Po třech týdnech jsem se dokopal probrat fotky z výletu do Červeného Kostelce, jehož původ byl komplikovaný (plánovaný dárek-hodina zimního skijöringu-se pro nedostatek sněhu změnil na letní jízdu psím spřežením, a k tomu se nabalilo pár dalších aktivit). Původkyní všeho byla kolegyně Maruška, která se navíc obětovala a celé dva dny nám dělala i skvělou průvodkyni.
I když počasí nebylo úplně dokonalé a chvílemi trochu poprchávalo, nakonec to byl super víkend.
Tady je fotodokumentace:
V sobotu v deset máme domluven sraz ve Všelibech na Náchodsku; povezu se spřežením o výkonu pěti psích sil značky Husky. Vítají nás roztomilí živí plyšáci, kteří se na kariéru pohonných jednotek teprve připravují.
Pejskové se už nemůžou dočkat...
Tři-dva-jedna-start!
Po kolečku se spřežením následuje druhé kolo na koloběžkách
S pejsky bylo fajn, ale musíme je nechat trochu odpočinout, tak se loučíme a jdeme se podívat do Ratibořic.
Začínáme u zámku kněžny Zaháňské
pokračujeme do Babiččina údolí, kolem budovy která vypadá jako vodní mlýn, ale ve skutečnosti se jednalo o vodní mandl
Nezbytné foto s kamennou babičkou, vnoučaty i psy Sultánem a Tyrlem
Zastavujeme se na Starém bělidle...
... a u Viktorčina splavu
U nezbytných stánků se suvenýry, párky v rohlíku a medovinou je taky parkoviště kočárků, historických i moderních.
Po Babiččině údolí nás ještě Maruška zavedla na zříceninu hradu Vízmburk, kterou se parta místních nadšenců snaží částečně restaurovat a zpřístupnit veřejnosti
Nacházíme Viktorčin fake hrobeček (skutečná Viktorka Boženu Němcovou přežila o šest let a pochovali ji v hromadném hrobu pro chudé)
V Kostelci mají i divadlo a v něm restauraci, kde se dobře vaří (vyzkoušeno)
Na náměstí je kostel, původně gotický, na jehož barokní přestavbě se údajně podílel Kilián Ignác Dienzenhofer. Vedle kostela plánoval přistavět dvě samostatné věže, ale nakonec se podařila jenom jedna...
V neděli ráno jdeme do skal. Auto necháme zaparkované na náměstí v Polici nad Metují a vyrážíme ke stolové hoře Ostaš.
Zdejší skalní město nabízí spoustu zajímavých útvarů, z některých může mít člověk i lehké mrazení (zejména stojí-li pod nimi)
Zde např. obří useknutá hlava
Maruška tu je ve svém živlu :-)
Po obědě v restauraci přímo v kempu v Ostaši (tuším že se jmenuje U Malíků a nacpali jsme se tam k prasknutí) se vydáváme ještě na farmu do Prorub, kde měl být původně ten skijöring. Mají tu spoustu zvířectva, ale hlavně plemenné i závodní koně.
a taky dva rotvajlery na odstrašení případných nezvaných návštěvníků a vandalů, prý je to potřeba.
Když se kolem nás přehnalo stádo koní, připadali jsme si jak na Divokém Západě :-)
Po cestě domů jsme se ještě zastavili na chvilku v pevnosti Josefov. Mělo by to být architektonické dvojče Terezína, a opravdu je to myslím hodně podobné, jenom s tím rozdílem, že Terezín je slušně (byť ne dokonale) udržovaný, zatímco tady - škoda mluvit...
Aspoň že na náměstí mají pár domů opravených (jak víme, pár=dva).
