Být vlastníkem zříceniny u nás není jednoduché, zvlášť když člověk má v úmyslu tam jednou i bydlet. Vyjmenovat všechny strasti, nástrahy a překvapení, kterými jsme zatím prošli, by vydalo na román, za který by se nestyděl ani známý autor bestsellerů Lev Nikolajevič Tlustý. Formát blogu nutí ke stručnosti, takže uvedu jen pár historek za všechny.
Jak jsme prodávali topení
V rámci rekonstrukce měníme stará litinová tělesa za nová, menší, lehčí a plechovější. Naši rádcové doporučili, abychom zkusili stará tělesa prodat, že jsou pořád funkční a podobná se stále prodávají za dost velké peníze. Zveřejnil jsem inzerát na Aukru, nabídl jsem do aukce 9 kusů litinových radiátorů od 1 koruny. Během týdne vyšplhala cena na 4 500 Kč. Vyhrála to mladá rodinka někde od Příbrami. Hned po skončení aukce volali, jak se dohodneme s předáním (dal jsem si podmínku že kupující si sám zajistí odvoz). Prý by si přijeli a jak že je to vlastně těžké. Trochu jsem znejistěl, zdálo jako by nevěděli co to vlastně koupili. Ubezpečil jsem je, že je to hodně velké a těžké, ty větší kusy možná dva lidi nedokážou ani zvednout. A že těch kusů bude deset místo devíti, protože jsem to blbě spočítal.
Pán se tvářil že chápe a domluvili jsme se, že se hned následující den pro to zastaví. Jak řekli, tak udělali. Ve smluvenou hodinu dokodrcala k našemu domečku stařičká dodávka velikosti Škody 1203. Z ní se vyklátil člověk vysoký asi dva metry a vážící odhadem 50 až 60 kg. Za ním se vykulila paní vysoká 150 cm a vážící tak asi 70-80 kg. Posledním pomocníkem bylo dítě ve věku asi 6 let, které tatínek skoro pořád nosil, protože prý mělo srdeční vadu a čekala ho operace. Očekával jsem nějaké vysvětlení typu: "Další tři kamarádi jednou za námi náklaďákem, za chviličku jsou tady". Nic takového, tohle bylo opravdu všechno, v tomhle složení a s tím vehiklem chtěli naložit a odvézt deset v průměru dvěstěkilových radiátorů.
A prý kde to je, že bychom začali nakládat. Když viděli, jak se tvářím, souhlasili, že si to pán nejdřív půjde omrknout. Když jsem mu ukázal ty největší třicetižebrové radiátory a vyzval ho, ať si zkusí nějaký zvednout, vypadal že mu to teprve teď došlo. I uradili se, že půjdou po Neratovicích a budou hledat nějakého dopravce, který by jim to do Příbrami dovezl. Nejlepší prý bude, když zajdou do nějaké internetové kavárny a tam si v klidu vyhledají toho nejvhodnějšího. Ujistil jsem je, že u nás v Neratovicích jsme k internetovým kavárnám ještě nedospěli, a s tím dopravcem to může být taky problém. Nicméně jsem začal obcházet sousedy a vyptávat se, jestli někde poblíž není někdo, kdy by odvezl deset litinových radiátorů do Příbrami. Jednoho nám poradili, bydlí o dvě ulice níž, ale nebyl doma. Zavolal jsem Hance (byla ještě v práci), aby zkusila na internetu najít nějakého přepravce v Neratovicích. Kupodivu se podařilo najít blízko ještě jednoho (nějaký pan Svoboda, stejně se jmenoval i ten, co jsme u něj před chvilkou byli, ale tohle je jiný, Svobodů je snad ještě víc než Kučerů), bere nám telefon a souhlasí, že asi za půl hodiny přijede a odveze to. Myslíme si, že máme vyhráno, ale netušíme, že máme za sebou teprve tu jednodušší část. Vyvstává otázka, jak to panu Svobodovi naložíme. Pár radiátorů už je vyhozených před domkem, protože zedníkům překážely v bourání. Ale některé jsou ještě vevnitř, a to dokonce v patře! Dostat to ve dvou s tím pánem dolů, to při našich tělesných dispozicích vypadá jako utopie. Obcházím postupně zedníky, kteří tu ještě pracují (nebo to aspoň úspěšně předstírají). Všichni se mi vysmáli, že to nemají v popisu práce, a co kdyby si přitom ublížili, to že nepřipadá v úvahu.
