Zámek č. 77 (Horky nad Jizerou)

Díky sv. Václavu byl dnes volný den a tudíž jedna z posledních letošních šancí na cyklovýlet. Volba padla na Horky, asi poslední exemplář v trojúhelníku mezi Mladou Boleslaví, Benátkami nad Labem a Mělníkem, na zámky nevídaně bohatém. Vyráželi jsme ráno kolem deváté a venku bylo devět stupňů, tedy na kolo docela kosa. Což neznamená, že v poledne bylo dvanáct stupňů. Sluníčko svítilo, jako by si chtělo ještě užít, než ustoupí podzimním plískanicím, a odpoledne už bylo pěkné vedro. Ale na to, že je konec září, bylo na kolo nejlepší možné počasí. K zámku jsme dorazili kolem jedenácté, vyrobil jsem fotodokumentaci, pohladili jsme si koťátko, které se k nám u zámku připojilo a dělalo nám celou dobu průvodce, a pak jsme zamířili do Mělnického Vtelna do našeho oblíbeného minipivovaru Neumann na oběd. K našemu překvapení byla restaurace v obležení aut i kol, zahrádka plná, uvnitř posledních pár míst.

Pohled na jídelní lístek vše vysvětlil, konalo se tu Svatováclavské řízkobraní. Na jídeláku byl řízek, řízek, a zase řízek na sto a jeden způsob. Hádejte, co jsme si dali k obědu :-)

Zámek č. 77: Horky nad Jizerou
Vzdálenost od domova: 33 km
Skutečně ujetá vzdálenost: 66 km

GPS: N 50°19.63088', E 14°51.43742'

Zámek vznikl na počátku 16. století rozšířením a přestavbou původní středověké tvrze. Několikrát změnil majitele, mj. i proto, že po bitvě na Bílé Hoře bylo potřeba potrestat protihabsburské povstalce a odměnit sympatizanty. Tak se zámek dostal do rukou Hartmanů z Klarštejna, kteří tu provedli rozsáhlou přestavbu a renesanční zámek dostal dnešní barokní podobu. Vedle zámku (či spíše na kopečku nad ním) postavili také mohutný barokní kostel sv. Mikuláše. Posledním šlechtickým rodem, který zámek vlastnil, byli Nostitz-Rieneckové. Ti za první republiky zbankrotovali a zámek od nich odkoupil ředitel pražské exportní společnosti Josef Hégr. Za komunismu byl samozřejmě vyvlastněn a bylo tu zemědělské učiliště. Jako školní zařízení slouží zámek dodnes, zřizovatelem zdejší střední odborné školy (se širokým zaměřením na gastronomii, cestovní ruch, zemědělství a zahradnictví) je Středočeský kraj, který zámecký areál koupil od potomků Josefa Hégra v roce 2009.

Pohled shora od kostela sv. Mikuláše

Pohled na zámek i kostel z koňského parkurového cvičiště, které se společně s fotbalovým hřištěm nachází dole pod zámkem.

A nakonec dokumentace polední obědové nabídky. Sorry, koukám, že jsem přeháněl, není to řízek na sto a jeden způsob, ale jen dvacet sedm a jeden způsob :-)

A tady potvrzení pro ty, kdo zkusili hádat, co jsme si dnes dali k obědu. Ano, uhodli jste!

Zámky č. 74, 75 a 76 (Brocno, Chcebuz, Snědovice)

Dnešní první podzimní den (ano, dnes ráno nastoupil astronomický, tedy skutečný podzim) jsme využili k delšímu výletu se třemi cíli. Počasí téměř ideální (trochu chladněji, než by bylo příjemné, ale raději 17 stupňů, než 30). Vydali jsme se přes Mělník a Liběchov, minuli jsme další v minulosti navštívený zámeček Slavín v Tupadlech, navštívili jsme dvě zříceniny a nakonec i jeden pěkný, byť ne příliš citlivě zrestaurovaný zámek. Cestou zpátky jsme se zastavili ve Štětí na oběd a tamtéž jsme přes most na druhou stranu Labe, abychom se do Mělníka projeli po příjemné cyklostezce, přičemž jsme projeli také těsně kolem mělnické elektrárny.

Zámek č. 74: Brocno
Vzdálenost od domova: 29 km
GPS: N 50°28.50135', E 14°26.43647'

Barokní zámek, postaven na konci 17. století na místě renesanční tvrze. Roku 1933 vyhořel a byl nevhodně obnoven. Po 2. světové válce nějakou dobu sloužil jako bytový dům, ale nezadržitelně chátral. Nedávno ho prý koupil nový majitel (podle registru nemovitostí nějaký pták jménem Jiří Kafka). Jak nám prozradila hovorná sousedka, prý si to majitel pořídil na důchod, aby měl co dělat, a jako hobby si chce zámek postupně opravovat. Zdá se to jako nadlidský úkol, ale držíme palce.

