Hokejový zápas

Aby někoho nemátl titulek, nebyl jsem to já nebo snad někdo z rodiny, kdo hrál hokej. To je sport pro ty, co umějí rozdávat rány, v naší rodině je to spíš naopak. Takže se jdeme radši jenom podívat. Přesněji řečeno, poté co jsme s Martinem asi před třemi roky navštívili zápas místní 3. ligy v Neratovicích, mě Martin celou dobu ukecával, abychom se šli podívat na pořádný stadion kde se hraje pořádný hokej, nejlíp když bude hrát Sparta. Náhoda tomu chtěla, že jsme potřebovali odvézt babičku domů do Liberce zrovna v den, kdy se hrál zápas Bílí tygři Liberec vs. HC Sparta Praha. Zkusil jsem zarezervovat lístky přes internet, ale ten hlupák tvrdošíjně odmítal, že prý je vyprodáno. Říkal jsem si, že to není možný, aby v Liberci chodilo na hokej 7 500 diváků, určitě je chyba v internetové aplikaci, někdo zase něco zmršil.

Nikoli, nezmršil. Vtrhli jsme do prosklené budky s nápisem Pokladna, u okénka bylo podezřele volno, i uhodil jsem na slečnu, jestli by nebyly nějaké lístky. Slečna na mne útrpně pohlédla a vysvětlila, že musím do těch vedlejších dveří, tady je sázková kancelář a lístky tu opravdu nemají. Neměli je ale ani vedle, bylo opravdu vyprodáno. Ovšem zas jednou se ukázalo, že není vždy potřeba rozdávat rány, někdy stačí trocha trpělivosti. Vystál jsme důlek u pokladny, zatímco jiní zájemci přišli, zeptali se, a po zjištění, že lístky nejsou, na nic nečekali a odešli. My ale tušili, že tam budou nějaké rezervace, které se úderem půl sedmé uvolní.

A tak se taky stalo. Dostali jsme lístky do 4. patra, tedy až pod střechu. Vidět bylo dobře, až na to, že si Martin zapomněl brýle (nosil je teprv týden), a tak celý zápas netušil, kde se nalézá puk.

Jak se ukázalo, nakonec to nebylo to nejpodstatnější.

Hned po vstupu do haly nás ohromila atmosféra. Někde pod námi museli mít domácí fanoušci velký buben, jehož zrychlující se dunění mělo hnát bílé tygry do boje - vzpomněl jsem si na podobný princip používaný na dračích lodích. Tam to funguje, tady to aspoň pomáhá synchronizovat potlesk a dupání fanoušků, takže zvuková kulisa je opravdu mohutná. Hokej sám je strašně rychlý, chvílemi mám i já problém sledovat kde je puk. Liberečtí se snaží, ale v přemíře snahy jim utíkají puky od hokejky, soupeř je techničtější a trestá chyby. Sparta dává rychlý první gól a do konce třetiny přidává ještě jeden. Ve druhé třetině liberečtí znovu inkasují a vypadá to na debakl. Ovšem diváci se kupodivu nepřestávají bavit, o přestávkách se konzumují klobásy a pivo, po ledě se prohánějí kluci převlečení za bílé tygry (tedy za ta zvířata, nikoli za hokejisty). Pořadatelé zorganizovali štafetový závod na šlapací čtyřkolce mezi fanoušky Sparty a Liberce, samozřejmě vyhráli liberečtí, kteří zjevně měli natrénováno a nedostávali tak často na ledové dráze hodiny. Nad ledem si poletovala velká reklamní rádiem řízená vzducholoď. Na led vedle šlapacích čtyřkolek vyjely i skutečné automobily značky Volkswagen, moc by mě zajímalo, kolik přítomných diváků to přimělo k následnému zakoupení automobilu této značky. Nás tedy ne.

Třetí třetina přinesla překvapivý obrat, liberečtí ještě přidali, zatímco sparťané se zdáli ukolébaní či snad unavení, a tak po dvou gólech ve sparťanské síti se z posledních minut zápasu stalo drama, domácí ve velkém tlaku nastřelili tyčku, ale další gól už nedali. Martin byl spokojený, ani nemusel moc křičet, čemuž jsem byl rád, neboť fandit Spartě v liberecké hale mi připadlo trochu jako dráždění chřestýše bosou nohou. Ale naštěstí v naší řadě sedělo pár fanoušků Sparty, takže když Martin dal na konci najevo radost z úspěchu svých oblíbenců, upřely se na něj pohledy spíše překvapené a pobavené, než nenávistné. Já totiž celou dobu fandil Liberci.

Nakonec asi odcházela většina diváků spokojená. Bylo to tak napínavé, že se neodbytně vtírala myšlenka, jestli to snad nebylo celé dopředu naplánované. Ale já věřím, že i když je dnešní hokej zjevně mnohem víc divadelní show než sport, pořád to ještě není jen herecký výkon podle scénáře jako přiblblý wrestling. Myslím že to by fanoušek vycítil. I když, krk bych na to asi raději nesázel.