Nakonec jsme získali jediného (ten se zeptal na rovinu: "Máte peníze? Jo? Tak v tom případě není problém"). Velké štěstí, že i dopravce pan Svoboda byl ochoten přiložit ruku k dílu, a tak tedy ve čtyřech jsme byli schopni všechno vytahat a naložit. Pro představu, co jsme tahali z patra po schodech, přikládám fotku jednoho radiátoru.
Nakonec tedy humorná scénka s úspěšným koncem, ale v některých chvílích nám do smíchu fakt nebylo.
Jak hledáme kominíky
Přítomný čas je tu správě, ještě stále hledáme. Začali jsme před třemi měsíci. Pan stavitel Žembery přivedl kominíka, aby omrknul jak vypadají komíny co je s nimi potřeba udělat. Kominík přišel, omrknul a vyslovil verdikt: jeden komín je dobrý, ale je z něj potřeba vytáhnout starou vložku (pozinkovanou). Pro krbová kamna může být i bez vložky. Do druhého komína, který by měl sloužit pro plynový kotel, je třeba dát vložku (nerez nebo hliník). Tím se s námi rozloučil a strčil mi do ruky vizitku řka, že to sice není jeho vizitka, ale s tímhle pánem spolupracuje, tak mu můžeme zavolat. Na vizitce stálo Jaroslav Turyna - stavby krbů.
Krb jsme sice stavět nechtěli, spíš někde koupit levná krbová kamna, ale panu Turynovi jsem tedy zavolal, že potřebujeme vyvložkovat komín, jestli to po něm můžeme chtít. Tvářil se, že dělá i tohle, ale samozřejmě měl sugestivní otázky, jaký tam chceme krb, a když nechceme krb, že bychom od něj mohli koupit aspoň krbová kamna. Dohodli jsme se, že pošlu mailem specifikaci, co bychom přesně potřebovali, a on nám do konce týdne pošle cenovou nabídku. Mail jsem poslal ještě ten den, odpověď nepřišla do dneška. Pravda, neřekl do konce kterého týdne, zatím jich uplynulo teprve asi dvanáct. První pokus se zjevně nepodařil, po týdnu čekání jsme si řekli, že to zkusíme jinde. S pár kominíky jsme mluvili po telefonu, někteří slíbili, že pošlou nabídku a neposlali, někteří rovnou řekli že v námi požadovaném termínu to nestíhají. Jedna firma z nedalekých Dolních Beřkovic vypadala nadějně, přišli se podívat osobně a dospěli k názoru, že to chce sondu, aby se lépe zjistil stav komínů. Prý se příští týden někdo ozve a domluví se na návštěvě. Když se nikdo neozval, zavolal jsem sám (poučen, že kominíci jsou nedostatková čeládka a je třeba se doprošovat, nikoli se naštvat a jít za jinými, protože ti se budou chovat úplně stejně, a čas utíká). Prý to nestihli, ale příští týden se určitě ozvou. Tohle proběhlo ještě dvakrát, načež jsem jim zavolal, že potřebuju vědět na rovinu, jestli přijdou a kdy přesně, protože se nám kvůli nedořešenému komínu zastaví celá rekonstrukce. Pán byl ochotný, říkal že během deseti minut mi zavolá zpátky, a že by možná ještě ten den přišli s tou sondou. Bylo to v pátek ráno, zavolal kolem čtvrté odpoledne, že to dřív nestihl, ale že v pondělí odpoledne se mi ozvou a přijdou s tou sondou. V pondělí opravdu přišli, sonda byla taková obyčejná webová kamerka na kusu provázku, natočili si video z obou komínů a jejich nález nás moc nepotěšil: jeden z těch komínů není použitelný, protože je na několika místech zúžený a uhnutý a vyvložkovat se nedá.
Druhý má sice dva průduchy, ale jeden z nich končí v patře a není tedy použitelný ani pro kotel, ani pro krbová kamna. Prý výsledky šetření předají kolegům ve firmě, kteří se mi ozvou, navrhnou co s tím a pošlou cenovou nabídku.
