Po třech týdnech třídění jsou tu fotky z naší "zdravotní" dovolené ve Španělsku.
Odlétáme ve středu 9. 9. z Prahy. Letadlo sleduje východní pobřeží Španělska, pod námi je Alicante.
Cartagena. Tam se plánujeme podívat.
Přistáli jsme v Murcii
Náš hotel je na poloostrově jménem La Manga, je to taková úzká kosa oddělující lagunu Mar Menor od Středozemního moře. Poloostrov je asi 19 km dlouhý, táhne se jím silnice s velkými tabulemi označujícími kilometry od pevniny. My jsme na 2,5-tém kilometru.
Po ubytování v hotelu se jdeme projít a chytne nás průtrž mračen. První a poslední tady. Před hotelem koukáme na dvojitou duhu.
Pláž u hotelu po západu slunce
Ráno obdivujeme stejnou pláž z hotelového okna.
První seznámení s léčivým bahnem :-)
Laguna je velmi mělká a dno porostlé řasami, v nichž si lebedí medůzy. Tahle se jmenuje kořenoústka hrbolatá, anglicky výstižněji fried egg jellyfish.
Většinu dní trávíme standardním způsobem: po snídani asi 1,5 km po pláži k zátoce, kde je dostupné bahno (mělo by být po celém dně laguny, ale na některých místech je lépe dostupné, jinde je zarostlé řesami nebo zanesené vrstvou písku). Naplácáme se bahnem, počkáme asi 30-40 minut, až bahno uschne, pak provedeme částečnou očistu a přejdeme na druhou stranu La Mangy k otevřenému moři. Tady je méně řas, trochu víc vody a velké vlny. Zaskáčeme si ve vlnách, pokusíme se trochu si zaplavat, popojdeme po pláži směrem k hotelu, ještě jednou vlezeme do vln a pak se jdeme na hotel usušit. Po obědě rituál opakujeme.
Čekáme s autobusem v zácpě, před námy je otevřený most přes průliv.
Ve špičce poloostrova je další průliv, přes který vede kamenný most
Na jednu stranu je z mostu vidět laguna Mar Menor,
Je tu spousta starých větrných mlýnů. I místní tomu říkají mlýn ("molino"), ale ve skutečnosti to byla vodní čerpadla, která sloužila k přečerpávání mořské vody do odpařovacích nádrží, kde po odpaření zůstávala sůl. Na jiných místech se používaly podobné mlýny k rozvodu sladké vody pro zavlažování.
Black & White :-)
V úterý 15. 9. (den před odjezdem) jedeme na výlet do Cartageny. Jen jsme vylezli z autobusu a průvodkyně nás nahnala do umělecky vyzdobeného podchodu.
Cartagena je starobylé přístavní město, které založili Kartaginci r. 227 př. n. l. jako hlavní město provincie na Pyrenejském ostrově, který v té době ovládali. Jmenovalo se Qart-Hadast (stejně jako původní Kartágo na území dnešního Tuniska), což česky znamená "nové město". Historie města byla hodně pestrá, nadvládu Kartaginců vystřídala nadvláda Římanů po vítězství v punských válkách, pak chvíli patřilo do Byzantské říše, poté ho obsadil germánský kmen Vizigótů, ty vytlačili Maurové a ty pak zase tzv. Kastilská koruna atd. atd. Každý, kdo město obsadil, pokud možno zboural všechno, co tam zbylo po jeho předchůdcích, a nahradil to svou architekturou. Protože boje o Cartagenu se sváděly až do 19. století (jak kvůli strategické poloze přístavu, tak kvůli bohatým nalezištím surovin v okolí-stříbra, olova a zinku), je dnes převažujícím architektonickým slohem historického centra secese. Kdo by to čekal u města s tak bohatou a dávnou historií. Nicméně zejména v posledních letech se začaly odhalovat řady starověkých památek a z nimi zamířili i turisté, kteří prý jinak v minulosti o Cartagenu příliš nestáli.
Město prý bylo vybudováno na pěti pahorcích, mezi nimiž bylo údolí zatopené mořem. To ale místní vysušili. Na jeden z pahorků (La Concepción) vede výtah (zdarma). Přihlásili jsme se mezi dobrovolníky, kteří půjdou nahoru raději pěšky (kromě Hanky a mě s námi šla jedna ze dvou našich průvodkyní a jedna další účastnice zájezdu). Byli jsme nahoře asi o 10 minut dřív, než první z těch, co jeli výtahem.
Za věží výtahu je vidět aréna pro býčí zápasy, která stojí na základech římského amfiteátru.
Na vršku nás přivítal kamenný maják,...
...a kašna plná dalších opeřenců.
O kousek dál je vyhlídková plošina, odkud je rozhled na velkou část Cartageny. Pod námi je amfiteátr, v tomto případě nikoli historický.
Hned pod pahorkem se nachází vykopávky římského divadla. Prý se sem vešlo 6000 diváků. Tvrdila to průvodkyně, nechtěl jsem tomu věřit, ale Google mi to potvrdil.
Průvodkyně nás taky upozorňuje na rozdíl mezi divadlem a amfiteátrem. Římské divadlo je půlkruhové a sledovala se tu představení jako divadelní hry, recitace nebo hudba. Amfiteátr je kruhový nebo oválný a sloužil pro gladiátorské zápasy.
Na Plaza de San Francisco mají obrovské stromy. jsou to ty samé, co si ve zmenšené podobě pěstujeme doma: fíkusy.
Procházíme kolem dalších archeologických nalezišť, prý každý, kdo tu kopne do země, narazí na nějakou starověkou památku.
Budova místní radnice je secesní a volně přístupná veřejnosti.
Kousek od radnice je přístav a doky, kde opravují lodě, včetně ponorek. Novější historie Cartageny je spjata s přístavem, který sloužil zejména vojenským účelům.
Obelisk na nábřeží nese nápis Carthago a na těch čtyřech kuličkách působí poněkud nestabilně.
Díváme se na budovu námořního muzea, které spadá pod zdejší technickou univerzitu.
Hanka se usadila na molu...
Na nábřeží mají "velké" umění ve stylu Davida Černého :-)
Mezi nábřežím a radnicí je další umělecké dílo: stádo různobarevných mořských koníků
Hlavní turistická třída Calle Mayor má po většině své délky sluneční clony, které nejen chrání před extrémně žhavým sluncem, ale navíc vytvářejí zajímavé vzory na dlažbě ulice.
Hanka a anděl
Cestou zpátky na hotel jsme přibrali černého pasažéra
Poslední večerní snímek z hotelu
Poslední večerní procházka a měsíc nad lagunou
Ráno před odjezdem jsme ještě vyběhli do 14. patra, ale zjistili jsme, že na chodbě jsou jen úzká okýnka s omezeným výhledem.
Po startu letadla z Murcie přelétáme přímo nad Mar Menor.
