První letošní dovolená (další budou následovat). Nová destinace se starou partičkou. V minulosti jsme střídal pěší dovolené s cyklistickými, letos jsme zvládli obojí najednou. Kola jsme netáhli, ale jeden den jsme si půjčili elektrokola v půjčovně a udělali jsme delší výlet. Níže pár fotek s komentáři.
Den 1. (sobota 8. 8.)
Vyrážíme z Neratovic autem ráno kolem desáté, kousek jedeme po dálnici, ale za Pardubicemi nás už navigace vede přes nejrůznější (nám většinou neznámé) Kotěhůlky. Obědváme v Borohrádku v hostinci Na náměstí a kafe si pak dáme o kousek dál ve Vamberku. Tam co dělají ty známé krajky.
Vamberk je pěkné historické městečko. Mají tu nejen muzeum krajky, ale i krajkářskou školu. A výborné zákusky v kavárně u náměstí (Coffee Hájek).
Na Dolní Moravu dorážíme kolem třetí, ubytováni jsme v Chatě U Slona, hned dole na křižovatce u parkoviště č. 3. Protože další účastníci zájezdu zatím nedorazili, jdeme se trochu projít kolem.
Naproti přes ulici je penzion Terezka a hned za ním teče řeka Morava. Tady ještě spíš potok, ale vzhledem k tomu, že pramení jen pár kilometrů odsud (o čemž se přesvědčíme příští týden v pátek), je to vlastně už docela mohutný potok.
Den 2. (neděle 9. 8.)
Náš první výlet vede z Dolní Moravy pěšky do Králík. Řekli jsme si, že začneme pozvolna, abychom se hned neodrovnali, ale nakonec to zase úplně easy není, mj. i proto, že je docela vedro (naštěstí další dny teploty trochu spadnou, takže hůř už nebude :-)
Hned na začátku přejdeme můstek přes Moravu (ten, co už jsme otestovali včera); za ním je u řeky penzion a před ním loučka, na které parkují auta. Ta se ale momentálně nedostanou ven, protože cestu jim zahradil spadlý strom. Vypadá to, že v noci se tu činili bobři.
Jdeme po modré asi 2 km do kopce až na rozcestí Pod Klepáčem. Tuhle cestu během týdne podnikneme ještě několikrát. Dnes pokračujeme doleva po červené přes Prostřední Lipku k Vojenskému muzeu v Králíkách.
Cesta směrem na jihozápad je příjemná, po úvodním stoupání většinou mírně z kopce, krajinka je tímto směrem hezky zvlněná, ale ty hlavní kopce jsou za námi. Podrobněji se s nimi seznámíme v následujících dnech.
Na okraji Králík je několik zachovalých bunkrů; toto je pěchotní srub K-S 14 U Cihelny. Slouží jako muzeum československého opevnění. Mají tu prohlídky s průvodcem. Vedle je návštěvnické centrum, kde prodávají lístky a taky tu mají stánek s občerstvením. Protože do nejbližší prohlídky zbývá asi 3/4 hodiny, dáme si pivo. Kvůli nám narazili nový sud :-)
Část bunkru je vybavena autenticky a dokumentuje, jak by tam žila posádka, kdyby došlo k ostrému nasazení (k tomu nikdy nedošlo díky Mnichovské dohodě a postoupení českého pohraničí Německu). Toto je velitelská místnost. Na mapě na nástěnce je zakreslena linie opevnění na severní hranici meziválečného Československa.
Myslelo se i na hygienu. Bunkr měl vlastní studnu a vlastní generátor elektřiny, který poháněl vzduchotechniku. Toalety tu byly dvě, jedna velitelská, uzavíratelná, druhá pro mužstvo, jen do poloviny zakrytá plentou.
Těžký kulomet vzor 37 ráže 7,92 mm ze Zbrojovky Brno. Spolu s kanónem vzor 36 ráže 47 mm ze Škody Plzeň se jednalo o standardní výbavu pohraniční pevnosti. Kanón se ale nezachoval, protože po zabrání Sudet Němci samozřejmě všechno, co šlo použít, zabavili a následně použili proti svým západním i východním sousedům, tedy i našim "spojencům", co nás v Mnichově odepsali a mysleli si, že tím Hitlera uspokojí. Bohužel historie se opakuje a dnes, stejně jako tenkrát, by řada idiotů ráda odepsala Ukrajinu v přesvědčení, že to Putinovi stačí ke štěstí.
Část bunkru je přeměněna ve výstavu s obecnou tematikou ochrany hranic v období první republiky.
V blízkém okolí je řada dalších bunkrů různé velikosti a v různém stavu. Tenhle je opuštěný, ale ten za ním je opět přístupný, konají se tam prohlídky s průvodcem (samozřejmě za další vstupné). Člověk by mohl strávit studiem zdejších pozůstatků pohraničního opevnění celé dny. Ale my už spěcháme do Králík na oběd, jsou skoro tři odpoledne a mně povážlivě klesá hladina cukru v krvi, jsem nevrlý a nezajímá mě nic než vidina žvance.