Po týdnu jsem znovu zavolal, jestli už se na to někdo díval, že bych rád tu nabídku. Ujistili mě, že jsem v pořadí, a za další týden jsem opravdu dostal nabídku. Navrhli prorazit strop, prostup vyztužit speciální žáruvzdornou vložkou a od krbových kamen vyvést touto dírou odkouření do patra, kde se napojí do komína. Druhý průduch, který je až dolů, vyvložkovat speciální vložkou pro turbokotel (dal jsem jim specifikaci, co nám topenář navrhl za kotel). Celé to přijde na 80 tisíc a není v tom zahrnuto napojení odkouření na komín v patře, to se dořeší až na místě.
Trochu nás to zaskočilo, za 80 tisíc nám pan Žembery je schopen postavit dva úplně nové vyvložkované komíny. Dohodli jsme se s ním, že kontaktuje ještě další kominíky a zkusí získat konkurenční nabídky, protože tohle jsou vydřiduši kteří počítají s tím, že už na to tak pospícháme, že vysolíme cokoli. Už uplynuly další dva týdny, na konkurenční nabídky čekáme, schválně, kdo uhodne s jakým výsledkem?
Jak jsme si objednali okna
Zadali jsme si poptávku na internetu na dodávku plastových oken. Dostali jsme hromadu nabídek (odhadem asi 15). Po pečlivém vyhodnocení jsme došli k názoru, že firma ArtOkna nabízí okna nekvalitnější, a ještě navíc nejlevnější. Webové stránky mají docela ucházející, funkční a aktualizované, tak to snad nebudou žádní podvodníci. Nebylo co řešit, zavolali jsme tam, přišel od nich člověk zaměřit stará okna, dostali jsme aktualizovanou nabídku a návrh smlouvy, který jsme podepsali a zaplatili jsme asi 41 000 zálohu. To vše na přelomu července a srpna. Podle smlouvy mají 5-7 týdnů na dodání oken a nástup k montáži. Celá procedura byla dost náročná, takže jsme víc jak týden ztratili oproti plánu, ale pořád ještě by se to dalo snést, pokud dodrží termín. Týden po zaplacení tam Hanka zavolala, jestli dostali peníze a jestli už to je ve výrobě. Dozvěděla se, že peníze dorazily včera (zvláštní, ještě nikdy se nám nestalo, že by peníze cestovaly z účtu na účet víc jak dva dny) a smlouva prý ještě nedorazila. Hanka tu paní přesvědčovala, že už tam smlouva musí být, déle jak týden ani Česká pošta nedoručuje. Tedy pokud se zásilka neztratí. Ale paní povídá, že to se jim prý nestává, a že tedy po tom zapátrají. Hanka volá druhý den znovu, a hle: smlouva se našla, jenom si ji nějak nepředaly mezi sebou brněnská centrála s pražskou pobočkou. Zahlodal v nás červík, když mají takový bordel v papírech, jak dopadne výroba jedenácti oken?
Nyní se můžeme směle přenést o šest týdnů dál, za tuto dobu se nestalo (alespoň co se týče oken) nic zajímavého. Nepočítáme-li telefonát, kdy se Hanka asi po 4 týdnech pokoušela zjistit aktuální stav, abychom věděli, kdy s tím můžeme počítat. Paní jí sdělila, že v počítači žádnou novou informaci nemá a že máme čekat, 7 týdnů přece ještě neuplynulo. Po 6 týdnech už začíná být problém na stavbě, zedníci nemůžou skoro nic dělat, protože takové věc jako vnější a vnitřní omítky a podlahy čekají na výměnu oken, a na tyhle věci zase čekají další věci, a tak nám okna vlastně zastavila rekonstrukci. Nedá mi to a rozjedu se do Prahy osobně. Sídlo je na Thámově ulici, dobrá adresa, mají tam cedulku a zvonek, ale dům je zavřený, zvoním a nikdo neotvírá. Asi po 10 minutách nakonec přikvačí paní, že si musela odskočit. Vysvětluji o co mi jde, paní se mnou soucítí a volá šéfovi. Ten jí - zcela nečekaně - nebere telefon. Volá někomu jinému do výroby, a dozvídá se docela jednoduše předvídatelnou informaci: ještě mají jeden týden, tak mám počkat, okna určitě dorazí. Vidím, že tu nic nepořídím, tak aspoň prosím paní, aby se ozvali ihned jak to bude, abych pak ještě nečekal další týden na montáž. Paní slibuje, že to někam zapíše. Kam, to jsem se raději neptal, abych si nepřivodil srdeční slabost.
