Zámky č. 31-33 (Horní Beřkovice, Cítov, Jenišovice)

Včera měl být podle předpovědi ideální den na cyklistiku: pod mrakem, ale bez deště. Naplánovali jsme hned trojici zámků či zámečků, nacházejících se mezi Mělníkem a Řípem. Místa, kam se od nás nelehko dostává, protože byť je to vzdušnou čarou docela blízko, máme v cestě Vltavu a široko daleko žádný most. Dá se to řešit oklikou přes Mělník (to se nejdřív přejede Labe na druhou stranu, aby se v Mělníku přejelo zpátky až za soutokem s Vltavou), ale jede se po státovce, kde je hodně silný provoz, a to není zrovna super cyklistický zážitek. Naplánovali jsme kompromisní trasu: tam cestou-necestou s využitím lávky u Zálezlic, zpátky přes Mělník, celkem asi 50 km. Celou cestu drobně poprchávalo a nebylo moc teplo, po pěti minutách jsme měli první zastávku a navlékali jsme bundy. Ale lepší než 35 stupňová vedra...

Zámek č. 31: Horní Beřkovice
Vzdálenost od bydliště: 20 km
GPS souřadnice: N 50°21.50590', E 14°20.87825'

Cesta byla opět trošku dobrodružná, nejen díky kamenitým polním cestám (na to už si zvykáme), ale zážitkem je i lávka přes Vltavu - jejím základem je nosná konstukce pro teplovod, který tady vede přes řeku; někoho asi dodatečně napadlo, že by to mohlo sloužit i pro chodce, a tak přistavěli strmé. několikrát do pravého úhlu zalomené schodiště, po kterém chodec může vyšplhat na cca 20 m vysokou lávku. S kolem to jde nahoru podstatně hůř, a dolů to pak je přímo o držku. Člověka v takové chvíli hodně psychicky podrží, když ví, že se pohybuje po značené cyklotrase... Jinak ale všechno v pohodě, za hodinku a půl jsme byli v Beřkovicích.

Zámek tady slouží od r. 1889 jako psychiatrická léčebna, jejíž areál se zámeckým parkem a dalšími budovami zabírá větší část obce. Nechal jej postavit hrabě Adam František Hartig v polovině 18. století na místě menšího zámečku, který vznikl přestavbou gotické tvrze ze 14. století. Přilehlý park byl v 19. století upraven v anglickém stylu.

Průčelí zámku včetně nádvoří s kašmou jsou hezky upravené,

boční křídla jsou na tom hůř

 Pohled zezadu a z boku potvrzuje, že peněz na údržu se nedostává.

 Zátiší kuřáckého koutku, všude jako po vymření.

Možná proto, že je poledne?

Zámek č. 32: Cítov

Vzdálenost od domova: 20 km

GPS souřadnice: N 50°22.35920', E 14°23.76627'

Prozatím nejdiskutabilnější z našich "zářezů". Na některých mapách je tu značen zámek, na jiných ne. Podle Wikipedie tu má být "historizující napodobenina" zámku, který tu byl do 40. let minulého století, kdy vyhořel. Obrázek na Wikipedii vypadá zajímavě, proto jsme se sem vypravili: 

Ovšem když jsme dorazili na místo, nic takového jsme tu nenašli. Obcházel jsem s GPS v ruce kolem dokola jak mlsný pes; při geocachingu se člověku občas stane, že přehlídne malou kešku, důmyslně schovanou někde u kořene stromu, ale že by přehlédl zámek??

Rozhodli jsme se, že si dáme oběd v místním penzionu, a buďse zeptáme, nebo během oběda vygooglíme, kde se nám ten zámek schovává. Nakonec jsem se ptát nemusel, po chvilce brouzdání jsem si všiml, že na Moravě je zámek, který se jmenuje Citov, a - světe div se - vypadá úplně stejně, jako ten, co má být podle Wikipedie tady na Mělnicku. Nějaký dement, který tu nikdy nebyl, prostě sebral na internetu obrázek zámku, který na vlastní oči nikdy neviděl, a vložil ho do Wikipedie, protože...proč ne? Vždyť to nikdo nekontroluje, tak co bych se namáhal ověřit si, jestli náhodou nejsem dement?

Když jsem pak zkontroloval příslušné heslo na Hrady.cz (na které ten článek na Wikipedii odkazuje), bylo všechno jasné: na tenhle domeček jsem koukal, ale nechápal jsem, že je to ono, hledal jsem něco trochu jiného...

Nejsem schopen z žádného zdroje ověřit, jak moc podobná původnímu zámečku je tato "historizující napodobenina", jenom je zřejmé, že je postavena na jeho základech (pod budovou má být původní sklepení, ale při přestavbě bylo zasypáno).
Zámeček tu stál od 18. století na místě bývalé tvrze; od 19. století sloužil jako bytový dům, než r. 1940 vyhořel.

