sobota 4. listopadu 2017

Zámek č. 44 (Chvaly)

GPS: N 50°6.69062', E 14°35.73592'
Vzdálenost od bydliště: 23 km

Letos naposledy - ráno byla už docela kosa. Po 500 metrech jsme zastavili a oblékali větrovky, protože se ukázalo, že 3 vrstvy funkčního prádla nestačí. Jinak cesta v pohodě, až na jednoho šaška, vlastnícího BMW X1 a IQ šumícího jetele, který v úzkých uličkách někde ve Vinoři nemohl počkat, až nás předjede náklaďák, protože by přišel o 5 vteřin svého drahocenného času. Když se ten blbeček rozhodl předjet předjíždějící náklaďák, neměl šanci vyhodnotit, jestli proti nám v té úzké zakroucené uličce něco nevyjede, naštěstí nevyjelo, jenom nás trochu vylekal klakson náklaďáku, který ho pěkně vytroubil. Takovým frajírkům by neměli dovolit jezdit ani na koloběžce...
Naším dnešním cílem je vlastně takový klasický pohádkový příběh s dobrým koncem: zámeček, kterému donedávna hrozil osud řady jiných historických budov, které se postupně rozpadaly, až se rozpadly úplně. Dnes je všechno jinak. Ale popořadě: zámek vznikal postupnou přestavbou ze středověké tvrze, která tu stála již před rokem 1428. Podobu zámku definitivně získal po roce 1734, kdy původní budova vyhořela a zbytek byl zásadně přestavěn (tehdejším majitelem byl jezuitský řád). V polovině 19. století byla polovina zámku zbourána (jižní křídlo). Po roce 1918 byl zámek v majetku státu.Od roku 1950 až do revoluce jej užívaly Československé státní statky, což znamenalo téměř totální devastaci. Naštěstí zámek přešel do majetku městské části Horní Počernice, která jej za pomoci evropských fondů zdařile rekonstruovala a nyní je veřejnosti přístupný. V prvním patře je stálá expozice obrazů a předmětů z pozůstalosti akademické malířky Ludmily Jiřincové. Jinak se v zámku konají různé příležitostné výstavy a další akce. Například momentálně je tu výstava 60. výročí vzniku filmového krtečka. Budova zámku je propojena s kostelem sv. Ludmily s novorománskou věží z roku 1825 (samotný kostel vznikal postupným rozšiřováním mnohem starší kaple).








sobota 14. října 2017

Prague (Praha)

A nice way to start a tour here might be one of the two observation towers (there are more but only two are high enough to oversee the whole city).
My favorite is the old one at Petřín, built in 1891 as an approximate imitation of Eiffel Tower in Paris. You can get there several ways; the most popular one is from the street Újezd (there is a tram station of the same name, close to a nice park that stretches up the whole way to the top of the Petřín hill). It is a nice walk but those who do not like walking up the hill, there is a cable railway. In the tourist season, there may be a long line of people waiting for the ride.
To get to the top of the tower, you can climb up the staircase, or you can use an elevator. There are two platforms; the lower one is too low to overview the city but it is less crowded. From the top platform, the view is fantastic. Here are some pictures.


 1-The Prague Castle (Pražský Hrad); 2-Saint Vitus Cathedral (Chrám Svatého Víta); 3-Schwarzenberg Palace; 4-Hradcany Square (Hradčanské náměstí) with all the beautiful palaces next to Prague Castle); 5-Italian Hospital (Vlašský špitál; currently a part of Italian Embassy); 6-Hotel Internacional (the communist era relict, built in Socialist Realism style, resembling the Moscow's Lomonosov University); 7-Troja Chateau (Trojský zámek, a very nice castle next to the famous Prague ZOO)

8-St. Nicholas Church (Chrám Sv. Mikuláše, impressive Baroque church); 9-AC Sparta Praha Football Arena (home stadium of one of the top Czech soccer teams)