Již silně nahlodán ve své víře v serióznost firmy, zkusil jsem vyhledat na internetu nějaké informace o člověku, který podepsal smlouvu (na webových stránkách firmy nejsou uvedeny žádné osoby s výjimkou webmastera, což je, soudě podle jména, podnikatelův syn). Teprve teď zjišťuji, že firma ArtOkna vůbec neexistuje. Ten člověk to provozuje jako živnost, není to ani obyčejné s.r.o. Navíc když jsem vyhledal v obchodním rejstříku firmy, ve kterých vystupuje osoba tohoto jména, ukazuje se, že před časem skutečně jedno s.r.o. na výrobu plastových oken vlastnil, ale ta skončila v likvidaci. To ještě pořád nemusí znamenat, že je to podvodník, zkrachovat může každý, utěšujeme se. Ale na klidu nám to nepřidalo. Chcete znát konec? My taky. V úterý 23. září to bude přesně 7 týdnů od data, kdy mají zapsáno přijetí podepsané smlouvy. Což znamená, že pokud tento den nenastoupí k montáži, porušili smlouvu. Ale tu už vlastně porušili, protože 5 dnů předem se nám měli ozvat a domluvit termín montáže, což se samozřejmě nestalo. Může nás utěšovat, že podle smlouvy máme nárok na smluvní pokutu v případě prodlení, a to 0,01% z ceny zakázky za každý den prodlení. Takže stačí počkat nějakých 8 let a máme zpátky zálohu, kterou jsem jim už poslali. Tedy pokud tu pokutu zaplatí.
O dalším vývoji budu informovat, pokud zůstanu při smyslech.
Jak jsme prodávali topení
V rámci rekonstrukce měníme stará litinová tělesa za nová, menší, lehčí a plechovější. Naši rádcové doporučili, abychom zkusili stará tělesa prodat, že jsou pořád funkční a podobná se stále prodávají za dost velké peníze. Zveřejnil jsem inzerát na Aukru, nabídl jsem do aukce 9 kusů litinových radiátorů od 1 koruny. Během týdne vyšplhala cena na 4 500 Kč. Vyhrála to mladá rodinka někde od Příbrami. Hned po skončení aukce volali, jak se dohodneme s předáním (dal jsem si podmínku že kupující si sám zajistí odvoz). Prý by si přijeli a jak že je to vlastně těžké. Trochu jsem znejistěl, zdálo jako by nevěděli co to vlastně koupili. Ubezpečil jsem je, že je to hodně velké a těžké, ty větší kusy možná dva lidi nedokážou ani zvednout. A že těch kusů bude deset místo devíti, protože jsem to blbě spočítal.
Pán se tvářil že chápe a domluvili jsme se, že se hned následující den pro to zastaví. Jak řekli, tak udělali. Ve smluvenou hodinu dokodrcala k našemu domečku stařičká dodávka velikosti Škody 1203. Z ní se vyklátil člověk vysoký asi dva metry a vážící odhadem 50 až 60 kg. Za ním se vykulila paní vysoká 150 cm a vážící tak asi 70-80 kg. Posledním pomocníkem bylo dítě ve věku asi 6 let, které tatínek skoro pořád nosil, protože prý mělo srdeční vadu a čekala ho operace. Očekával jsem nějaké vysvětlení typu: "Další tři kamarádi jednou za námi náklaďákem, za chviličku jsou tady". Nic takového, tohle bylo opravdu všechno, v tomhle složení a s tím vehiklem chtěli naložit a odvézt deset v průměru dvěstěkilových radiátorů.
