Zámek č. 30 (Dolní Beřkovice)

V noci z pátku na sobotu jsem se vrátil z Holandska; v sobotu jsem se z té cesty vzpamatovával (800 km v jednom kuse, sice skoro pořád po dálnici, ale žádný relax - jezdí tu plno východoevropských kamionů, které považují za největší zábavu, když můžou rozjetému autu v levém pruhu neočekávaně vjet do cesty, protože potřebují rychlostí 85 km/h předjet kolegu, který jede 84 km/h).
Tedy vzpamatovával jsem se až odpoledne, protože ráno jsme vezli Martina na letiště, protože se rozhodl provést osobní rekognoskaci případného místa svého budoucího vzdělávání (University of Leicester). Na cestě z letiště jsme se ještě zastavili v OBI, protože jsme nevěděli co by.
Protože jsem během soboty stihl i připravit podklady pro své daňové přiznání (můj poradce už začínal být lehce nervózní, že jsem mu zatím nic nedal, protože za tři týdny se chystá na dovolenou), mohli jsme dnes s klidným svědomím podniknout další cyklovýlet, tentokrát již s pořadovým číslem třicet!

Zámek č. 30: Dolní Beřkovice
Vzdálenost od bydliště: 19 km
GPS: N 50°23.56228', E 14°27.28173'

Cestu jsme opět plánovali s pomocí serveru Mapy.cz, a opět jsme narazili. Za Štěpánským mostem jsme podle Map odbočili ze silnice 1. třídy na Mělník, protože podél Labe měla být cyklostezka.
A skutečně to, po čem jsme jeli, bylo jako cyklostezka značeno, akorát o tom značení, jak je zřejmě běžné, rozhodl někdo, kdo nikdy na kole nejel. Byla to cesta-necesta, kterou se kdysi někdo snažil zpevňovat sem tam nějakým neopracovaným kamenem; výsledkem je trať vhodná pro Cross Country závody, na krosovém kole to bylo hodně kodrcání, rychlost srovnatelná s rychlejší chůzí. Majitel silničky by tady kolo totálně zničil na prvních sto metrech.
Takže první půlku cesty jsme si protrpěli, naštěstí od mělnického starého mostu už vedla cesta po opravdové cyklostezce, která je nová, krásně rovná, použitelná i na inline bruslení. Tedy nebe a dudy (v našem případě v opačném pořadí).

Stezka pokračuje dál až do Horních Počapel; kdybychom se ze zvědavosti nezastavili u sloupu nadepsaného Historický vodočet, kdoví, kam bychom dojeli...
Naštěstí jsme tady slezli z kola; chvilku jsme se rozhlíželi, a opodál zahlédli vykukovat vršek stavby, která připomínala zámek. I nahlédli jsme do mapy a ejhle, zjistili jsme, že už jsme na místě.

Zámek má čtvercový půdorys s věžičkami v rozích. Postaven byl v letech 1606-1614 na místě bývalé tvrze. Od roku 1627 byl nepřetržitě do roku 1948 v majetku rodu Lobkoviců. Současný neorenesanční vzhled získal přestavbou r. 1853. Po r. 1948 byl využíván jako škola i jako sklad. V současnosti je znovu v majetku Lobkoviců, kteří se snaží ho postupně rekonstruovat. Je vidět, že střecha je nová, zrestaurovaná jsou i sgrafita pod střechou. Ale rekonstrukce jsou určitě finančně honě náročné (a nikdy se nevrátí), takže zatím dále nepokročily. I tak je to od Lobkoviců sympatické, že se snaží své zámky zachránit, i když je dostali většinou ve zbídačeném stavu (viz náš zámek č. 1 v Neratovicích-Lobkovicích).

Tzv. Historický vodočet. Pro méně všímavé:

hladina Labe při povodni r. 2002 je až úplně nahoře pod stříškou

Popošli jsme 50 metrů od Historického vodočtu, a objevil se před námi zámek.

 Prošli jsme otevřenou brankou do zahrady; nikdo tu nehlídá a nikdo nezakazuje lidem, aby zámecký park navštěvovali.

Zvědavě jsem nakukoval do rozbitého okna jedné z věží, ale byla tam taková tma, že nebylo nic vidět. Tak jsem to vyfotil s bleskem a doufal jsem, že z toho něco vyleze...

Pokus vyfotit interiér jedním z dosud zasklených oken dopadl tak napůl: něco vidět je, ale míchá se do toho odraz z parku.

Na cestě zpátky jsem neodolal netradičnímu pohledu na mělnický zámek, který už sice máme zdokumentovaný jako číslo 5, ale nikoli s takovým pěkným odrazem v Labi :-)