neděle 26. listopadu 2023

Švýcarsko 2023 podruhé (19. -23. 10. 2023)


S měsíčním zpožděním sem dávám pár fotek z krátké návštěvy Švýcarska u příležitosti Martinovy promoce. Za ty tři dny se moc stihnout nedalo, ale i tak to stálo za to.

Čtvrtek 19.10. Cesta letadlem Praha-Curych

S Martinem máme sraz v pět odpoledne na letišti, letadlo má odlétat v šest, ale má skoro hodinu zpoždění. To by se švýcarskému vlaku stát nemohlo. Přilétáme po osmé večer, máme jen palubní zavazadla, takže na nic nečekáme, na letišti sedáme na vlak a po pěti minutách vystupujeme na stanici Oerlikon kousek od hotelu. Večer se ještě chvilku procházíme po okolí.

Zaujala nás umělecká reklama u nedaleké prodejny jízdních kol :-)

Pátek 20.10. Dopoledne se projdeme po Curychu, odpoledne půjdeme na promoci.

Zašli jsme do kavárny Café Henrici, prý tu není lehké najít místo, ale podařilo se (zabrali jsme poslední volný stůl). Martin si dal horkou čokoládu a pak mu bylo líto pokazit ten obrázek.

Řeka Limmat těsně před ústím do Curyšského jezera

Odpoledne kolem páté dorážíme do hlavní budovy curyšské univerzity ETH. Vyfotili jsme se před panelem, který vítá návštěvníky promoce, ale moc z něho není vidět.

Jsme nasměrováni do sálu, kde se má celá sláva konat. Na plátnu zatím běží prezentace školy.

Na úvod nám zazpívá písničkář Tobias Carshey (a pak ještě několikrát mezi jednotlivými body programu); střídá se několik řečníků, mj. bývalý absolvent školy, který založil startup na grafický software a pak ho koupila nVidia, kde teď vede jednu divizi. Moderuje čínský profesor, který dost směšně komolí nejen česká, ruská, polská a jiná pro něj exotická jména, ale neumí se popasovat ani s přehláskou v německých jménech, kterých tu je samozřejmě nejvíc. Ožívá jen když narazí na Číňana, pak si tu výslovnost očividně užívá.

Absolventu je tady přes sto, nastupují na pódium po jednotlivých řadách a dostávají pac a dárek v taštičce.
Ne každá řada byla tak nudná jako Martinova. Většina chlapců měla na sobě košili a sako, ale ti dva dole se dost odlišovali. Ten červený hábit by se možná dal považovat za nějaké slavnostní indické oblečení, ale místní student v zeleném byl asi za lokální variantu vodníka Česílka.

Po ukončení oficiálního programu byl v lobby velký raut (pan profesor to nazval koktejlem). Abychom tam byli připuštěni, Martin pro nás před začátkem akce vyzvedl modré papírové pásky, které jsme museli mít kolem zápěstí.


Vedle rautu je tu ještě další atrakce, studenti si tu můžou půjčit taláry a nechat si udělat "profesionální" fotku. Paní, co to fotí, má obrovský teleobjektiv a dost se s tím pere, ale nějaké fotky z toho nakonec vypadly (většinou s uříznutýma nohama, paní nikdo nevysvětlil, že portrétový objektiv a teleobjektiv jsou různé věci; ostatně se stejným objektivem fotila i na promoci, a výsledkem jsou náhodně vybrané skupinky několika obličejů, s 300 mm ohniskem se fakt panoramatická fotka udělat nedá...).

Večer před univerzitou
Jdeme spát, na zítřek plánujeme výlet.

Sobota 21.10. Výlet vodopádům Rýna
Ráno si cestou na nádraží koupíme v samoobsluze něco k jídlu (snídani si z toho pak uděláme ve vlaku) a jedeme na sever do městečka Schaffhausen.




Nad městem je kruhová pevnost ze 16. století, obklopená vinicemi. Shora je krásný výhled na město a okolí.



V příkopě pod pevností je obora se stádem srnek.

Po návštěvě pevnosti jsme se vydali po břehu Rýna na zhruba čtyřkilometrový výlet k rýnským vodopádům.







Po chvíli okukování z několika vyhlídek jsme poseděli v židlích pro obry a dali jsme si něco k obědu v místním bistru. Pak jsme se převezli lodičkou přes Rýn na druhý břeh. Ignorovali jsme další (placenou) vyhlídku těsně pod vodopádem a výtahem jsme se (zdarma) vyvezli nahoru k zámku Laufen am Rheinfall. Zrovna se tam konala nějaká svatba. Byl tu stánek s palačinkami, kterým jsme neodolali.