10-Charles Bridge (Karlův most, the famous 14th century stone bridge with towers on both sides, both accessible); 11-B.Smetana Museum (Muzeum Bedřicha Smetany, the Czech national composer); the Old Town Bridge Tower at this side of Charles Bridge leads to the Knights of the Cross Square (Křížovnické náměstí), a very small but one of the most beautiful places in Prague; 12-Rudolfinum (the home scene of Czech Philharmonic); 13-Church of Our Lady before Týn (Týnský chrám, beautiful 14th century Gothic church with two towers, better visible from here than from the Old Town Square where it is hidden behind the square houses; the single tower close by is the Old Town Hall with the famous astronomical clock); 14-Prague main railway station (Praha hlavní nádraží)

15-Žižkov TV Tower (Žižkovský vysílač, the other great observation tower, at 216 meters the highest building in Prague); 16-National Museum (Národní muzeum, this is the historical building at the upper end of the Wenceslas Square-there are other buildings, e.g. a new one right across the street, but this is the original and the main one); 17-National Theatre (Národní divadlo)

18-Church of St. Ludmila (Kostel sv. Ludmily, neo-gothic roman catholic church at Náměstí Míru); 19-Dancing House (Tančící dům, the most famous modern building in Prague, built in 1996 by Frank Gehry and Vlado Milunić); 20-The Church of Virgin Mary at Slovany (Kostel Panny Marie na Slovanech; a part of the gothic monastery also called Emauzy; the church was bombed in World War II and though the main body has been preserved in its gothic styly, the shape of the  tower is modern); 21 Nusle Bridge (Nuselský most, the highest bridge in Prague is not over the Vltava River but over the valley called Nusle; the high building at the end of it is a hotel called  Corinthia Towers; there are ruins of the original castle of Prague called Vyšehrad close by, just out of the picture-hopefully next time I take it all...)

(if you are interested, there is a website dedicated to interesting places all over Czech Republic: https://topsights.webnode.cz/)

čtvrtek 28. září 2017

Zámky č. 42 a 43

Dnešní krásné podzimní odpoledne jsme chtěli využít k návštěvě toho nejbližšího zámku, resp. zámečku, z těch, co nám zbývají - Jabloňky v Praze-Tróji. Nakonec dopadlo všechno trochu jinak. Na mapě jsem si zámeček našel, zadal jsem ho do navigace, a podle ní jsme dojeli až do uličky Nad strání. Navigace oznámila, že jsme na místě, ale zámeček nikde. V té uličce je pár vilek, všechny za vysokou zdí, a podle mapy sice tušíme, že by kousek odsud zámeček měl být, ale nedá se odsud ani zahlédnout. Zjevně tu bydlí elita národa, která nechce být obtěžována obyčejným plebsem. Nakonec jsme lesními cestičkami sjeli dolů z kopce a změnili jsme cíl na trojský zámek, který známe a umíme ho najít. Chtěli jsme si ho nechat na jindy, ale přeci nepojedeme domů s prázdnou. A protože očividně jediný pohled na Jabloňku je zdola od Vltavy, tak si ho odsud na zpáteční cestě nakonec taky vyfotíme, i když z větší dálky, než jsme původně doufali.

Zámek č. 42: Trojský zámek
GPS: N 50°6.98495', E 14°24.77268'
Vzdálenost od bydliště: 21 km

Barokní zámek, který nechal vybudovat Václav Vojtěch ze Šternberka jako své letní sídlo. Roku 1763 jej od Šternberků koupila Marie Terezie pro Ústav šlechtičen. Zámek pak ještě několikrát vystřídal majitele, až jej poslední z nich, velkostatkář Alois Svoboda, daroval r. 1922 československému státu. Stát si s ním však nevěděl příliš rady a tak zámek nikdy nenašel dlouhodobé využití. Část pozemků, které k němu patřily, byla využita pro zoologickou zahradu (otevřena r. 1931). V letech 1977-1989 byl rekonstruován, a po revoluci se stal turistickou atrakcí, která je hojně navštěvovaná díky krásně upraveným zahradám a samozřejmě také díky sousedství zoologické zahrady.






 vinice patřila původně k zámku, dokud ji od něj neoddělila silnice


Zámek č. 42: Jabloňka
GPS: N 50°7.01225', E 14°26.33943'
Vzdálenost od domova: 20 km

