Zámek č. 39: Bosyně
GPS: N 50°24.83288', E 14°32.82310'
Jeden z těch zámků, které sice nestihl ten nejhorší osud a neskončily jako hromada suti (viz Brnky), ale ten druhý nejhorší, tj. postupem času změnil nejen účel, ale i podobu, a dnes je těžké poznat, že to kdysi bývalo honosné šlechtické sídlo.
Jedná se o původně gotickou tvrz, kterou ve 2. polovině 17. století koupili od Lobkoviců Pachtové z Rájova a přestavěli ji na jednoduchý barokní zámek. Tento rod zámek užíval až do poloviny 19. století. Za komunismu zde byl státní statek, což znamenalo počátek devastační přeměny zámku na užitkovou budovu. V současné době je budova v soukromých rukou, sídlí zde firma INET s.r.o., která dodává bazénové technologie. Díky tomu není zámek zbouraný, ale je veřejnosti nepřístupný (na vratech do areálu je nápis, že se jedná o soukromý pozemek a vstup je sem zakázán). Samozřejmě stav budovy odpovídá způsobu využití, pravděpodobně jsou tu nějaké kanceláře a skladovací prostory, podobně jako v dalších hospodářských staveních uvnitř areálu. K odpuzení zvědavců, jako jsme my, tu mají volně pobíhajícího a zuřivě štěkajícího psa. Proto jen jedna fotka zpovzdálí...
Zámek č. 40: Kokořín
GPS: N 50°25.79813', E 14°34.12418'
Kokořín je všeobecně známý jako pohádkový hrad, ke kterému ročně směřují kroky tisíců turistů. Ve stejnojmenné obci je však i zámeček, bohužel opět nepřístupný, sice ještě jakž takž zachovalý, ale momentálně neudržovaný, a tedy jeden z těch akutně ohrožených.
Byl postaven v 18. století šlechtickou rodinou Sweerts-Šporků. Zámek vystřídal několik majitelů, posledním známým s šlechtickým titulem byl velkoobchodník Václav Špaček ze Starburgu. Po roce 1945 se stal majetkem místního JZD (pro nepamětníky, JZD=Jednotné zemědělské družstvo).
Podle některých pramenů by měl být dnes v užívání Akademie výtvarných umění, ale obávám se, že to už nebude pravda. Podle nápisů na vratech i na okolních ukazatelích tady asi donedávna byl nějaký penzion, ale momentálně budova vypadá opuštěně a jsou tu známky počínající devastace, takže pokud se rychle nenajde nějaký uživatel s jasným plánem a hlavně finančním zázemím, za pár let tu bude podobná kupa kamení, jako jsme viděli v Brnkách.
Jinak ta spousta aut, parkujících před zámkem, nepatří návštěvníkům zámku, ale nedalekého hradu; ti využívají toho, že se tu dá docela dobře a hlavně zdarma zaparkovat. K hradu je odsud asi 1,5 km po turistické cestě. A ještě gastronomický zážitek: chtěli jsme se najíst v místní restauraci Truhlárna; podle vývěsky měla být otevřená, dveře skutečně nebyly zamčené, ale vevnitř pusto a temno. Venku jsme potkali nějakou paní, která kolem uklízela, a ta nám sdělila, že majitele čeká od 10 hodin, a doteď (bylo kolem poledne) se neukázali. Takže jídlo nebude. Zachránila nás druhá zdejší restaurace U koně. Kromě pop-artové sochy koně v životní velikosti tu mají docela dobré jídlo; sice jsme byli trochu překvapeni malými porcemi, ale zase jinde nadáváme, že jsou porce moc velké a zbytečně se přejídáme. Takže vlastně tady to bylo tak, jak to má správně být (i podle plešouna Pohlreicha).
Žádné komentáře:
Okomentovat