Zámek č. 33: Jenišovice
Vzdálenost od domova: 20 km
GPS souřadnice: N 50°20.90748', E 14°24.01298'

Zámeček tu byl postaven r. 1899. Za 2. světové války byl obsazen německou armádou (náckové měli zjevně pro zámky slabost). Za komunismu tu bylo kulturní středisko s kinosálem, tanečním sálem a knihovnou. V 90. letech byl vrácen restituentovi, který zahájil opravy. Jak to v těchto případech chodí, po 20 letech je stav neveselý: nová střecha, nový plot, opravená věžička, v patře nová (plastová) okna, ale v přízemí místo oken už jen prkny zatlučené díry, a tím to skončilo, asi mu došly... Možná zjistil, že postavit vilku na zelené louce vyjde levněji, než opravovat zámeček. Ten tak začíná znovu chátrat, ani zahrada nevypadá, že by ji někdo udržoval.

Zámek č. 30 (Dolní Beřkovice)

V noci z pátku na sobotu jsem se vrátil z Holandska; v sobotu jsem se z té cesty vzpamatovával (800 km v jednom kuse, sice skoro pořád po dálnici, ale žádný relax - jezdí tu plno východoevropských kamionů, které považují za největší zábavu, když můžou rozjetému autu v levém pruhu neočekávaně vjet do cesty, protože potřebují rychlostí 85 km/h předjet kolegu, který jede 84 km/h).
Tedy vzpamatovával jsem se až odpoledne, protože ráno jsme vezli Martina na letiště, protože se rozhodl provést osobní rekognoskaci případného místa svého budoucího vzdělávání (University of Leicester). Na cestě z letiště jsme se ještě zastavili v OBI, protože jsme nevěděli co by.
Protože jsem během soboty stihl i připravit podklady pro své daňové přiznání (můj poradce už začínal být lehce nervózní, že jsem mu zatím nic nedal, protože za tři týdny se chystá na dovolenou), mohli jsme dnes s klidným svědomím podniknout další cyklovýlet, tentokrát již s pořadovým číslem třicet!

Zámek č. 30: Dolní Beřkovice
Vzdálenost od bydliště: 19 km
GPS: N 50°23.56228', E 14°27.28173'

Cestu jsme opět plánovali s pomocí serveru Mapy.cz, a opět jsme narazili. Za Štěpánským mostem jsme podle Map odbočili ze silnice 1. třídy na Mělník, protože podél Labe měla být cyklostezka.
A skutečně to, po čem jsme jeli, bylo jako cyklostezka značeno, akorát o tom značení, jak je zřejmě běžné, rozhodl někdo, kdo nikdy na kole nejel. Byla to cesta-necesta, kterou se kdysi někdo snažil zpevňovat sem tam nějakým neopracovaným kamenem; výsledkem je trať vhodná pro Cross Country závody, na krosovém kole to bylo hodně kodrcání, rychlost srovnatelná s rychlejší chůzí. Majitel silničky by tady kolo totálně zničil na prvních sto metrech.
Takže první půlku cesty jsme si protrpěli, naštěstí od mělnického starého mostu už vedla cesta po opravdové cyklostezce, která je nová, krásně rovná, použitelná i na inline bruslení. Tedy nebe a dudy (v našem případě v opačném pořadí).

Stezka pokračuje dál až do Horních Počapel; kdybychom se ze zvědavosti nezastavili u sloupu nadepsaného Historický vodočet, kdoví, kam bychom dojeli...
Naštěstí jsme tady slezli z kola; chvilku jsme se rozhlíželi, a opodál zahlédli vykukovat vršek stavby, která připomínala zámek. I nahlédli jsme do mapy a ejhle, zjistili jsme, že už jsme na místě.

Zámek má čtvercový půdorys s věžičkami v rozích. Postaven byl v letech 1606-1614 na místě bývalé tvrze. Od roku 1627 byl nepřetržitě do roku 1948 v majetku rodu Lobkoviců. Současný neorenesanční vzhled získal přestavbou r. 1853. Po r. 1948 byl využíván jako škola i jako sklad. V současnosti je znovu v majetku Lobkoviců, kteří se snaží ho postupně rekonstruovat. Je vidět, že střecha je nová, zrestaurovaná jsou i sgrafita pod střechou. Ale rekonstrukce jsou určitě finančně honě náročné (a nikdy se nevrátí), takže zatím dále nepokročily. I tak je to od Lobkoviců sympatické, že se snaží své zámky zachránit, i když je dostali většinou ve zbídačeném stavu (viz náš zámek č. 1 v Neratovicích-Lobkovicích).

Tzv. Historický vodočet. Pro méně všímavé:

hladina Labe při povodni r. 2002 je až úplně nahoře pod stříškou

Popošli jsme 50 metrů od Historického vodočtu, a objevil se před námi zámek.