A prý kde to je, že bychom začali nakládat. Když viděli, jak se tvářím, souhlasili, že si to pán nejdřív půjde omrknout. Když jsem mu ukázal ty největší třicetižebrové radiátory a vyzval ho, ať si zkusí nějaký zvednout, vypadal že mu to teprve teď došlo. I uradili se, že půjdou po Neratovicích a budou hledat nějakého dopravce, který by jim to do Příbrami dovezl. Nejlepší prý bude, když zajdou do nějaké internetové kavárny a tam si v klidu vyhledají toho nejvhodnějšího. Ujistil jsem je, že u nás v Neratovicích jsme k internetovým kavárnám ještě nedospěli, a s tím dopravcem to může být taky problém. Nicméně jsem začal obcházet sousedy a vyptávat se, jestli někde poblíž není někdo, kdy by odvezl deset litinových radiátorů do Příbrami. Jednoho nám poradili, bydlí o dvě ulice níž, ale nebyl doma. Zavolal jsem Hance (byla ještě v práci), aby zkusila na internetu najít nějakého přepravce v Neratovicích. Kupodivu se podařilo najít blízko ještě jednoho (nějaký pan Svoboda, stejně se jmenoval i ten, co jsme u něj před chvilkou byli, ale tohle je jiný, Svobodů je snad ještě víc než Kučerů), bere nám telefon a souhlasí, že asi za půl hodiny přijede a odveze to. Myslíme si, že máme vyhráno, ale netušíme, že máme za sebou teprve tu jednodušší část. Vyvstává otázka, jak to panu Svobodovi naložíme. Pár radiátorů už je vyhozených před domkem, protože zedníkům překážely v bourání. Ale některé jsou ještě vevnitř, a to dokonce v patře! Dostat to ve dvou s tím pánem dolů, to při našich tělesných dispozicích vypadá jako utopie. Obcházím postupně zedníky, kteří tu ještě pracují (nebo to aspoň úspěšně předstírají). Všichni se mi vysmáli, že to nemají v popisu práce, a co kdyby si přitom ublížili, to že nepřipadá v úvahu.
Nakonec jsme získali jediného (ten se zeptal na rovinu: "Máte peníze? Jo? Tak v tom případě není problém"). Velké štěstí, že i dopravce pan Svoboda byl ochoten přiložit ruku k dílu, a tak tedy ve čtyřech jsme byli schopni všechno vytahat a naložit. Pro představu, co jsme tahali z patra po schodech, přikládám fotku jednoho radiátoru.Nakonec tedy humorná scénka s úspěšným koncem, ale v některých chvílích nám do smíchu fakt nebylo.
Jak hledáme kominíky
Přítomný čas je tu správě, ještě stále hledáme. Začali jsme před třemi měsíci. Pan stavitel Žembery přivedl kominíka, aby omrknul jak vypadají komíny co je s nimi potřeba udělat. Kominík přišel, omrknul a vyslovil verdikt: jeden komín je dobrý, ale je z něj potřeba vytáhnout starou vložku (pozinkovanou). Pro krbová kamna může být i bez vložky. Do druhého komína, který by měl sloužit pro plynový kotel, je třeba dát vložku (nerez nebo hliník). Tím se s námi rozloučil a strčil mi do ruky vizitku řka, že to sice není jeho vizitka, ale s tímhle pánem spolupracuje, tak mu můžeme zavolat. Na vizitce stálo Jaroslav Turyna - stavby krbů.
