neděle 4. září 2016

Zámek č. 35 (Brandejsův statek, jinak též Suchdolský zámeček nebo Zámek Suchdol)

Vzdálenost od bydliště: 21 km (s využitím přívozu Klecánky-Roztoky)
GPS: N 50°8.36068', E 14°22.28645'

O prázdninách nebyla moc chuť na cyklovýlety, buď bylo moc vedro, nebo pršelo, nebo jsme byli na lepším výletě... Ovšem první poprázdninový víkend je pro cykloturistiku jako stvořený. Minule jsme si vyzkoušeli přívoz přes Vltavu z Klecánek do Roztok, a zjistili jsme, že funguje, tak jsme využili nové zkušenosti a vydali se stejným směrem, za řekou je ještě pár objektů, které stojí za prozkoumání. A údolí Vltavy samo o sobě stojí za opakovanou návštěvu.

Tam jsme jeli přes Klecany (s drobnou nehodou: Hanka, jedoucí za mnou, nečekala, že zabrzdím na stopce, a skončila na zemi, naštěstí bez vážnějších následků). Přívozem jsme se dostali z Klecánek do Roztok, projeli jsme pěkným údolím Únětického potoka a po cca 2 hodinách jsme dorazili k Brandejsovu statku (viz foto níže). Trochu mě zklamal stav zámečku i fakt, že se nachází v uzavřeném areálu, ale když jsem si ho celý objel, našel jsem pár míst, odkud se dalo něco nafotit.

Následoval pravý cíl cesty, tedy oběd v místní Starosuchdolské restauraci (nacházející se v ulici Ke Kozím hřbetům). Na první pohled zaplivaná hospoda 3. cenové skupiny, ale docela slušná zahrádka a nečekané dobré jídlo, tak povedenou svíčkovou jsem už dlouho neměl. Vše jsme chtěli završit kafem a palačinou v suchdolské Créperie Café Girafe, kde jsme ovšem tvrdě narazili. Maji tu pěknou zahrádku, bylo tu sice dost lidí, ale dva stoly volné, tak jsme si k jednomu sedli. Jsou to takové dvojstolky, u každého stolku dvě židličky; na stolku vedle nás byla cedulka s rezervací pro dva lidi, na tom našem nic nebylo, tak jsme natěšeně začali studovat jídelní lístek. Tu se zjevila číšnice a zeptala jsme, jestli jsme ti, co tu mají rezervaci. A že pokud ne, ať se pakujeme, že sem za deset minut přijdou dva lidi, kteří tu rezervaci mají. Marně jsem argumentoval tím, že ke dvěma stolkům se čtyřmi židlemi se vejdou čtyři lidé. Prý se máme posadit k jinému stolu, a máchla rukou na druhou stranu zahrádky, kde byl ještě jeden volný. Ovšem na něm, jak se vzápětí ukázalo, byla cedulka, že je rezervován pro 4 lidi. Tak jsme u něj chvíli nerozhodně postávali, a protože se nikdo z personálu neobtěžoval, vzdali jsme to, a doufali jsme, že po cestě ještě narazíme na nějaký podnik, kde o nás budou stát.

Sjeli jsme dolů k Vltavě (spíš sešplhali, řídil jsem se totiž googlovskou navigací, která neumí kola, takže jsem hledal cestu pro pěší, a ta byla sice kratší, leč většinou po schodech). Použili jsme zdejší přívoz Sedlec-Zámky, který je součástí pražské integrované dopravy. Zeptal jsem se přívozníka ve slušivé námořnické čepičce, jestli prodává lístky, a opravdu, prodával standardní lístky pražské MHD. Ptal se, jestli nám stačí za 24 Kč, tak jsme tak na něj koukali, že tedy doufáme že ano. Potvrdil, že to fakt nebude trvat déle, než půl hodiny, tak jsme koupili dva lístky, které jsem strčil do peněženky, a vůbec jsem si neuvědomil, že bychom je měli označit (měl tam takový ten strojek co mívají v tramvajích a autobusech). Takže jsme se nakonec přepravili coby černí pasažéři. Zpátky jsme jeli podél Vltavy až do Klecánek, a ke konci drastického stoupání z Klecánek do Klecan jsme spočinuli v restauraci Farm Table, abychom doplnili síly a tekutiny. Obsluha se tu sice taky úplně nepřetrhla, ale aspoň nás nevyháněli, a dostali jsme tu kafe, jablečný štrůdl se zmrzlinou a domácí citronovou limonádu. Díky tomu jsme nepřijeli domů hladoví a výlet mohl být prohlášen za úspěšný :-)

