytířů z Neubergu. Původně barokní budova prošla v 19. století klasicistní úpravou. Od rodiny Neubergů zámeček po 1. světové válce odkoupilo město Mělník a r. 1921 jej věnovalo tehdejší Státní vyšší škole ovocnicko-vinařské a zahradnické. Roku 1926 byl upraven na žákovský domov a stejnému účelu slouží dodnes. Rozsáhlá zámecká zahrada slouží jako školní statek Vyšší odborné školy zahradnické a Střední zahradnické školy v Mělníku a v zámečku samotném je dnes dívčí internát. Mile nás překvapil dobrý stav budovy i okolního parku, kde je dokonce i jakási naučná stezka.

 V parku je naučná stezka s informačními tabulemi, samozřejmě za evropské peníze.



 Sluneční hodiny mají malou chybku. Kvůli blízkým stromům na ně nesvítí sluníčko, takže nejdou ...




Zámek č. 16: Liběchov
Vzdálenost od bydliště: 19 km
GPS souřadnice: N 50°24.49313', E 14°26.71757'

Zámek vznikl renesanční přestavbou původní gotické vodní tvrze kruhového půdorysu. K ní nechali Pachtové z Rájova 1720-1730 dostavět novou budovu. Stavbu provedl významný český barokní architekt František Maxmilian Kaňka a spolupracoval při tom také se svými přáteli, sochařem Matyášem Bernardem Braunem a malířem Václavem Vavřincem Rainerem. Na počátku 19. století koupil zámek průmyslník Jakub Veith, nechal provést významné klasicistní úpravy a také nové nástěnné malby malíře Josefa Navrátila. Od roku 1963 je zámek ve vlastnictví Národního muzea v Praze, které zde v 70. letech zřídilo expozici umění a řemesel asijských kultur. Bohužel během povodní r. 2002 byl zámek vážně poškozen a dodnes není veřejnosti přístupný. Také kdysi krásný zámecký park je dnes velmi špatně udržovaný. Copak asi soudruzi provedli s penězi z pojistek po povodních?



 Tři sochy ...





 Mřížemi ve vytlučených dveřích jsem prostrčil ruku s foťákem ... nástěnné malby zdá se celkem přežily, ale jinak ani náznak nějakého pokusu o rekonstrukci. Škoda.

Pro zajímavost: tohle je snímek z března 2002, tj. asi 5 měsíců před povodněmi. 
Tehdy byl zámek ještě přístupný.

neděle 13. července 2014

Zámek č. 14

Dnešní výlet se úplně nevydařil, i když hlavní cíl byl splněn, ulovili jsme další zámek.
Chtěli jsme něco rychlého, takže jsme vyrazili k momentálně nejbližšímu ještě nenavštívenému zámku v Pakoměřicích, což je místní část obce Bořanovice, těsně za severním okrajem Prahy.
Už na cestě tam začínalo kapat, a na zpáteční cestě jsme chytli regulérní bouřku, s hromy, blesky, větrem a deštěm. Naštěstí to nebyla žádná průtrž, takže jsme domů dorazili živi a zdrávi, nicméně už jsem zažil příjemnější sprchování, než od kolemjednoucích aut...

Zámek č. 14: Pakoměřice
Vzdálenost od bydliště: 10 km
GPS souřadnice: N 50°10.88833', E 14°28.75150'

Zámek byl postaven na místě dřívější tvrze. Prameny jsou skoupé; pravděpodobně jej postavili Nosticové v 17. století (Pakoměřice jim patřily od r. 1645 až do konce 2. světové války, kdy byli odsunuti a majetek jim byl zabaven). Nicméně od roku 1767 byl jejich hlavním sídlem zámek v nedalekých Měšicích. Pakoměřický zámek později sloužil k hospodářským účelům, a podle toho dnes vypadá. V kontrastu se zámkem samotným je poměrně pěkně udržovaný park a zdivo původního příkopu, zjevně pozůstatek bývalé tvrze.

