Další ze zámků s dosud ne úplně tragickým, ale do budoucna velmi nejistým osudem. Cesta vede kolem dříve navštíveného zámku v Byšici, kterému jsme před třemi lety prorokovali rovněž rychlou zkázu, a ejhle, ono se tam začíná mohutně rekonstruovat (viz nově přidané foto k zámku č. 12)
Zámek č. 41: Řepín
GPS: N 50°22.08148', E 14°37.99093'
Vzdálenost od bydliště: 21 km
Původně barokní zámek postavil Jan Valderode z Eckhausenu kolem r. 1670 na místě bývalé tvrze. Rod Valderode vlastnil zámek až do konce 18. století, kdy přešel do vlastnictví Rohanů, kteří zde postupně prováděli řadu přestaveb. V roce 1876 jej kníže Artur Rohan Řepín prodal Tereziánské vojenské akademii ve Vídní, která jej vlastnila až do r. 1918, kdy přešel do vlastnictví státu. Po roce 1945 zámek sloužil až do 90. let jako domov důchodců, což je patrno ještě dnes (např. na hlavních dveřích jsou ještě stále návštěvní hodiny). Bohužel momentálně je zámek opuštěný, nikdo neví, komu patří, a nikdo se o něj nestará. Budova očividně chátrá a můžeme jenom doufat, že i tady se nakonec najde rozumný (nebo aspoň bohatý) majitel, který ho nenechá spadnout.
Kromě zámku je v Řepíně ještě zajímavý novogotický kostel, který nechala postavit kněžna Rohanová v letech 1846-1850.
Tady je pár obrázků z našeho prodlouženého minulého víkendu v Alpách.
Středa 5.7.2017 - příjezd do Bad Reichenhall, akvapark
všude kolem jsou hory, ale před akvaparkem mají pro podhůří Alp nepříliš typické palmy
ve vnitřních i venkovních bazénech je termální slaná voda
(funguje to samozřejmě i v zimě, určitě skvělé pro vymrzlé lyžaře...)
Čtvrtek 6.7.2017 - výlet na Hochstaufen
z města se musíme dostat přes řeku Saalach po pěší lávce
Tady jsou na našich tvářích ještě úsměvy. Postupně nás opustí; rozdíl mezi výchozí a cílovou nadmořskou výškou je asi 1320 m.
po cestě jsou odpočívadla s nádherným výhledem
už asi hodinu máme pocit, že už jsme skoro nahoře, ale postupně se ten vrcholek nějak přestává přibližovat
Konečně se nad námi objevuje Reichenhaller Haus, chata těsně pod vrcholem. Jak tady řeší zásobování? Asi podobně jako na Téryho chatě v Tatrách...
Dali jsme si tady polívku, já gulášovku, Hanka hovězí vývar s jedním obrovským játrovým knedlíkem. Na terase žebrají ptáci o něco dobrého. Podle strejdy Googla se jedná o Kavče žlutozobé z čeledi krkavcovitých, tedy příbuzné vrány nebo havrana.
Většina vrcholků tady nemá nějakou informační ceduli s nadmořskou výškou, ale zato mají kříž...
Společná selfie na úplném vršku...
...a kocháme se pohádkovým výhledem
Pátek 7.7. 2017 - výlet na Predigstuhl a Hochschlegel
Protože nás pořádně bolí nohy z včerejšího výstupu,
vyrážíme lanovkou na kopec na protější straně údolí (Predigstuhl, 1613 m)
Z vrcholku Predigstuhlu je vidět Salzburk
vedlejší hora s lyžařským vlekem je Hochschlegel (1688 m)
a naproti přes údolí je náš včerejší kopec, Hochstaufen (1771 m)
Z Predigstuhlu nejdřív sejdeme po cestičce dolů do sedla, kde je i hospoda (a vytoužený oběd, ale až jako odměna po zdolání protějšího vrcholku); pak šplháme na Hochschlegel, trochu to připomíná cestu z Horního Hanychova na Ještěd...
A už jsme nahoře; abychom to poznali je tu opět kříž ...
... a fascinující pohled na hory, tímhle směrem jsou vrcholky přes 2500 m.n.m.
jedeme zpátky...
Protože jsme dnes dorazili poměrně brzy, jdeme na procházku do městečka;
tohle je tzv. Gradierenhaus - vypadá to trochu jako kolonáda, ale uprostřed je stěna skládající se z obrovských polic, do kterých jsou nastrkané balíky nějakého roští, a od střechy na to stéká voda (předpokládám, že ta místní slaná); prý to je zdravé pro duši i tělo...
na místním náměstíčku Aegidi Platz s gotickým kostelem se koná představení Lazebníka Sevillského
Poblíž je Alte Saline, starý závod na výrobu soli, ze kterého je dnes muzeum
Sobota 8.7. 2017 - okružní cesta po vysokohorských pastvinách
Popojíždíme autem na jih k nedalekému Taubensee, odkud vychází značená turistická cesta, seznamující návštěvníky se zdejšími vysokohorskými pastvinami a hospodářstvími. Bohužel v půli cesty se ukazuje, že cesta k Taubensee je zavřená, bez jakékoli značené objížďky, takže se vracíme zpátky a objíždíme to druhou stranou, místo 15 km najedeme asi 60, než se dostaneme k výchozímu místu trasy. Jsou tu krávy, tak jsme tu asi správně.
První pastvina a chata s názvem Mordaualm, trochu moc turistické, tak jdeme dál
Po cestě jsme zažili deštík i kácení vzrostlého stromu s kmenem min. 2 metry v průměru, lesáci nás kvůli tomu zastavili, že nesmíme pokračovat, dokud strom nespadne. Takže jsme na vlastní oči viděli, jak šel k zemi. Pak jsme vylezli na kopec, a je tu zase ten kouzelný výhled...
Tohle je ta správná pastvina, jmenuje se Moosenalm, a mají tu domek jako před 200 lety. Vpředu krávy, pak lidi, a malá kuchyňka, kde se jsou v policích vyrovnané čerstě vyrobené sýry.
Dali jsme si mlíko a chleba se sýrem, to je náš dnešní oběd.
"Počkej, vyfotím tě s tím krásným údolím v pozadí" ...
..."Koukej mě radši vyfotit s támhletím kopcem!
"Jak je libo :-)"
Celý 12 km okruh jsme stihli celkem rychle (převýšení bylo poloviční oproti čtvrtku), a tak využíváme zbylý čas a jedeme aspoň na chvilku nakouknout na zdejší perlu, jezero Königssee.
Je tu pár krásných míst, kam se ale nedá dostat jinak, než na lodi, tak snad někdy příště. Mimochodem, kousíček odtud v kopcích je pověstné Hitlerovo Orlí hnízdo, z něhož je Königssee vidět.
Po cestě do hotelu potkáváme tuhle Ameriku. Je tu nějaký sraz autoveteránů, protože jsme tu takových krasavců viděli víc.
A tohle je náš hotýlek jménem Erika
9.7.2017 - cesta domů
trochu jsem koketoval s myšlenkou, že bychom se zastavili v nedalekém Salzburku, ale byla by to taková rychlovka, že bychom z toho moc neměli. Nechali jsme to na jindy, a místo toho jsme udělali polední pauzu v Českém Krumlově. Musím přiznat, že jsem tu ještě nebyl, a už jsem se za to styděl. Moc hezké městečko, ještě hezčí, než jsem očekával!
