V pátek 2.5. sice nebyl svátek (ten byl ve čtvrtek), ale my jsme si ho s Martinem udělali. Martin přišel ze školy dřív, tak jsme se rozhodli, že se podíváme do Prahy na tenisový turnaj Prague Open. Je to ženský tenisový turnaj okruhu WTA, sice ne nejvyšší kategorie, ale vždycky hodně slušně obsazený (50. hráčka světového žebříčku se tu nedostane mezi 8 nasazených, první dvě nasazené jsou z druhé světové desítky). K tomu je připojen mužský challenger, tedy turnaj nižší kategorie, kde to zkouší hlavně mladí hráči, kteří sbírají zkušenosti, a pár „veteránů“, co už hrajou spíš pro radost (jako letos Bohdan Ulihrach). Pátek byl ideální den, turnaj začal v pondělí, takže „hráči-turisti“, co chodí zkusit kvalifikaci, dostanou dvakrát 6:0 a jdou to zkusit zase jinam, už byli dávno venku, hrál se dobrý tenis, a přitom ještě nebylo moc lidí. Diváci-turisti totiž chodí jenom na semifinále nebo finále (tj. sobota-neděle), to pak v hledišti není k hnutí, a navíc není jistota, že se tam probojuje někdo z našich, komu jsme chtěli fandit.
První překvapení nás čekalo ještě dřív než jsme se dostali na kurty. Počítal jsem s tím, že zaparkuju v Holešovicích (stejně jako loni) a ten kousek na Štvanici dojdeme pěšky. Ovšem mezitím pražští radní rozhodli, že turisti neají v Praze co dělat, takže celé Holešovice jsu teď zónou kde se dá parkovat pouze s parkovací kartou, kterou si můžou koupit pouze ti, co tu mají trvalé bydliště. Moc hezky to vysvětlují, že je v zájmu Prahy, aby turisti nejezdili autem do centra. Jenom nějak zapomněli na to, že v civilizovaných zemích mají turisti možnost dát auto na odstavné parkoviště a dojet do centra hromadnou dopravou. Doprava v Praze celkem funguje, ale parkoviště nejsou. Tak jsme jezdili po Holešovicích, nakonec jsme jedno našli, docela daleko od Štvanice, s parkovacím automatem na drobné, široko daleko nikde možnost si rozměnit. Nastrkal jsem tam všechny drobné co jsem měl u sebe, vyšlo to asi na dvě a půl hodiny, přičemž cesta odtud na Štvanici trvala ještě 20 minut. Začátek nic moc.
Druhé překvapení byla pro mě divácká účast. Vstupné stálo 100 Kč a děti do 12 let měly vstup zdarma. Přesto jsem měl pocit, že jsme snad jediní platící diváci. Kolem kurtů sice postávalo pár desítek lidí, ale všichni měli na krku pořadatelské cedulky. Nechápu to, pro našince je tohle jedinečná příložitost vidět špičkový tenis. Vinu nesou určitě i pořadatelé, protože propagace turnaje je mizivá, kdo není vyložený fanda a nezajímá se o to cíleně, ten se o turnají vůbec nedozví. Ostatně že se s diváky moc nepočítá, to je vidět i v areálu samotném. Na dvou velkých tabulích tu sice mají pavouky s dosavadními výsledky dvou hlavních soutěží (dvouhry žen a mužů, čtyřhry už nikoli), ale rozpis kdo na kterém kurtě má hrát, ten se dá najít jenom na internetu. Když přijdete osobně, nezbývám vám než chodit od jednoho kurtu ke druhému a pátrat, kdo zrovna hraje a který zápas je nejzajímavější. Ovšem když sledujete jeden, nedozvíte se, že třeba na jiném kurtu se dohrálo a začal tam nový zápas, který byste viděli raději. Abych jenom nekritizoval, pro hráče je asi organizace zajištěná dobře, nevypadalo to že by někde něco vázlo.
Hned při příchodu jsme prošli kolem kurtu č. 2, kde hráli náš Hernych s Němcem Meffertem. Jsou to takové rány, že chvílemi člověk nestíhá sledovat kde je míč. Martin říká, že mu ten hráč na druhé straně připadá lepší. Já na to, že ze dvou míčů bych si netroufl usuzovat, a ukázalo se že oprávněně. Když jsme kurt obešli, přečetli jsme si na světelných tabulích, že ten vzadu byl Němec a v tu chvíli už měl prohraný první set. Nakonec Hernych vyhrál 6:3, 6:3. Ovšem my jsme do konce nečekali, protože jsme byli zvědaví, co se děje na centru (říkají tomu „ČEZ Colosseum“). Nakoukli jsme tam, hrála Ruska Zvonareva proti Italce Vinci, to nás nezajímalo, ostatně byla to hra na jednu bránu. Popošli jsme k vedlejšímu kurtu, kterému tu říkají ECM Court, jinak kurt č. 1, taky s tribunou kolem dokola, ale menší. Tady je hodně lidí kolem, takže se dá tušit česká účast. Hraje Iveta Benešová proti Slovince Katarině Srebotnikové. Právě končí první set, hodně vyrovnaný, Benešová je sice na žebříčku asi o 60 míst níž než Slovinka, ale bojuje ze všech sil. Pěkný tenis, ale mezitím je slyšet, že skončil zápas na centru, tak se vracíme, abychom zjistili, kdo hraje teď.