Hned vedle zámku je gotický kostelík ze 14. století s pozdějšími barokními úpravami.






Zámky číslo 12 a 13

Dnešní příspěvek by se mohl také jmenovat Nebe a dudy.
Navštívili jsme opět dva zámky blízko sebe (vzdálenost mezi nimi není více než 2 km), no a posuďte sami.

Zámek č. 12 - Byšice
Vzdálenost od bydliště: 12 km
GPS: N 50°18.58140', E 14°36.77878'

Původně tvrz, přestavěná někdy na přelomu 17-18. století na barokní zámek obdélníkového půdorysu, pravděpodobně za panování Pachtů z Rájova. Od nich koupil panství r. 1713 František Josef Valdštejn. Od roku 1719 vlastnil zámek rod Černínů, za jejichž panování jeho význam upadal a v 19. století již sloužil spíše jako zemědělská usedlost. V 70. letech 20. století převzala zámek ČSAV, a upřímně řečeno, správu této bohulibé instituce přežila do dnešních dnů jen málokterá historická památka.

Pokoušeli jsme se proniknout k zámku z druhé strany, ale nepodařilo se. Za zámkem je rybník, na internetu jsou k vidění fotografické záběry od rybníka, ale je to zčásti obehnané zdmi a ploty a zčásti neprostupným křovím, takže i když jsme s nasazením života jezdili po trávě a klouzali po koňském trusu, zámek jsme z druhé strany nezahlédli. Třeba by odtud vypadal trochu líp. Hůř určitě ne.




Aktualizace po třech letech (13.8.2017) po cestě do Řepína: zdá se, že tu začíná velká rekonstrukce!



Zámek č. 13 - Liblice
Vzdálenost od bydliště: 14 km
N 50°18.70570', E 14°35.18555'

Krásný barokní zámek s pěkně udržovanou zahradou; pravděpodobně postaven týmž Pachtou z Rájova, který přestavěl na zámek i tvrz ve vedlejších Byšicích. Na rozdíl od svého bratříčka přežil nejen několikeré střídání majitelů, ale dokonce i správu ČSAV, která jej převzala r. 1952. Naštěstí sloužil jako reprezentační objekt k pořádání sympózií a konferencí a díky tomu nebyl totálně zdevastován. Podle nápisů na bráně zámek zčásti stále slouží akademii věd, nicméně zjevně je využíván i komerčně jako hotel (jen za naší krátké přítomnosti jsme viděli dovnitř vcházet jedny svatebčany a skupiny cizinců s kufry, které sem přivezl autobus.

Park je bez problému přístupný, za ním je rozsáhlá zámecká obora, kde podle nápisů snad žijí mj. i lišky. Ne že bychom nějakou potkali, ale zato tam měli dost komárů a popadané stromy přes cestu, takže jsme se dlouho nezdrželi.

Podle vozového parku usuzujeme, že zámek je oblíbenou destinací nejen českých celebrit. Mezi hosty se zřejmě momentálně nachází i legendární Fantomas.








středa 2. července 2014

Zámky č. 9 a 10 (a utajený zámek č. 11)

O víkendu pršelo, takže jsme žádný "zářez" nepřidali, ale včera bylo hezky, tak jsme se rozhodli vyrazit na krátký výlet po práci. V plánu byl jeden zámek v Odolené Vodě a dva v Panenských Břežanech.

Zámek č. 9 - Odolena Voda
Vzdálenost od bydliště: 10 km
GPS: N 50°14.04767', E 14°24.72430'

Zámek se nachází na náměstí a vznikl přestavbou původní renesanční tvrze. Zajímavé je, že přestože je známo, kdo postavil v 16. století onu tvrz (Jan Sekera ze Sedčic), chybí přesnější údaje o tom, kdo a kdy provedl pozdější barokní přestavbu na zámek. Tvrz v 17. století zpustla, na trojkřídlý zámek ji snad na přelomu 17. a 18. století přestavěli jezuité. Na Wikipedii je o zámku poměrně rozsáhlý článek, ze kterého plyne, že se vlastně nic neví a většina údajů se nepřímo dovozuje z pramenů se zámkem přímo nesouvisejících. Donedávna zámek chátral a podle pár fotografií, dostupných na internetu, byl zralý na demolici. Proto nás příjemně překvapilo, že momentálně je zjevně obývaný a také postupně rekonstruovaný.