Klasicistní zámeček na kopci nad Vltavou mezi Trojským mostem a Mostem barikádníků.
Na Wikipedii se můžeme dočíst, že se o něm vlastně skoro nic neví, kromě toho, že dnešní podobu získal někdy na konci 1. světové války, kdy jej vlastnil hejtman Šafránek. A že jej dnes vlastní soukromá osoba, milionář (to je poznat) jménem Mark Vydra, manžel naší stříbrné olympijské medailistky z Atén 2004, jachtařky Lenky Šmídové.


neděle 13. srpna 2017

Zámek č. 41 (Řepín)

Další ze zámků s dosud ne úplně tragickým, ale do budoucna velmi nejistým osudem. Cesta vede kolem dříve navštíveného zámku v Byšici, kterému jsme před třemi lety prorokovali rovněž rychlou zkázu, a ejhle, ono se tam začíná mohutně rekonstruovat (viz nově přidané foto k zámku č. 12)

Zámek č. 41: Řepín
GPS: N 50°22.08148', E 14°37.99093'
Vzdálenost od bydliště: 21 km

Původně barokní zámek postavil Jan Valderode z Eckhausenu kolem r. 1670 na místě bývalé tvrze. Rod Valderode vlastnil zámek až do konce 18. století, kdy přešel do vlastnictví Rohanů, kteří zde postupně prováděli řadu přestaveb. V roce 1876 jej kníže Artur Rohan Řepín prodal Tereziánské vojenské akademii ve Vídní, která jej vlastnila až do r. 1918, kdy přešel do vlastnictví státu. Po roce 1945 zámek sloužil až do 90. let jako domov důchodců, což je patrno ještě dnes (např. na hlavních dveřích jsou ještě stále návštěvní hodiny). Bohužel momentálně je zámek opuštěný, nikdo neví, komu patří, a nikdo se o něj nestará. Budova očividně chátrá a můžeme jenom doufat, že i tady se nakonec najde rozumný (nebo aspoň bohatý) majitel, který ho nenechá spadnout.






Kromě zámku je v Řepíně ještě zajímavý novogotický kostel, který nechala postavit kněžna Rohanová v letech 1846-1850.

neděle 16. července 2017

Bad Reichenhall 5.-9. 7. 2017

Tady je pár obrázků z našeho prodlouženého minulého víkendu v Alpách.

Středa 5.7.2017 - příjezd do Bad Reichenhall, akvapark

všude kolem jsou hory, ale před akvaparkem mají pro podhůří Alp nepříliš typické palmy
 ve vnitřních i venkovních bazénech je termální slaná voda
(funguje to samozřejmě i v zimě, určitě skvělé pro vymrzlé lyžaře...)


Čtvrtek 6.7.2017 - výlet na Hochstaufen

 z města se musíme dostat přes řeku Saalach po pěší lávce


 Tady jsou na našich tvářích ještě úsměvy. Postupně nás opustí; rozdíl mezi výchozí a cílovou nadmořskou výškou je asi 1320 m.

 po cestě jsou odpočívadla s nádherným výhledem

 už asi hodinu máme pocit, že už jsme skoro nahoře, ale postupně se ten vrcholek nějak přestává přibližovat


Konečně se nad námi objevuje Reichenhaller Haus, chata těsně pod vrcholem. Jak tady řeší zásobování? Asi podobně jako na Téryho chatě v Tatrách...

Dali jsme si tady polívku, já gulášovku, Hanka hovězí vývar s jedním obrovským játrovým knedlíkem. Na terase žebrají ptáci o něco dobrého. Podle strejdy Googla se jedná o Kavče žlutozobé z čeledi krkavcovitých, tedy příbuzné vrány nebo havrana.
Většina vrcholků tady nemá nějakou informační ceduli s nadmořskou výškou, ale zato mají kříž...
 Společná selfie na úplném vršku...