Od zámku jsme zpátky na "náš" břeh přešli po mostě a vydali se zpátky do Schaffhausenu. Mohli jsme sice odjet vlakem odsud (vlak staví přímo u vodopádů na stanici Neuhausen Rheinfall), ale podél R7na to byla pěkná procházka, tak jsme si ji dali ještě jednou opačným směrem.

Ještě chvilku jsme pochodili úzkými uličkami historického městečka a chvilku jsme obdivovali maníka, kterého jsme tu viděli už dopoledne, jak hraje na dva hudební nástroje najednou: pravou rukou si držel u úst trubku, levou se doprovázel na akordeon. Netušil jsem, že je něco takového fyzicky proveditelné.



Neděle 22.10. Pizol Five Lakes Trail
Ve Švýcarsku nás to samozřejmě nejvíc táhne do hor. Martin nám našel trek, který je v průvodcích označován za "must-go". Vine se pod vrcholkem hory Pizol (2844 m) postupně podél pěti malebných ledovcových jezírek.
Vyrážíme ráno před osmou vlakem do městečka Sargans. Polovinu cesty vede trať podél Curyšského jezera, a pak ještě kolem menšího Walensee. Ze Sargans ještě popojedeme kousek autobusem do vedlejší vesničky Wangs k dolní stanici lanovky. Vyvezeme se postupně třemi lanovkami do výšky asi 2200 m n.m. První lanovka je kabinková, ale další dvě jsou otevřené sedačky a postupně se zachumláváme do všeho oblečení, co jsme si s sebou vzali. Teplo vypadá jinak.


Dorazili jsme na horní stanici sedačky (Pizolhütte), jsme ve výšce 2227 m n.m.
Jdeme asi půl kilometru na západ omrknout jezero Wangersee. Počasí se tu hodně střídá, chvílemi vysvitne sluníčko, chvílemi je všechno v husté mlze, většinu času je to něco mezi tím.

Wangersee. To prosím není černobílá fotka, to jsou realistické barvy...


Vydáváme se na opačnou stranu zpět kolem Pizolhütte a na východ. Čeká nás cca 10 km chůze s převýšením asi 600 m nahoru a 1000 m dolů.



Míjíme drobná jezírka, která se mezi těch pět hlavních nepočítají...

Jezero druhé - Wildsee. 

A hned o pár set metrů dále za hřebenem se skrývá třetí jezero: Schottensee





Klikatou cestičkou zdoláváme další hřeben ve výšce přes 2500 m n.m. a míříme klikatou cestičkou dolů ke čtvrtému jezeru.
Schwarzsee




Znovu šplháme na hřeben a po něm dojdeme k poslednímu jezeru

Baschalvasee

A pak už jen prudký sestup o cca 500 výškových metrů k jezeru a dále až k horní stanici sedačky Gaffia (to je ta prostřední lanovka, kterou jsme jeli ráno nahoru) 


Kousek před stanicí je horská chata AlteAlp Gaffia, kde jsme si dali kafe a pak jsme měli trochu nervy, jestli ho donesou dost rychle a jestli ho pak ještě stihneme vypít, protože bylo 15:45 a lanovka měla oficiálně jezdit do 16:00. Paní, co obsluhovala, to moc neprožívala, ale byli tam i další hosté, kteří se museli nějak dostat dolů, tak jsme usoudili, že snad vědí, co dělají. Nakonec jsme to stihli před čtvrtou, ale pravděpodobně to tam funguje tak, že dokud jsou v hospodě lidi, lanovka jezdí.

Dolní kabinková lanovka má i některé kabinky se speciální výbavou.

Od dolní stanice kabinkové lanovky jsme se rozhodli dojít do Sargans pěšky, není to daleko, a můžeme si užít chůze nenáročným terénem bez sněhu a bahna :-) Po cestě jsme minuli stáj, ze které vykukovala jedna kravka, a když jsme se zastavili u ohrady, zvědavě vylezly další tři. Když zjistily, že nemáme nic dobrého, otočily se k nám zadní částí a důstojně odkráčely.

Typické panoráma městečka Sargans, přilepeného k horskému masívu. Hora nad městem se jmenuje Gonzen a i když vypadá mohutně, má pouhých 1800 m.

Večer jsme si ještě v Zurychu zašli do Martinovy oblíbené vegetariánské restaurace, tentokrát s nepříjemnou dohrou v podobě nečekané přítomnosti kešu oříšků v jednom z jídel. Kdo Martina zná, ví, co to obnáší.
V pondělí brzy ráno jsme dojeli vláčkem na letiště (opět na minutu přesně, cesta od hotelu na letiště max. 10 minut, ty vlaky tam fungují líp než v Praze metro) a dali Švýcarsku asi na delší dobu sbohem.