V Králíkách mají pěkné historické náměstí. Jmenuje se Velké. Z toho plyne, že mají i Malé, a taky že ano, i když není moc poznat, že se jedná o náměstí. Oběd si dáme v restauraci Zlatá labuť na Velkém náměstí. Mimochodem, v kavárně na obrázku vlevo mají skvělou malinovou zmrzlinu. Někteří z nás ji ochutnají zítra. Po obědě jdeme prozkoumat ještě to Malé náměstí a nedalekou vstupní bránu do aleje, která vede na Horu Matky Boží, kde je klášter Hedeč, což je významné poutní místo. Tam dnes nejdeme, čeká nás docela dlouhá cesta zpátky. Ale vrátíme se sem v příštích dnech, někteří z nás i více než jednou.
Barokní brána do aleje
Den 3. (pondělí 10.8.)
Jdeme prozkoumat, co je na kopci nad naší chatou. I dnešní den by měl být nenáročný, ale nakonec vylezeme až na horu Slamník (1232 m), což je od naší chaty převýšení asi 570 metrů.
Hned za chatou stoupáme prudce nahoru podél bobové dráhy. Atrakcí je tu opravdu spousta, místní se očividně snaží, aby původně zimní středisko fungovalo i v létě, a docela se jim to daří. Za současnou podobou areálu, který byl postupně budován v posledních patnácti letech, stojí brněnský miliardář Jiří Rulíšek. Jeho společnost Sněžník, a.s. vybudovala nové hotelové kapacity (hotel Vista) a zrekonstruovala starší (jako je naše chata U Slona a protější Terezka), postavila zábavní park, dvě bobové dráhy, Stezku v oblacích i slavný visutý most. Všechno to hodláme postupně prozkoumat.
Pokračujeme pořád do kopce po sjezdovce. Dolní Morava je hluboko pod námi, nad námi už je dobře vidět Stezka v oblacích.
Na chvilku se zastavíme u Stezky v oblacích, pořídíme několik stylových záběrů a jdeme dál.
V chatě Slaměnka si dáme oběd. Je tam samoobsluha s cenami slušných restaurací v centru Prahy. Za chatou je vstup na visutý most. Tam půjdeme ve čtvrtek. Dnes po obědě vylezeme na Slamník, to je ten kopec se sjezdovkou před námi.
Z vrcholku je pěkný výhled na všechny strany
Na severní straně Slamníku jsou mezi smrčky lány borůvek, zralých a neotrhaných. Většina turistů vyjede lanovkou ke Stezce v oblacích, projdou se po mostě, zajdou do hospůdky a zase sjedou lanovkou dolů. Šlapat do kopce se jim nechce. Jejich smůla. Na obzoru vpravo je vidět Kralický Sněžník. Tam se chystáme v pátek.
Dolů jdeme poctivě po modré turistické značce, je to delší, ale méně strmé.
Po cestě si fotíme visutý most. Jmenuje se Sky Bridge 721. Číslovka značí délku v metrech. Nápis nahoře u vchodu hlásal, že je to nejdelší visutý most na světě. To není pravda ze dvou dúvodů. Jedna existují i silniční mosty s visutou konstrukcí, třeba v Turecku přes Dardanely je silniční visutý most dlouhý přes 2 km. Takže autor nápisu měl upřesnit, že to byl nejdelší visutý most pro pěší. A to skutečně byl v roce 2022, kdy byl dokončen. Chvilku poté se Maďaři rozhodli, že se nenechají od Čechů zahanbit, a r. 2024 postavili o dva metry delší ve městě Sátoraljaúhely na hranicích se Slovenskem (maďarsky se nesnažte to vyslovit, ale ze slovenské strany se to jmenuje Slovenské Nové Mesto).
Navečer se vydáváme ve čtyřech jedním autem do Králík. Chceme nakoupit nějaké zásoby a jen tak mimochodem si ještě předtím vyšlápneme alejí ke klášteru na Horu Matky Boží, V aleji jsou kapličky s výjevy z křížové cesty, ale z nějakého důvodu jsou všechny zamčené.
Vrcholovka :-)
Z boku areálu je otevřený vstup. Nejzajímavější součástí kláštera je raně barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie.
Na nádvoří kláštera je ještě samostatná kaple Svatých schodů. Její předlohou prý byly Svaté schody v Římě. Poutníci, kteří sem dorazí, tady musejí pokleknout a vylézt do schodů po kolenou.
Ze Svaté hory je pěkný výhled dolů na Králíky a okolí.
Den 4. (úterý 11.8.)
