GPS: N 50°26.73523', E 14°28.58638'
Vzdálenost od domova: 25 km
Podle serveru Hrady.cz jeden ze zámků v dojezdové vzdálenosti, který vypadá zajímavě. Vyrazili jsme v neděli 8.5., podle předpovědi mělo být hezky. Cesta celou dobu po asfaltce, čekal jsem, že v neděli mezi 10:00 a 15:00 bude na silnicích minimum aut, ale opak byl pravdou. Benzín je pořád ještě dostatečně levný, aby každý majitel 20 let staré plechovky jen tak pro radost brázdil české silnice. O motorkářích nemluvě. Viděli jsme i konvoj vojenských vozidel, nojo, 8. května...
Cesta až do obce Tupadly byla celkem v pohodě, až na místě čekalo pár (tj. dvě) méně příjemných překvapení. Za prvé, zámecká věž se skví nad Tupadly ve značné výšce, to nějak z fotek na internetu nebylo vidět.
A za druhé, když už jsme dofuněli až k areálu (část cesty jsme tlačili, byl to přesně takový krpál, jak to z dálky vypadalo), ukázalo se, že je to celé oplocené a uzamčené.
Navíc většina areálu je obrostlá hustým křovím a stromy, takže ani na rozumnou fotku to nevypadalo. Uvnitř jsme zahlédli nějaké děti a auto s ukrajinskou značkou. Obešel jsem to podél plotu, udělal jsem pár ubohých fotek s kouskem věže mezi stromy, popošel jsem asi 100 metrů do kopečka po louce nad areálem, abych udělal aspoň ještě fotku věžičky z druhé strany, a na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili u hlavní brány, jestli se nám nepodaří zjistit něco víc.
Zrovna se přištrachala ještě další skupinka turistů, kteří vypadali rovněž rozladěně, že se dovnitř nedostanou. Jak jsme tam stáli u brány, v dálce uvnitř areálu se objevil nějaký človíček, a jeden z kolegů turistů na něj zahalekal. Po chvíli si nás človíček povšimnul a zamával na nás, že jako máme jít dovnitř. Nejdřív jsme nechápali, ale pak jeden z nás zkusil trochu větší silou strčit do vrátek, která se jevila jako zabouchnutá (zvenku na nich byla koule místo kliky), a vrátka povolila.
Ukázalo se, že areál slouží jako všechno možné: buddhistická modlitebna, ubytovna pro leckoho, včetně 24 ukrajinských žen a dětí, a asi i bydlení pro majitele, který to nedávno koupil od nějakého buddhistického magora a snaží se to rekonstruovat. Ale buddhisty nevyhodil, ten človíček, co nás pozval dovnitř, byl toho příkladem. Mluvil jen anglicky (s jen lehce americkým přízvukem), vypadal asi tak na pětadvacet, a nadšeně nám vykládal, jak je to skvělé místo s pozitivními vibracemi. Prý předchozí majitel nepouštěl dovnitř jen tak někoho, protože se bál znečištění místa "špatnými duchy" (ať už tím myslel cokoli), ale on se toho nebojí, protože světlo vždycky vyhraje nad tmou. Ještě mnohem víc toho napovídal, my jsme mu ze zdvořilosti přikyvovali. Ty spiritistické věci nás nezajímaly (bylo to jak z příručky pro buddhistické začátečníky), ale byli jsme mu vděčni za to, že nás pustil dovnitř a provedl nás po části areálu.
Věž zámku v minulosti sloužila jako rozhledna, ale v současném stavu to už není bezpečné.
