pátek 19. září 2014

Zámek č. 24 (Košátky)

Protože o víkendu bylo deštivo, využili jsme krásné babí léto, které letos připadlo na čtvrtek, k rychlému odpolednímu výletu do Košátek. Tedy plánovali jsme, že to bude rychlé. Košátky nejsou tak daleko a je to klidná cesta po okreskách, kde nejezdí moc aut. Nakonec to trvalo trochu déle, než jsme čekali.

Zámek č. 24: Košátky
Vzdálenost od bydliště: 16 km
GPS: N 50°19.11042', E 14°39.97202'

Středověká tvrz, přestavěná do gotické podoby na začátku 15. století Janem Košáteckým z Veitmile. Koncem 15. století přechází do vlastnictví rodu Kolovratů, kteří pevnost v 16. století přestavěli na renesanční zámek. Různé větve tohoto rodu vlastnily zámek až do roku 1924. Ještě deset let po pádu komunismu byl na zámku domov důchodců, pak byl bohužel navrácen potomkovi předkomunistických majitelů, jehož cílem zjevně není zámek jakkoli zvelebovat.

Z domova jsme vyrazili chvilku po čtvrté, ale Hance moc nejede kolo. Asi je to tím, že si ho dala seřídit a nechala si doporučit nové skvělé drahé pláště. Dřív mě z kopce dojížděla, teď je to naopak. Kopečků je po cestě docela dost, na to že jsme v Polabské nížině. Po jednom zvláště otravném výstupu si děláme přestávku a konzumujeme špendlíky ze stromu u cesty.
Nicméně chvilku po páté jsme v Košátkách. Je to vesnice o pár číslech, ale zámek nějak není vidět. Dojeli jsme až na konec vesnice, a tam jsme se zeptali pána, co tam zrovna "pásl" na úzké odbočce z hlavní silnice dva malé kluky. "Košátecký zámek? No, to je tady to před vámi". Mávl směrem po té cestě, kde na konci bylo něco jako vjezd do areálu zemědělského družstva. A pak se rozpovídal. Dozvěděli jsme se toho hodně. Že zámek je už aspoň deset let nepřístupný, protože ho dostal v restituci potomek původních majitelů. Že odtamtud vypověděl domov důchodců, který tam do té doby byl. Že se, jak jinak, o zámek nestará, akorát občas někde splaší nějakou dotaci, tak z toho opraví kousek střechy (jestli za celou výši dotace, nebo za polovinu, to nikdo nezkontroluje). Že kromě zámku zdědil taky spoustu lesů kolem, teď je plundruje a zámecký areál využívá jako sklad dřeva. A taky že ten zámek je velice unikátní, protože je postaven na bažinatém území, takže stojí na obrovských dřevěných pilonech. A uvnitř jsou vzácné sochy a fresky a vůbec, je to hrozná škoda, že to není přístupné, ale v tuhle chvíli to bohužel vypadá, že  má asi odzvoněno. A taky že děda jeho manželky byl na tomhle zámku panským vozkou. Rovněž jsme  vyslechli kritiku zdejších politických poměrů i jistých národnostních menšin. Celá přednáška trvala skoro hodinu, bohužel jsem neměl s sebou diktafon, abych ji zaznamenal ...
Ptali jsme se, jestli se nějak dá dostat do areálu - samozřejmě že ani náhodou. Takže jsme trochu pojezdili kolem dokola, udělali pár snímků zdálky, a vzhledem k tomu, že už zapadalo sluníčko a my neměli (přesněji já neměl) na kole světlo, spěchali jsme domů.

 Dolní brána slouží jako vjezd pro svoz a odvoz dřeva


 Horní brána je zatarasená obrovským kmenem stromu, 
aby tam náhodou někdo násilím neprojel ...




Na zpáteční cestě chytáme západ slunce nad spolanskými komíny,
nedalo mi to, abych to za jízdy nezkusil zvěčnit

neděle 7. září 2014

Zámky č. 21-23 (Čakovice, Ctěnice, Vinoř)

Zabrousili jsme na okraj Prahy. Je tu spousta bývalých samostatných vesniček, které postupně Praha spolkla, ale přitom i dnes mají svou vlastní atmosféru a s Prahou je pojí jen nápis na ceduli a vyšší poplatky za psí známky.