Na dnešek máme objednaná elektrokola v půjčovně. Rišo vymyslel 60 km trasu po okolních cyklostezkách, Vlado ji ještě v průběhu kreativně vylepšil, takže jsme ujeli celkem asi 70 km, z toho část po asfaltkách, část po polních cestách a část cestou-necestou. Někteří z nás to odnesli modřinami i tržnými a řeznými ranami. Ale všichni jsme přežili.
Vyrážíme po asfaltkách přes Králíky k vodní nádrži Pastviny. První část cesty je příjemná, s elektrickou podporou nevadí ani občasný kopeček.
Z přehradní hráze je vidět spousta ryb pod námi, možná čekají, že jim lidi občas něco dobrého hodí. Nebo je jich tolik, protože je nižší stav vody a u hráze je jí nejvíc.
Přehradu Pastviny I jsme objeli dokola a těsně před návratem přes železobetonový most jsme sjeli na pláž, abychom se vykoupali a dali si oběd v restauraci Na pláži. Kromě pláže a restaurace tu je taky bobová dráha, podobná té, co máme na Dolní Moravě hned za chatou.
Cesta zpátky probíhá trochu dobrodružněji.
Tady je to ještě idylka, i když jsme sjeli kousek z cyklostezky a musíme se vrátit. Za chvilku po cyklostezce směrem na sever dojedeme k hraničnímu přechodu Petrovičky a odtud pojedeme po zelené přímo po hranici s Polskem. Ovšem jedná se o zelenou pro pěší. Místy jedeme po cestičce v úzkém korytě, kde projíždíme jen s nasazením života a zdraví. Hanka jednou přepadla přes elektrický ohradník a dostala ránu, Danka zahučela do kopřiv a o ostré výstupky na šlapce kola si ošklivě pořezala nohu. Dost si oddechneme, když se od hranice vrátíme přes Dolní Lipku zpátky na asfaltky a pak už bezpečně dorazíme zpátky. Většina z nás vyčerpala více než 80% baterie, takže jsme se vrátili právě včas.
Den 5. (středa 12.8.)
Máme v plánu vyjít k rozhledně na Klepáči. O Čechách se říká, že jsou střechou Evropy, protože odsud odtékají řeky do tří různých moří. Klepáč (1145 m) je přesně vrcholem této střechy. Na jeho východním úbočí pramení několik drobných přítoků Moravy (která je přítokem Dunaje a její vody tedy končí v Černém moři); na jihozápadní (polské) straně pramení Kladská Nisa (přítok Odry, která teče do Baltského moře) a jen malý kousek odsud na opačné straně hranice pramení Lipkovský potok, který teče do Tiché Orlice a ta následně do Labe (jež ústí do Severního moře). Klepáč samotný se nachází přímo na česko-polské hranici a jeho polský název je výstižný: Trójmorski Wierch.
Vyrážíme po modré do kopce, nejdřív po uzké asfaltce, pak zkratkou přes louku k rozcestníku a parkovišti Pod Klepáčem (vede sem ta úzká asfaltka z Dolní Moravy a z druhé strany širší asfaltka na Horní Lipku a Králíky, po ní jsme odsud kousek šli už v neděli).
Vypadá to, jako by se místní nemohli rozhodnout, jestli tady je horní nebo dolní. Původně tu totiž byly tři nezávislé vesnice: Dolní Morava, Velká Morava a Horní Morava, bráno proti proudu řeky Moravy. Následně se spojily a takto vzniklé spádové obci zůstal název Dolní Morava. Velká a Střední jsou nadále jen místními částmi Dolní Moravy.
Na Klepáč odsud vede červená hřebenovka.
Asi po kilometru jsme na pěším hraničním přechodu s Polskem. Sto metrů odsud na polské straně je pramen Kladské Nisy, sto metru odsud na české straně pramení Lipkovský potok. Na Klepáč chybí ještě něco přes kilometr, ale ten nejnáročnější. Cestička je kamenitá a místy docela prudce do kopce.
Jsme pod rozhlednou.
Důkaz, že jsme byli nahoře všichni :-)
Za námi je vidět hřeben, táhnoucí se až ke Kralickému Sněžníku.
Z Klepáče jsme seběhli dolů a dali jsme si oběd hned vedle naší chaty v restauraci Na Rozcestí. Nabizejí čepované višňové pivo (nikoli Radler, ale plnohodnotný jedenáctistupňový ležák s višňovou příchutí).
Odpoledne jsme se vydali prozkoumat okolní atrakce. Od chaty směrem nahoru k hlavní části turistického resortu (tj. hotel Vista, dolní stanice lanovky a přilehlý zábavní park) vede jakási dětská naučná stezka. Kromě informačních tabulí jsou tu dřevěné plastiky zvířat, ptáků...
...též dopravních prostředků...
