Zámky č. 49 a 50 (Pražský hrad)

GPS: N 50°5.39213', E 14°24.00562'

Vzdálenost od bydliště: 25 km

Končící první fáze doby koronavirové nás navnadila k výletu, a jako dobrý nápad mi přišlo zajet do Prahy na místa, kde normálně není k hnutí kvůli zahraničním turistům. Navštívili jsme dva objekty, které se sice oficiálně nenazývají zámky, nicméně jako zámky (resp. v prvním případě zámeček) fungovaly. A pokud snad ten první není úplně plnohodnotný, ten druhý je zase víc než plnohodnotný, takže v průměru nám to pořád vychází :-)

První zastávkou je Belvedér neboli Letohrádek královny Anny. Nechal jej postavit Ferdinand I. pro svou manželku Annu Jagellonskou v letech 1538-65 jako součást královské zahrady. Prý patří mezi slohově nejčistší ukázky vlašské renesance mimo území Itálie. Zajímavostí je, že císař Rudolf II. si nechal v prvním patře zřídit astronomickou observatoř. Letohrádek není běžně přístupný, ale  normálně je možné si ho prohlédnout z bezprostřední blízkosti z Královské zahrady. Bohužel ani po vyhlášení uvolnění koronavirových opatření a otevření většiny parků a zahrad zůstala ta Královská zavřena, stejně jako celý Pražský Hrad. Vlastně se to dalo čekat, náš pan prezident by nejraději zavřel natrvalo nejen celý Hrad, ale nejlépe půl Prahy kolem něj, protože tím by významně snížil riziko, že mu zase někdo vyvěsí nad hlavu červené trenky...

Původním záměrem bylo na kole dojet od Belvedéru k Prašnému Mostu a kolem Jízdárny se dostat k Hradu. Nevěděl jsem, jestli nás nechají projít do areálu s koly, ale nakonec jsme to nemuseli řešit, jelikož areál hradu byl zavřený. Museli jsme tedy popojet kousek dál ulicí Jelení a pak uličkou U Brusnice, abychom se dostali na Hradčanské náměstí.

Po cestě jsme minuli krásný barokní kostel sv. Jana Nepomuckého, 

první dílo architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera (měl to jako rozcvičku před dvěma Mikuláši, jedním Staromáku a druhým na Malé Straně)

 Pak jsme uličkou U Kasáren projeli na Loretánskou, kde jsme chvilku obdivovali kandelábr plynového osvětlení z roku 1868

 A odsud už to jde samospádem k Pražskému hradu. Navzdory svému jménu i navzdory přitroublému tvrzení na Wikipedii, že se jedná o nejvýznamnější český hrad a jeden z největších hradních komplexů na světě, ve skutečnosti není hrad, ale zámek. V angličtině by to bylo jedno, ale my Češi to rozlišujeme a asi víme proč. Pravdou je, že kdysi na tomto místě bylo přemyslovské hradiště a později středověký hrad, který si postupně jednotliví čeští panovníci upravovali a přestavovali k obrazu svému, až z hradu zbyl jenom ten název. Ostatně to většina z nás zná z hodin dějepisu, tak nebudu nosit dříví do lesa.

 Sice nesmíme dovnitř, takže nemůžeme zdokumentovat tenhle hrad/zámek v plné kráse, ale pohled na Hradčanské náměstí za teplého sobotního odpoledne skoro bez turistů určitě má svoje kouzlo...

 Samozřejmě vyhlídku na Prahu si nemůžeme nechat ujít, tohle nikdy neomrzí!