Zámek č. 75: Chcebuz
Vzdálenost od domova: 32,5 km
GPS: N 50°29.05962', E 14°25.41648'

Jen o 3,5 km od Brocna se nachází další zřícenina zámku, tentokráte doslova. Tady už je naděje na záchranu prakticky nulová. Původní renesanční tvrz přestavěl Albrecht Kaplíř v polovině 16. století na renesanční zámek. Za třicetileté války byl zpustošen, později ho obnovili Pachtové v barokním slohu a r. 1729 z něj učinili správní budovu ke zdejším statkům. Po roce 1948 patřil Státnímu statku Snědovice a sloužil jako správní a obytná budova. Kolem roku1970 vyhořel a od té doby chátrá. Po roce 1990 byl v restituci vrácen potomkům původních majitelů. V katastru nemovitostí je veden jako rodinný dům, dokonce má číslo popisné 1, ale rodinný ani dům to už dávno není. Současný majitel (neznámo zda je to onen restituent, nebo to koupil někdo další) podle mne nemá šanci s tím něco udělat, dokonce i zbourání by bylo extrémně drahé a pozemky v této lokalitě nejsou tak lukrativní, aby se to vyplatilo.

V areálu zámku byly i hospodářské budovy, a teď už ani není poznat, které z polorozpadlých částí byly propojené a tvořily zámek, a které jsou pozůstatkem přilehlých hospodářských budov... 

Zámek č. 76: Snědovice
Vzdálenost od domova: 34,5 km (Přes Brocno a Chcebuz 39 km)
Celková ujetá vzdálenost: 77 km
GPS: N 50°30.22890', E 14°23.42978'

Trochu radostnější pohled na závěr (i když opravdu jen trochu). Původně středověká tvrz přestavěná na renesanční statek, který nechal r. 1694 Jan Baltazar Clara přestavět na barokní zámek. Zámek pak měnil majitele, každý si něco přidal a něco ubral, při větší úpravě v 19. století, kdy byl ve vlastnictví rodu Veithů, získal klasicistní podobu. Po 2. světové válce tu byl zřízen ústav sociální péče a tím zůstal až dodnes. V 70. letech 20. století prošel větší rekonstrukcí a podle mého názoru byla tak necitlivá, že dnes už připomíná zámek jen velmi vzdáleně. Ale lepší než zřícenina...

A ještě jeden pohled na panorama Českého středohoří z cesty mezi Brocnem a Chcebuzí

Zámky číslo 72 a 73 (Krnsko, Niměřice)

Dnes jsme absolvovali jeden z dosud nejdelších zámeckých výletů, minuli jsme přitom několik již v minulosti navštívených zámků (Byšice, Stránov, Bezno) a stihli jsme dva nové úlovky, tentokrát bez větších překvapení.

Zámek č. 72: Krnsko

Vzdálenost od domova: 37 km

Skutečná celkově ujetá vzdálenost (včetně zámku č. 73): 76 km

GPS: N 50°22.83380', E 14°51.05165'

Původně renesanční zámek vybudovaný v 16. století na místě původní tvrze. V 18. století barokně přestavěn. Za první republiky tu byl zřízen sirotčinec, ještě za komunismu byl celkem dobře udržován a sloužil jako domov důchodců. Bohužel měl smůlu na nového soukromého majitele. Na rozdíl od některých jiných v blízkém okolí, tady se majitel nestará vůbec o nic, jakoby zapomněl, že ho vlastní. Ze zámecké zahrady je prales, ze zámku se pomalu stává ruina. Hlavně, že na příjezdové cestě jsou vrata s masivním zámkem a nápisem, že se jedná o soukromý pozemek. Na Mapách.cz a na Google mapách jsou obrázky od nějakého Poláka, který to fotil jednak z výšky, asi dronem, a také se nějak vloupal dovnitř a zdokumentoval tristní stav interiérů. Donedávna velmi pěkný zámek je nyní opravdu k pláči. Zvláštní je, že u těch snímků je datum z července tohoto roku, ale kolem zámku není ten prales, který jsme tam viděli my. Ten tam určitě za dva měsíce nevyrostl...

Zámek momentálně vlastní společnost Krnsko Real s.r.o., kterou vlastní nějaký právník společně se dvěma firmami, které obě vlastní...tentýž právník. Celé s.r.o. má dohromady základní vklad 10 000 Kč. Předpokládám, že to ten vykuk koupil proto, aby se levně dostal k celkem lukrativním pozemkům nedaleko Mladé Boleslavi. Zámek nechá spadnout (zbourat ho nemůže, je to kulturní památka), a pak to místo rozprodá na stavební parcely. 