...a dalších zástupců rostlinné i živočišné říše.
Jsme u dolní stanice lanovky, která vede ke Stezce v oblacích. Samozřejmě v zimě se tu lyžuje. Horní část téhle sjezdovky je černá.
Je tu dětský zábavní park s různými atrakcemi,
mimo jiné s mamutem, který je prý největší v Čechách
Taky tu mají Adrenalinovou věž. Kromě lezecké stěny je z levé strany věže obrovská houpačka, která se na kladkách vytáhne asi do desetimetrové výšky a pak se spustí dolů, vypadá to trošku jako katapult a kdyby lidi nebyli v sedačce připoutaní, možná by to tak i fungovalo.
Vlado na dnešek koupil vstupenky na visutý most a Stezku v oblacích. V ceně je i lanovka, kterou se vyvezeme až k atrakcím nahoru na hřeben, který už známe z pondělního výletu.
Při pohledu dolů je kromě hlavní budovy hotelu Vista vidět i vpravo kousek zábavního parku a začátek druhé zdejší bobové dráhy, která se jmenuje Mamutí horská dráha. Prý je nejdelší v České republice a druhá nejdelší v Evropě. Sjezd prý měří přes tři kilometry. To, co vidíme podél vleku, je výjezd, ten se do uvedené délky nepočítá.
Začínáme visutým mostem, který, jak již bylo uvedeno, se jmenuje Sky Bridge 721.
Konstrukce je bytelná, most se houpe jen velmi mírně.
Další atrakcí je Stezka v oblacích. Na několika jiných místech se podobné konstrukci říká Stezka v korunách stromů (v Čechách jsou ještě tři: v Janských lázních v Krkonoších, na Lipně a v Beskydech na Pustevnách, té se říká Valaška; na Slovensku postavili podobné monstrum přímo na Štrbském plese).
Výhledy jsou odsud ještě lepší než ze Sky Bridge. Jak by ne, horní ochoz je asi o 50 metrů výš. Tady vidíme zmíněný Sky Bridge a vlevo vrch Slamník, kam jsme se v pondělí drápali.
Tímhle směrem vidíme Kralický Sněžník, kam se chystáme zítra.
A tady pohled na Dolní Moravu.
Oběd si dáme v restauraci Skalka hned vedle horní stanice lanovky, mají tam téměř totožný výběr jako ve vedlejší Slaměnce, kde jsme obědvali v pondělí. A ceny taky. Po obědě sejdeme dolů k hotelu Vista a odsud k naší chatě. Odpoledne vyrazíme do Králík, ještě jednou na Horu Matky Boží (tentokrát v plném počtu) a do Penny Marketu doplnit zásoby.
Ke klášteru tentokrát nejdeme přímo, ale v polovině aleje odbočíme doprava a jdeme oklikou po zelené kolem několika pramenů. Tenhle se jmenuje Mariánský.
Povinné hromadné foto na schodech kláštera
a ještě nepovinné výběrové foto :-)
Den 7. (pátek 14.8.)
Ráno vyrážíme dříve než obvykle, čeká nás nejnáročnější túra tohoto týdne.
Již natrénovanou cestou jsme došli na rozcestí Pod Klepáčem. Původní plán byl pokračovat po červené kolem rozhledny dál po hřebenu, ale abychom nešli stejnou cestou znovu, vyrážíme po žluté, která vede paralelně s červenou po vrstevnici kousek pod hřebenem. Na červenou se napojíme až za Klepáčem.
Zbojnická chata. Zbojníky jsme tu nepotkali, ani nikoho jiného.
Pitný režim je důležitý
Už jsme skoro tam. Začínáme potkávat spousty turisů, z polské strany je parkoviště mnohem blíž než z té české :-) Jednoho z nich jsme požádali o hromadné foto.
Před námi už vykukuje rozhledna na Sněžníku.
Výhled z rozhledny směrem k prameni Moravy
V dálce je vidět Praděd
Pohled zpátky na údolí Moravy, je vidět Dolní Morava i Stezka v oblacích.
Za rozhlednou na polské straně je stín, tady se piknikuje.
Tady je pravý vrchol Kralického Sněžníku. Přímo přes něj probíhá hranice, takže si vrchol mohou nárokovat obě země. nikoli jako na Sněžce, kde skutečný vrchol náleží jen Polákům.
Pramen Moravy. Je dobrá, i pejskům chutná :-)
U slona
Zpátky jdeme po žluté údolím Moravy.
Její přítoky jsou někdy nečekaně divoké.
Balíme, loučíme se a jedeme domů.
Na oběd se zastavíme v Čelákovicích na náměstí v Restauraci U Bohuslavů. Je tu příjemná zahrádka a rychlá obsluha. Pak ještě na kafe ve Staré Boleslavi, a to už je úplný konec :-)