Zámek č. 21: Čakovice
Vzdálenost od bydliště: 15 km
GPS souřadnice: 50°09'06.4"N 14°31'19.1"E

Původně středověká tvrz, která často střídala majitele z řad lokální šlechty. Přestavba na zámeček proběhla pravděpodobně v letech 1773-1785 za majitelky Antonie z Klebelsberku, rozené z Kolovrat. Největší rozkvět zažívá zámek i zdejší obec po roce 1849, kdy jej koupil vídeňský velkoobchodník a továrník Alexandr Schöller. Ten zámek zcela přestavěl v klasicistním slohu, nechal upravit přilehlý park a poblíž zámečku postavil cukrovar.
Dnes je zde Základní umělecká škola a také reprezentační prostory místní městské části. O čemž jsme se přesvědčili na vlastní oči, zrovna jsme se připletli ke svatbě. Na cestě zpátky jsme pak dokonce předjeli ženich a s nevěstou: před námi jely pomaličku dvě tmavé limuzíny a rozsvícenými blikačkami. Když jsme je předjížděli, ukázalo se, že mezi nimi jede na rozhrkaném skládacím kole ženich s nevěstou (nechápu, jak se naskládali na jedno maličké kolo) a za sebou na provázku táhnou několik lomozících plechovek. Když jsme je předjížděli, tak ženich hlasitě protestoval. Asi jsme se měli zařadit a vytvořit slavnostní kolonu...
Bohužel po pár snímcích mi odešla baterie ve foťáku, takže zbytek dne fotím mobilem.






Zámek č. 22: Ctěnice
Vzdálenost od bydliště: 17 km
GPS souřadnice:  50°08'57.0"N 14°33'50.0"E

Zámek je asi 2 km od čakovického zámku, uprostřed polí (anglicky "in the middle of nowhere").
Celý areál je velmi pěkně upraven, jsou tu stánky se suvenýry, ukázkami řemesel, "lepší" restaurace a prý i hotel s kapacitou 48 ubytovaných. V restauraci jsme si dali oběd, nebyl špatný, akorát servírka nám při placení vrátila o stovku míň. Všimli jsme si toho až za chvíli (tedy Hanka, já bych se to ani nesnažil počítat), tak jsme to neřešili, ale pokud se tam ještě někdy zastavíme, obědvat budeme jinde.
U vchodu do samotného zámku je bronzová deska s povídáním, které se nedá přečíst, protože těstně u zdi je přilepený stánek se suvenýry. Hlavu jsem tam strčit nedokázal, ale ruku s mobilem ano, takže jsem na stánkaře vyzrál a doma jsem si přečetl, co na desce stojí:

Původně gotická tvrz z poloviny 13. století, renesančně přestavěná kolem r. 1550 a znovu do dnešní barokní podoby v 18. století. Za zámkem středověký příkop a zbytek barokní zámecké zahrady. Architektonicky pozoruhodný celek zámeckého komplexu se zachovalým původním hospodářským zázemím zčásti barokního původu.

Tolik deska, z jiných zdrojů doplňme, že přestavbu tvrze na renesanční zámek provedl Mikuláš Hrzán z Harasova. Zámek pak velmi často měnil majitele, mezi nimiž byly rody Smiřických, Zápských ze Záp, Zajíců z Hazmburka, Valdštejnů, majitelem byl též renesanční hudební skladatel, hrabě Jan Antonín Losy z Losinthalu, pak také rod Windischgrätzů, a po řadě dalších se r. 1849 dostává zámek do majetku továrníka Alexandra Schöllera, stejně jako zámek v Čakovicích.





 v místním parku jsou pořádné stromy ...

... někdy připomínající moderní umění



 tohle není vlastní foto (bohužel, zatím se nepodařilo naučit kola létat), 
ale zde zakoupená pohlednice

Ctěnice zdálky ("in the middle of nowhere")

Zámek č. 23: Vinoř
Vzdálenost od bydliště: 19 km
GPS souřadnice: 50°08'27.7"N 14°34'42.6"E

Další 2 kilometry od ctěnického zámku je zámeček ve Vinoři. Ten je bohužel v majetku armády (podle jiných zdrojů Ministerstva vnitra), takže areál je neprodyšně uzavřený a vyfotit se dá jen zdálky.
Původne zde - jak jinak - byla středověká tvrz. Ta s celou obcí střídala majitele, často se mezi nimi objevovala jména majitelů sousedních Ctěnic. Zámeček nechal na místě původní tvrze postavit letech 1719 – 1724 František Josef Černín, a v majetku tohoto rodu zůstal zámeček až do roku 1918.

 Hanka se modlí, abychom se šťastně dostali domů

 Ruku s mobilem jsem dostal nad bránu, ale o moc lepší pohled to nepřineslo...

tak aspoň jeden dobový obrázek vinořského zámečku z poloviny 19. století 
(převzato ze stránek Městské části Praha-Vinoř)