 Prošli jsme otevřenou brankou do zahrady; nikdo tu nehlídá a nikdo nezakazuje lidem, aby zámecký park navštěvovali.

Zvědavě jsem nakukoval do rozbitého okna jedné z věží, ale byla tam taková tma, že nebylo nic vidět. Tak jsem to vyfotil s bleskem a doufal jsem, že z toho něco vyleze...

Pokus vyfotit interiér jedním z dosud zasklených oken dopadl tak napůl: něco vidět je, ale míchá se do toho odraz z parku.

Na cestě zpátky jsem neodolal netradičnímu pohledu na mělnický zámek, který už sice máme zdokumentovaný jako číslo 5, ale nikoli s takovým pěkným odrazem v Labi :-)

Zámek č. 29 (Nelahozeves)

Neděle 1.5. byla jedním z prvních letošních dní vhodných k cykloturistice, a zároveň první, kdy jsme byli schopni (přestal mezi námi kolovat virus, 5. díl Čaroděje opustil brány tiskárny atd.).
Čekali jsme, že bude všude hromada turistů. ale dlouhá sobotní noc čarodějnic si zřejmě vybrala svou daň; kromě pár spálenišť po cestě bylo všude jako po vymření :-)

Zámek č. 29: Nelahozeves
Vzdálenost od bydliště: 20 km
GPS: N 50°15.66380', E 14°18.08507'

Nechali jsme si poradit cestu od Map.cz, chvílemi to byla spíš necesta (když volím, že chci trasu pro kolo, tvůrci Map automaticky předpokládají, že mám na mysli horské kolo). Trasa zčásti známou cestou přes Veltrusy, musíme se dostat na druhý břeh Vltavy, což možnosti výběru značně omezuje.
Jedeme přes opuštěný most, kde je zákaz vjezdu, takže bychom správně měli sesednout z kola a tlačit, nebo zvolit o kousem delší trasu přes nový most, ale co oči (policisty) nevidí...

Samotný zámek prý patří mezi nejhezčí renesanční stavby s Čechách. Nechal ho postavit bavorský šlechtic Florián Griesbeck z Griesbachu, tajemník a rádce císaře Ferdinanda 1., po jeho smrti r. 1588 pokračoval ve výstavbě syn Blažej a dokončil ji r. 1614. Rodina se však dostala do finančních potíží a o deset let později vnučka Floriána Griesbecka Veronika prodává zámek  Polyxeně z Lobkowicz. Od té doby je až do r. 1948 v majetku lobkowiczkého rodu. Za komunismu zámek využívala Středočeská galerie, a snad díky tomu nebyl tak zdevastován jako některé jiné. Roku 1993 byl v restituci vrácen rodině Lobkowiczů a brzy poté byl otevřen pro veřejnost.

Samozřejmě nejznámější postavou, spjatou s Nelahozevsí (a částečně i s místním zámkem), byl Antonín Dvořák, který se tu 8. září 1841 narodil. Otec František byl v Nelahozevsi řezníkem, matka Anna Zdeňková z Uhů byla dcerou správce lobkowiczkého panství. Naštěstí se nenaplnily rodičovské plány, podle nichž se měl Antonín stát úspěšným ... řezníkem.

U starého mostu je slalomový kanál, v dálce nový most

Je tu i hezky zrestaurované zdymadlo

Most sám má své lepší dny zjevně za sebou

Na druhé straně je v dálce vidět náš cíl - zámek v Nelahozevsi

Poslední úsek je dost do kopečka, ale ten pohled za to stojí...

Ke vstupní bráně vede kamenný most

Čtvercové nádvoří je rovněž hezky zrestaurováno

Jakpak je asi hluboká místní studna?

Zdá se, že docela dost, a navíc je funkční, dole se blýská odraz hladiny a od ní až nahoru vedou trubky od čerpadla.

Zpět k zámkům č. 10 a 11

Poslední týdny byly hektické, mj. se chystalo vydání 5. dílu Čaroděje, a tak jsem se teprve dnes dostal k tomu, abych doplnil stručnou informaci k výletu, který jsme s Hankou absolvovali před měsícem (přesně 2. dubna). Chtěli jsme využít toho, že po zimě ještě neobrostly stromy listím, a doufali jsme, že by mohlo být vidět něco z dříve utajeného zámku č. 11 v Panenských Břežanech. Výsledek nechť čtenář posoudí sám.

pohled z kopce od Horního zámku;

za Dolním zámkem jsou v dálce vidět neratovické paneláky a vlevo spolanská chladicí věž

po cestě k Hornímu zámku je krásně vidět Santiniho kaple

a ještě jednou zblízka (využili jsme pootevřených dvířek do jinak nepřístupného areálu)

i Horní zámek je díky stromům bez listí vidět líp než minule