Krb jsme sice stavět nechtěli, spíš někde koupit levná krbová kamna, ale panu Turynovi jsem tedy zavolal, že potřebujeme vyvložkovat komín, jestli to po něm můžeme chtít. Tvářil se, že dělá i tohle, ale samozřejmě měl sugestivní otázky, jaký tam chceme krb, a když nechceme krb, že bychom od něj mohli koupit aspoň krbová kamna. Dohodli jsme se, že pošlu mailem specifikaci, co bychom přesně potřebovali, a on nám do konce týdne pošle cenovou nabídku. Mail jsem poslal ještě ten den, odpověď nepřišla do dneška. Pravda, neřekl do konce kterého týdne, zatím jich uplynulo teprve asi dvanáct. První pokus se zjevně nepodařil, po týdnu čekání jsme si řekli, že to zkusíme jinde. S pár kominíky jsme mluvili po telefonu, někteří slíbili, že pošlou nabídku a neposlali, někteří rovnou řekli že v námi požadovaném termínu to nestíhají. Jedna firma z nedalekých Dolních Beřkovic vypadala nadějně, přišli se podívat osobně a dospěli k názoru, že to chce sondu, aby se lépe zjistil stav komínů. Prý se příští týden někdo ozve a domluví se na návštěvě. Když se nikdo neozval, zavolal jsem sám (poučen, že kominíci jsou nedostatková čeládka a je třeba se doprošovat, nikoli se naštvat a jít za jinými, protože ti se budou chovat úplně stejně, a čas utíká). Prý to nestihli, ale příští týden se určitě ozvou. Tohle proběhlo ještě dvakrát, načež jsem jim zavolal, že potřebuju vědět na rovinu, jestli přijdou a kdy přesně, protože se nám kvůli nedořešenému komínu zastaví celá rekonstrukce. Pán byl ochotný, říkal že během deseti minut mi zavolá zpátky, a že by možná ještě ten den přišli s tou sondou. Bylo to v pátek ráno, zavolal kolem čtvrté odpoledne, že to dřív nestihl, ale že v pondělí odpoledne se mi ozvou a přijdou s tou sondou. V pondělí opravdu přišli, sonda byla taková obyčejná webová kamerka na kusu provázku, natočili si video z obou komínů a jejich nález nás moc nepotěšil: jeden z těch komínů není použitelný, protože je na několika místech zúžený a uhnutý a vyvložkovat se nedá.
Druhý má sice dva průduchy, ale jeden z nich končí v patře a není tedy použitelný ani pro kotel, ani pro krbová kamna. Prý výsledky šetření předají kolegům ve firmě, kteří se mi ozvou, navrhnou co s tím a pošlou cenovou nabídku.
Po týdnu jsem znovu zavolal, jestli už se na to někdo díval, že bych rád tu nabídku. Ujistili mě, že jsem v pořadí, a za další týden jsem opravdu dostal nabídku. Navrhli prorazit strop, prostup vyztužit speciální žáruvzdornou vložkou a od krbových kamen vyvést touto dírou odkouření do patra, kde se napojí do komína. Druhý průduch, který je až dolů, vyvložkovat speciální vložkou pro turbokotel (dal jsem jim specifikaci, co nám topenář navrhl za kotel). Celé to přijde na 80 tisíc a není v tom zahrnuto napojení odkouření na komín v patře, to se dořeší až na místě.
Trochu nás to zaskočilo, za 80 tisíc nám pan Žembery je schopen postavit dva úplně nové vyvložkované komíny. Dohodli jsme se s ním, že kontaktuje ještě další kominíky a zkusí získat konkurenční nabídky, protože tohle jsou vydřiduši kteří počítají s tím, že už na to tak pospícháme, že vysolíme cokoli. Už uplynuly další dva týdny, na konkurenční nabídky čekáme, schválně, kdo uhodne s jakým výsledkem?
Jak jsme si objednali okna
Zadali jsme si poptávku na internetu na dodávku plastových oken. Dostali jsme hromadu nabídek (odhadem asi 15). Po pečlivém vyhodnocení jsme došli k názoru, že firma ArtOkna nabízí okna nekvalitnější, a ještě navíc nejlevnější. Webové stránky mají docela ucházející, funkční a aktualizované, tak to snad nebudou žádní podvodníci. Nebylo co řešit, zavolali jsme tam, přišel od nich člověk zaměřit stará okna, dostali jsme aktualizovanou nabídku a návrh smlouvy, který jsme podepsali a zaplatili jsme asi 41 000 zálohu. To vše na přelomu července a srpna. Podle smlouvy mají 5-7 týdnů na dodání oken a nástup k montáži. Celá procedura byla dost náročná, takže jsme víc jak týden ztratili oproti plánu, ale pořád ještě by se to dalo snést, pokud dodrží termín. Týden po zaplacení tam Hanka zavolala, jestli dostali peníze a jestli už to je ve výrobě. Dozvěděla se, že peníze dorazily včera (zvláštní, ještě nikdy se nám nestalo, že by peníze cestovaly z účtu na účet víc jak dva dny) a smlouva prý ještě nedorazila. Hanka tu paní přesvědčovala, že už tam smlouva musí být, déle jak týden ani Česká pošta nedoručuje. Tedy pokud se zásilka neztratí. Ale paní povídá, že to se jim prý nestává, a že tedy po tom zapátrají. Hanka volá druhý den znovu, a hle: smlouva se našla, jenom si ji nějak nepředaly mezi sebou brněnská centrála s pražskou pobočkou. Zahlodal v nás červík, když mají takový bordel v papírech, jak dopadne výroba jedenácti oken?