Zámek č. 73: Niměřice

Vzdálenost od domova: 37 km (trochu jinou cestou, oba zámky jsou vzdáleny asi 5 km od sebe)

Skutečná celkově ujetá vzdálenost: 76 km

GPS: N 50°23.82750', E 14°48.48857'

Původně malý empírový zámeček postavený na místě rozpadající se tvrze r. 1832. V polovině 19. století zámek vlastnil Rudolf Thurn-Taxis a setkávala se tu česká inteligence; např. roku  1862 tu pobýval Bedřich Smetana s manželkou. Za komunismu tu byl domov důchodců. Dnes je v soukromém držení (Mgr. Michael Heres, pravděpodobně potomek posledních majitelů před komunistickým znárodněním), je pěkně zrestaurován, ale bohužel není běžně přístupný veřejnosti, alespoň ne obyčejné lůze. Kdo ale zaplatí pár set tisíc, může tu mít svatbu i s přespáním.

Zámek č. 71 (Bon Repos)

 Dnešní zámecký výlet měl patřit mezi ty kratší, ale trochu se nám protáhl co do času i vzdálenosti. První polovina proběhla podle plánu, v půl jedenácté dopoledne jsme dorazili k bráně do zámeckého areálu. Pak nás ovšem čekalo překvapení: brána zavřená, za ní cedule, že dnes se tu koná svatba a vstup je pouze pro zvané. Celý areál vypadal, že je obehnán vysokou zdí, a zámek byl od brány tak daleko, že vlastně nebyl skoro vidět. Už jsme se smiřovali s tím, že z dnešního dne žádná obrazová dokumentace nebude. Ze zoufalství jsme zkusili celý areál objet, jestli nebude aspoň z nějaké jiné strany něco málo vidět. Nejdřív to vypadalo zle, prakticky celý zámek s parkem je obehnán hustým neprostupným lesem. Ale asi po půl kilometru jízdy cestou necestou po kraji lesa jsme objevili průsek, kterým byl vidět zámek. Drze jsme jím prošli (spíš prodrali nízkým, ale divokým neudržovaným porostem) a najednou jsme se ocitli v zámeckém areálu. Uvnitř probíhaly přípravy na svatbu, ale nikdo si mě nevšímal, takže jsem si nakonec zámek v klidu nafotil. Zpátky jsme se pak vydali trochu delší cestou přes Brandýs, původní záměr byl oběd ve Staré Boleslavi, ale Mapy.cz nás zahnaly na druhou stranu řeky do Lázní Toušeň a Brandýsa, do Staré Boleslavi by to bylo kus zpátky, a to se nám nechtělo, protože sluníčko už pěkně pálilo. Rozhodli jsme se, že zkusíme restauraci na brandýském zámku, o které jsme věděli z našich předchozích výletů. Ale ouha, zámek je sice otevřený, ale restaurace nikde. Prostě zmizela beze stopy. Ani stánky s občerstvením na cyklostezce z Brandýsa do Kostelce nad Labem nás neuspokojily (jeden neměl místo k sezení ve stínu, druhý ještě neměl otevřeno a paní šéfová by nás sice už obsloužila, ale jen pivem, párky prý budou až později). Nakonec jsme skončili v pizzerii v Kostelci, tedy na lavičce před pizzerií, protože tu pečou pizzu jen na objednávku a s hosty na místě se nepočítá. Ale už jsme měli hlad, takže jsme hodili každý jednu krabici s pizzou na klín a jen se po nich zaprášilo...

Zámek č. 71: Bon Repos

Vzdálenost od domova: 27 km

Skutečně ujetá vzdálenost: 65 km

GPS: N 50°14.49118', E 14°47.59042'

Zámeček postavil r. 1718 hrabě František Antonín Špork u obce Čihadla (mezi městy Benátky nad Jizerou, Lysá nad Labem a Brandýs nad Labem) a nazval ho La Maison de Bon Repos (něco jako Dům oddechu). Součástí zámeckého areálu je několik samostatných budov včetně dvou kaplí a domu pro kněze a poustevníka. V držení zámku se vystřídalo několik šlechtických rodů, zajímavostí je, že v letech 1844-47 zde působil jako učitel hudby Bedřich Smetana u tehdejšího majitele Františka Antonína Thun-Hohensteina. Po roce 1945 zámek využívala armáda. Dnes je v soukromém držení, vlastní ho společnost přiléhavým názvem "ZÁMEK BON REPOS, spol. s r.o." Jediným majitelem a jednatelem společnosti je jistý Charles Alexei Butler. Tak se snad žádný normální člověk nemůže jmenovat, nebo ano?? No, aspoň to vypadá, že zámek i zahradu slušně udržuje, což je vlastně celkem vzácný jev.

Tohle byl náš první kontakt se zámkem, a chvíli to vypadalo, že bude i poslední...