Prvním cílem měl být zámeček Neuberk. Je to druhý, méně známý mělnický zámek, který se nachází v areálu školního statku. Objeli jsme areál kolem dokola (a nebylo to jednoduché, chvílemi téměř zarostlá polní cesta), ale dovnitř jsme se nedostali a zámek jsme ani okem nezahlédli. Zato jsme se nacpali výbornými třešněmi, které rostly v aleji podél cesty. Nakonec jsme se zeptali místních (po menším incidentu, kdy jsem vjel do areálu firmy ZZN a vrátný mě seřval, co si to dovoluju, že se tam nesmí - marně jsem ho přesvědčoval, že na žádné z těch deseti cedulí, co jsou na vratech, není ani zmínka o tom, že by sem byl vstup zakázán; prý tam je stopka, tak je přece jasné, že se tam nesmí...)
Ti místní (ne, nešlo o onoho vrátného) nám řekli, že k zámečku se nedostaneme, ale prý v sobotu dopoledne bývá areál otevřen, protože se tam prodávají nějaké zemědělské produkty. Tak to možná zkusíme někdy jindy. Vyfotili jsme si aspoň bránu s plánkem areálu, zámeček slouží jako dívčí internát.
Zámek Mělník
vzdálenost od bydliště: 14 km
Po několika kilometrech v těžkém terénu jsme zamířili k "hlavnímu" mělnickému zámku. Ten sloužil už v raném středověku jako sídlo vdov a manželek českých králů a knížat (včetně manželek císaře Karla IV.). Původně románský a později gotický hrad byl r. 1542 přestavěn na zámek. Po třicetileté válce koupili zpustlý zámek Černínové od císaře Leopolda I. Poslední dědička z rodu Černínů Marie Ludmila se v roce 1753 provdala za Augusta Antona Lobkowicze a rod Lobkowiczů pak zámek vlastnil až do roku 1948. Roku 1992 získal zámek zpět v restituci Jiří Lobkowicz; nechal jej zrekonstruovat, na vinicích pod zámkem pěstuje víno a v zámku samotném obnovil vinné sklepy. Zámek je přístupný veřejnosti.
pohled na zámek a věž Chrámu sv. Petra a Pavla ze Svatováclavské ulice
(tam jsme si dali oběd - kde jinde než U sv. Václava)
pohled ze silničního mostu přes Labe
pohled na zámek s vinicemi z druhého břehu Labe
Zámek Hořín
Vzdálenost od bydliště: 18 km
Zmínky o sídle českých šlechtičen v Hoříně jsou už ze 14. století.
Dnešní zámek začali stavět na počátku 18. století Černínové původně v barokním, později rokokovém slohu. Jedná se o architektonicky zajímavé cílo, se vzácnými štukami v interiérech. Bohužel v současné době není veřejnosti přístupný a značně chátrá. Což je zjevně osud většiny zámků u nás. Proto se snažíme jich navštívit co nejvíc, dokud je co...
Na zpáteční cestě projíždíme obcí Vrbno, kde nás zaujalo cosi na první pohled podobného zámečku, ovšem v naprosto dezolátním stavu (na rozdíl od sousedního kostela Povýšení sv. Kříže, který udržovaný).
Podle dostupných pramenů je to jakési panské sídlo (možná bychom ho mohli prohlásit za zámeček, ale nebudeme to přehánět...), později římskokatolický farní úřad. O obec se prý zajímají filmaři, protože si zachovala téměř netknutý středověký ráz, ovšem hodně budov je na rozpadnutí. Škoda, mohla by to být krásná vesnička.
Žádné komentáře:
Okomentovat