Nyní se můžeme směle přenést o šest týdnů dál, za tuto dobu se nestalo (alespoň co se týče oken) nic zajímavého. Nepočítáme-li telefonát, kdy se Hanka asi po 4 týdnech pokoušela zjistit aktuální stav, abychom věděli, kdy s tím můžeme počítat. Paní jí sdělila, že v počítači žádnou novou informaci nemá a že máme čekat, 7 týdnů přece ještě neuplynulo. Po 6 týdnech už začíná být problém na stavbě, zedníci nemůžou skoro nic dělat, protože takové věc jako vnější a vnitřní omítky a podlahy čekají na výměnu oken, a na tyhle věci zase čekají další věci, a tak nám okna vlastně zastavila rekonstrukci. Nedá mi to a rozjedu se do Prahy osobně. Sídlo je na Thámově ulici, dobrá adresa, mají tam cedulku a zvonek, ale dům je zavřený, zvoním a nikdo neotvírá. Asi po 10 minutách nakonec přikvačí paní, že si musela odskočit. Vysvětluji o co mi jde, paní se mnou soucítí a volá šéfovi. Ten jí - zcela nečekaně - nebere telefon. Volá někomu jinému do výroby, a dozvídá se docela jednoduše předvídatelnou informaci: ještě mají jeden týden, tak mám počkat, okna určitě dorazí. Vidím, že tu nic nepořídím, tak aspoň prosím paní, aby se ozvali ihned jak to bude, abych pak ještě nečekal další týden na montáž. Paní slibuje, že to někam zapíše. Kam, to jsem se raději neptal, abych si nepřivodil srdeční slabost.
Již silně nahlodán ve své víře v serióznost firmy, zkusil jsem vyhledat na internetu nějaké informace o člověku, který podepsal smlouvu (na webových stránkách firmy nejsou uvedeny žádné osoby s výjimkou webmastera, což je, soudě podle jména, podnikatelův syn). Teprve teď zjišťuji, že firma ArtOkna vůbec neexistuje. Ten člověk to provozuje jako živnost, není to ani obyčejné s.r.o. Navíc když jsem vyhledal v obchodním rejstříku firmy, ve kterých vystupuje osoba tohoto jména, ukazuje se, že před časem skutečně jedno s.r.o. na výrobu plastových oken vlastnil, ale ta skončila v likvidaci. To ještě pořád nemusí znamenat, že je to podvodník, zkrachovat může každý, utěšujeme se. Ale na klidu nám to nepřidalo. Chcete znát konec? My taky. V úterý 23. září to bude přesně 7 týdnů od data, kdy mají zapsáno přijetí podepsané smlouvy. Což znamená, že pokud tento den nenastoupí k montáži, porušili smlouvu. Ale tu už vlastně porušili, protože 5 dnů předem se nám měli ozvat a domluvit termín montáže, což se samozřejmě nestalo. Může nás utěšovat, že podle smlouvy máme nárok na smluvní pokutu v případě prodlení, a to 0,01% z ceny zakázky za každý den prodlení. Takže stačí počkat nějakých 8 let a máme zpátky zálohu, kterou jsem jim už poslali. Tedy pokud tu pokutu zaplatí.
O dalším vývoji budu informovat, pokud zůstanu při smyslech.
A aby to nevypadalo jenom jako černá komedie (možná o dost víc černá než komedie), musím říct, že rekonstrukce i přes veškeré překážky docela dost pokročila, tady je pár fotek:
takhle vypadá koupelna 17.9.2008 - už se dláždí!
stěna do sousedčiny zahrádky už je omítnutá - barvu vybírala Hanka
z dalších dvou stran se zatím neomítá ani nezatepluje - společně se střechou a s verandou to bude 2. etapa, snad příští rok na jaře
Žádné komentáře:
Okomentovat