Druhé překvapení byla pro mě divácká účast. Vstupné stálo 100 Kč a děti do 12 let měly vstup zdarma. Přesto jsem měl pocit, že jsme snad jediní platící diváci. Kolem kurtů sice postávalo pár desítek lidí, ale všichni měli na krku pořadatelské cedulky. Nechápu to, pro našince je tohle jedinečná příložitost vidět špičkový tenis. Vinu nesou určitě i pořadatelé, protože propagace turnaje je mizivá, kdo není vyložený fanda a nezajímá se o to cíleně, ten se o turnají vůbec nedozví. Ostatně že se s diváky moc nepočítá, to je vidět i v areálu samotném. Na dvou velkých tabulích tu sice mají pavouky s dosavadními výsledky dvou hlavních soutěží (dvouhry žen a mužů, čtyřhry už nikoli), ale rozpis kdo na kterém kurtě má hrát, ten se dá najít jenom na internetu. Když přijdete osobně, nezbývám vám než chodit od jednoho kurtu ke druhému a pátrat, kdo zrovna hraje a který zápas je nejzajímavější. Ovšem když sledujete jeden, nedozvíte se, že třeba na jiném kurtu se dohrálo a začal tam nový zápas, který byste viděli raději. Abych jenom nekritizoval, pro hráče je asi organizace zajištěná dobře, nevypadalo to že by někde něco vázlo.Hned při příchodu jsme prošli kolem kurtu č. 2, kde hráli náš Hernych s Němcem Meffertem. Jsou to takové rány, že chvílemi člověk nestíhá sledovat kde je míč. Martin říká, že mu ten hráč na druhé straně připadá lepší. Já na to, že ze dvou míčů bych si netroufl usuzovat, a ukázalo se že oprávněně. Když jsme kurt obešli, přečetli jsme si na světelných tabulích, že ten vzadu byl Němec a v tu chvíli už měl prohraný první set. Nakonec Hernych vyhrál 6:3, 6:3. Ovšem my jsme do konce nečekali, protože jsme byli zvědaví, co se děje na centru (říkají tomu „ČEZ Colosseum“). Nakoukli jsme tam, hrála Ruska Zvonareva proti Italce Vinci, to nás nezajímalo, ostatně byla to hra na jednu bránu. Popošli jsme k vedlejšímu kurtu, kterému tu říkají ECM Court, jinak kurt č. 1, taky s tribunou kolem dokola, ale menší. Tady je hodně lidí kolem, takže se dá tušit česká účast. Hraje Iveta Benešová proti Slovince Katarině Srebotnikové. Právě končí první set, hodně vyrovnaný, Benešová je sice na žebříčku asi o 60 míst níž než Slovinka, ale bojuje ze všech sil. Pěkný tenis, ale mezitím je slyšet, že skončil zápas na centru, tak se vracíme, abychom zjistili, kdo hraje teď.
A byla to dvojice, na kterou jsem byl hodně zvědavý, česká juniorka Karolína Plíšková proti 3. nasazené Bulharce Azarenkové. Plíšková je jedno z dvojčat, která se účastní tohoto turnaje na divokou kartu. Sestra Kateřina vypadla už v 1. kole, ale Karolína se nečekaně dostala až do čtvrtfinále a mluví se o ní jako o největší naději českého tenisu. Ovšem zápas s Azarenkovou na to nevypadal. Nikdo nečekal, že hráčka ze sedmé stovky světového žebříčku porazí hráčku ze třetí desítky, ale po tom všem co se o Plíškové řeklo a napsalo, jsem čekal bojovnost, nasazení dravost mládí. Nic z toho se nekonalo, Plíšková to odchodila, jako by se nemohla dočkat až to bude mít za sebou. Zápas trval něco přes půl hodiny, Bulharka si lehce zatrénovala a kdyby hrála naplno, asi by si Plíškova neuhrála ani ty tři gamy. Druhý set jsme vypustili, nebylo se na co dívat, a šli jsme opět fandit Benešové, tam to bylo o hodně napínavější. Benešová prohrála první set 7:5, ve druhém tahala do stavu 3:4 za kratší konec, míče jí lítaly těsně k lajnám, ale většinou ze špatné strany. Bylo vidět že si neví moc rady. 