Panský dvůr tady stojí již někdy od r. 970. Hlavní budova (zámeček) je původně gotická, později renesančně a barokně přestavovaná. Od r. 1679 patřil benediktinům z pražského Emauzského kláštera, kteří zde mj, vařili pivo. Statek nese jméno po Alexandru Brandejsovi, statkáři, podnikateli a mecenáši českých umělců, který tu žil jako nájemce v letech 1874-1899. V letech 1877-79 tady žil Mikoláš Aleš a vytvořil tu cyklus 12 lunet pro Národní divadlo. Z Brandejsovy stáje také pocházel hřebec Argo, podle kterého Josef Václav Myslbek vytvořil koně pro sousoší sv. Václava na Václavském náměstí
 V současnosti je areál v majetku školního zemědělského podniku ČZU Lány, a slouží k chovu koní. Proto asi tristní stav zámečku, koně nejspíš netrápí opadaná omítka...


 Na cestě zpátky jsme narazili na krásnou vyhlídku za vltavské údolí a Prahu.
Dobře je vidět i Romanův dům v Troji.


úterý 9. srpna 2016

Španělsko 2016

Pár obrázků a postřehů z naší letošní dovolené na jihu Španělska

Místo: Benalmádena, hotel San Fermin (cca 15 km jižně od Malagy)
Termín: 29.7.-5.8.2016

 náš hotel

 výhled z 9. patra hotelu směrem na moře

hotelový bazén se zahradou-nic honosného, ale docela příjemné, čisté, udržované, ocenili jsme zejména poslední den (dopoledne jsme museli vyklidit pokoj, ale odjížděli jsme až po sedmé večer)

 první seznámení s mořem (na vycházce ráno před snídaní, než se pláž zaplní turisty)

 a takhle vypadá pláž o chvíli později
 (v levém dolním rohu náš slunečník)
a konečně ve slané vodě :-)

 místní přístav - nic velkého, spíš jachty a vyhlídkové lodě;
je tu vývěska s inzeráty, malou jachtu si můžete pořídit už od 80 000 EUR...

 mají tu veliký park, kde se nalézá jezírko s labutěmi, kašna, u které se navečer scházejí rodiny s dětmi a vypouštějí obrovské bubliny z nachystaných bublifuků, pár oslíků v ohradě, volně pobíhající slepice a králíci, a taky spousta palem a kaktusů v "nadživotní" velikosti







 živý bambus

a živé želvy

ulička od hotelu k pláži

 tohle už je úplně jiný přístav: Malaga

 zdejší římský amfiteátr
maurská pevnost Alcazaba z 11. stol. (představte si asi 10 Spišských hradů vedle sebe)

pevnost má 11 věží, z nichž je dobrá vyhlídka do okolí

(třeba na býčí arénu, prý jednu z největších ve Španělsku)

 největší místní katedrála (Catedral de la Encarnación)
 
rodný dům Pabla Picasa, ve kterém je - co jiného než Picassovo muzeum

 i v Malaze mají park s neuvěřitelnou spoustou palem, stromů a květin,
které neumíme ani pojmenovat

 další výlet, tentokrát lanovkou na blízký kopec
(ten, který vidíme z okna našeho pokoje)


 za dobré viditelnosti by měly být vidět třítisícové vrcholky nedalekého pohoří Sierra Nevada,
ale my jsme to štěstí neměli





 pohled z vršku na Benalmádenu, šipka označuje náš hotel

a ještě jeden výlet na sSkálu...
(z autobusového výletu na Gibraltar)

Europa Point: vlevo břehy Maroka, vpravo nejjižnější cíp Španělska i celé Evropy

 Brána do Evropy. Pro koho? Stavba před Skálou je dostatečně výmluvná...

  jeskyně St. Michael's
- byla tu na návštěvě i současná britská královna,
ale už je to pár let...přesně 62 (!)

 - fakt jsou tu pravé krápníky, akorát ta měnící se barevná světla
z toho dělají trochu nepřirozenou show



 nejznámějšími zdejšími obyvateli jsou Makakové










 lanovka na Top of the Rock

 poštovní schránka

 místní parlament

 protože na lanovku byla šílená fronta, vydali jsme se směrem nahoru po vlastní ose

 památník připomínající tzv. Herkulovy pilíře
(pozůstatkem jednoho z nich by měla podle legendy být gibraltarská skála,
druhý se má nacházet v Maroku)

takhle se tu staví - každá skála dobrá!

 a už se loučíme - poslední noční vyhlédnutí z hotelového okna...

 ... a poslední oběd na pláži