Zámek č. 10 - Panenské Břežany, Horní zámek
Vzdálenost od bydliště: 9 km
GPS: N 50°12.77883', E 14°26.22567'

Postaven v 18. století v barokním slohu na místě původní tvrze. V zámecké zahradě se nachází krásná barokní Kaple sv. Anny, přestěvěná po požáru v letech 1705-1707 podle návrhu nejvýznamnějšího českého architekta (nebohý  pan Kaplický jistě promine) Jana Blažeje Santiniho. Bohužel areál je veřejnosti nepřístupný, ale aspoň něcoje vidět zvenku a dá se fotit i přes plot, na rozdíl od druhého břežanského zámku, viz dále.
Původní majitel zámku není známý, ale ví se, že vlastnictví se často měnilo. Víme např, že r. 1820 zámek koupil August Ledebour-Wicheln, od r. 1828 jej vlastnil Matyáš Friedrich Riese-Stallburg; jeho dědicové se zadlužili a r. 1909 koupil zámek továrník Emil Gerstel; ten r. 1938 emigroval a zámek zůstal opuštěný, ovšem ne nadlouho. Zalíbil se fašistickému pohlavárovi K.H.Frankovi, který se sem nastěhoval. Měl to tak blízko ke kolegovi Heydrichovi, jak vyplyne z následujícího odstavce.
 Pohled od přístupové cesty

 Pohled z lavičky před branou

 Pohled dírou v bráně :-)

 Santiniho kaple s trojcípým půdorysem je v parku veřejnosti nepřístupném. Škoda.

 Vrháme alespoň kradmé pohledy přes plot zámeckého parku...
Pohled na zámek přes údolíčko z protější stráně


Zámek č. 11 (dobře utajený) - Panenské Břežany, Dolní zámek
Vzdálenost od bydliště: 8,5 km
GPS: GPS: N 50°12.96433', E 14°26.54900'

Z tohoto zámku jsme zahlédli jenom kousíček (a díky tomu ho tady uvádím, i když si dávám předsevzetí, že někdy v budoucnu nějaký slušný snímek ulovím, kdybych si na to měl najmout vrtulník!).
Byli jsme bezradní, objížděli jsme kolem areálu, všude zavřeno, vysoká zeď nebo domy kolem dokola. Našli jsme původní bránu, kterou vedla příjezdová cesta k zámku, ale posuďte sami. Zákaz pořizování čehokoli tu zjevně není náhodou, jen co jsem vytáhl foťák, objevil se pán od ochranky a vykázal mě kamsi. Prý je v areálu objekt Ministerstva vnitra, takže si na fotku nějakou dírou v bráně mám nechat zajít chuť.


  Zdola z ulice je kousíček zámku vidět, ale vykukuje opravdu nesměle.
Přiblížený vršek dobře utajeného Dolního zámku

Tak aspoň něco z historie: postaven v empírovém slohu kolem roku 1840. Vlastnila jej stejná šlechtická rodina Riese-Stalburgů, jako Horní zámek, takže není divu, že i tento zámek byl na počátku 20. století na prodej. Koupil jej Ferdinand Bloch-Bauer, který ovšem na začátku 2. světové války rovněž emigroval. Usadil se zde říšský protektor Konstantin von Neurath, jehož v roce 1941 nahradil ve funkci i v bydlišti Reinhard Heydrich. Po atentátu na něj zde do konce války žila jeho žena se čtyřmi dětmi. Za komunismu tady byl Výzkumný ústav kovů.

Na zpáteční cestě jsme si aspoň trošku spravili chuť, myšleno doslova. Zastavili jsme se na večeři v Předboji v restauraci U Svobodů, a moc jsme si pochutnali.