...a kocháme se pohádkovým výhledem

Pátek 7.7. 2017 - výlet na Predigstuhl a Hochschlegel
Protože nás pořádně bolí nohy z včerejšího výstupu,
vyrážíme lanovkou na kopec na protější straně údolí (Predigstuhl, 1613 m)

Z vrcholku Predigstuhlu je vidět Salzburk

 vedlejší hora s lyžařským vlekem je Hochschlegel (1688 m)

 a naproti přes údolí je náš včerejší kopec, Hochstaufen (1771 m)


 Z Predigstuhlu nejdřív sejdeme po cestičce dolů do sedla, kde je i hospoda (a vytoužený oběd, ale až jako odměna po zdolání protějšího vrcholku); pak šplháme na Hochschlegel, trochu to připomíná cestu z Horního Hanychova na Ještěd...

 A už jsme nahoře; abychom to poznali je tu opět kříž ...

... a fascinující pohled na hory, tímhle směrem jsou vrcholky přes 2500 m.n.m.

 jedeme zpátky...

Protože jsme dnes dorazili poměrně brzy, jdeme na procházku do městečka;
tohle je tzv. Gradierenhaus - vypadá to trochu jako kolonáda, ale uprostřed je stěna skládající se z obrovských polic, do kterých jsou nastrkané balíky nějakého roští, a od střechy na to stéká voda (předpokládám, že ta místní slaná); prý to je zdravé pro duši i tělo...


 na místním náměstíčku Aegidi Platz s gotickým kostelem se koná představení Lazebníka Sevillského

 Poblíž je Alte Saline, starý závod na výrobu soli, ze kterého je dnes muzeum

Sobota 8.7. 2017 - okružní cesta po vysokohorských pastvinách

 Popojíždíme autem na jih k nedalekému Taubensee, odkud vychází značená turistická cesta, seznamující návštěvníky se zdejšími vysokohorskými pastvinami a hospodářstvími. Bohužel v půli cesty se ukazuje, že cesta k Taubensee je zavřená, bez jakékoli značené objížďky, takže se vracíme zpátky a objíždíme to druhou stranou, místo 15 km najedeme asi 60, než se dostaneme k výchozímu místu trasy. Jsou tu krávy, tak jsme tu asi správně.


 První pastvina a chata s názvem Mordaualm, trochu moc turistické, tak jdeme dál

 Po cestě jsme zažili deštík i kácení vzrostlého stromu s kmenem min. 2 metry v průměru, lesáci nás kvůli tomu zastavili, že nesmíme pokračovat, dokud strom nespadne. Takže jsme na vlastní oči viděli, jak šel k zemi. Pak jsme vylezli na kopec, a je tu zase ten kouzelný výhled...

 Tohle je ta správná pastvina, jmenuje se Moosenalm, a mají tu domek jako před 200 lety. Vpředu krávy, pak lidi, a malá kuchyňka, kde se jsou v policích vyrovnané čerstě vyrobené sýry.
Dali jsme si mlíko a chleba se sýrem, to je náš dnešní oběd.

 "Počkej, vyfotím tě s tím krásným údolím v pozadí" ...
 ..."Koukej mě radši vyfotit s támhletím kopcem!

 "Jak je libo :-)"

 Celý 12 km okruh jsme stihli celkem rychle (převýšení bylo poloviční oproti čtvrtku), a tak využíváme zbylý čas a jedeme aspoň na chvilku nakouknout na zdejší perlu, jezero Königssee.
 Je tu pár krásných míst, kam se ale nedá dostat jinak, než na lodi, tak snad někdy příště. Mimochodem, kousíček odtud v kopcích je pověstné Hitlerovo Orlí hnízdo, z něhož je Königssee vidět.

 Po cestě do hotelu potkáváme tuhle Ameriku. Je tu nějaký sraz autoveteránů, protože jsme tu takových krasavců viděli víc.
A tohle je náš hotýlek jménem Erika

9.7.2017 - cesta domů

trochu jsem koketoval s myšlenkou, že bychom se zastavili v nedalekém Salzburku, ale byla by to taková rychlovka, že bychom z toho moc neměli. Nechali jsme to na jindy, a místo toho jsme udělali polední pauzu v Českém Krumlově. Musím přiznat, že jsem tu ještě nebyl, a už jsem se za to styděl. Moc hezké městečko, ještě hezčí, než jsem očekával!