Pak jí přálo trochu štěstí, Slovinka pár míčů zkazila, a najednou byl druhý set doma v poměru 6:4. Uspokojeni dílčím úspěchem jsme zašli koupit zmrzlinu, Martin si vybral čokoládový Twix, já nějakého tvarohového nanuka, jak se pak ukázalo, tak úplně rozteklého. Mimochodem, ukrajinská mafie má občerstvení na Štvanici plně pod kontrolou, stejně jako na Václaváku. Že dokážou uplatit pražské radní, to chápu, i když mě to štve. Ale že se nechají i pořadatelé prestižního tenisového turnaje, to je docela ostuda. Prodavači neumí ani pořádně česky. Co se dá dělat, nakonec jsme jim udělali ještě další kšeft, Martin měl hroznou chuť na klobásu, a mohli jsme si vybrat, jestli ji chceme od Ukrajinců, nebo od Ukrajinců. Asi není těžké uhodnout, co jsme zvolili. Ale nejdřív jsme se zmrzlinami naklusali znovu na centr, protože to už Azarenka vyprovodila Plíškovou a nastoupila Klára Zakopalová proti Shahar Peer, izraelské turnajové dvojce, momentálně 18. na světě. Zakopalová je 53., což taky není zlé, a zdá se mi že je u nás neprávem odsunuta do pozadí na úkor Šafářové, které to kdysi chvíli šlo, ale teď nehraje vůbec nic, a nebo Kvitové, která je možná mladá a nadějná, ale když potřebujeme vyhrát baráž ve Fedcupu, měly by hrát ty nejlepší a ne ty nadějné. Když už to kouči Pálovi odřekla Vaidišová, nevím proč nepozval Zakopalovou, postup přes Izrael nemusely být takové nervy do poslední chvíle. 
Každopádně na Zakopalovou jsem byl zvědavý snad nejvíc. Loni jsme ji tu viděli neskutečným způsobem otočit zápas, ve kterém prohrávala ve třetím setu 5:1 s nějakou Maďarkou. Jako by neměla nervy, pořád to pálila ze všech stran, Maďarka začala hrát opatrněji a Zakopalová ji najednou úplně rozstřílela. Tipoval jsem, že tenhle zápas, byť není favoritka, by mohla taky vyhrát. První set se s Peerovou přetahovaly až do stavu 6:6, ale v tie-breaku se opět projevila neskutečná odolnost Zakopalové. Při prvním setbolu se pokusila se zahrát opatrně, ale to je hra, která jí není vlastní, takže vyhodila úplně lehký míč. Ale za stavu 6:6 si to asi uvědomila a zahrála opět svým typicky agresívním způsobem, riskovala jako by o nic nešlo a Peerová jenom zírala. Druhý set pak vyhrála Zakopalová už pohodlně, ale na to už jsme nedokoukali, protože se nás zmocnila nervozita. Náš parkovací čas vypršel a představy, jak nám právě odtahují auto, byly tak dotěrné, že jsme nevydrželi, i když bychom ještě rádi zůstali. Stejně jsme to přetáhli skoro o půl hodiny, ale autíčko tam bylo, žádný lístek za oknem ani botička, takže to dobře dopadlo. Doma jsme pak mrkli na internet, Benešová třetí set se Srebotnikovou prohrála, ale bojovala a víc asi dělat nemohla. Aspoň Zakopalová nám udělala radost, a i když následující den prohrála v semifinále s Azarenkovou 6:3, 6:2, určitě nezklamala a ukázala, že momentálně je po Vaidišové naše druhá nejlepší tenistka.
Pak jí přálo trochu štěstí, Slovinka pár míčů zkazila, a najednou byl druhý set doma v poměru 6:4. Uspokojeni dílčím úspěchem jsme zašli koupit zmrzlinu, Martin si vybral čokoládový Twix, já nějakého tvarohového nanuka, jak se pak ukázalo, tak úplně rozteklého. Mimochodem, ukrajinská mafie má občerstvení na Štvanici plně pod kontrolou, stejně jako na Václaváku. Že dokážou uplatit pražské radní, to chápu, i když mě to štve. Ale že se nechají i pořadatelé prestižního tenisového turnaje, to je docela ostuda. Prodavači neumí ani pořádně česky. Co se dá dělat, nakonec jsme jim udělali ještě další kšeft, Martin měl hroznou chuť na klobásu, a mohli jsme si vybrat, jestli ji chceme od Ukrajinců, nebo od Ukrajinců. Asi není těžké uhodnout, co jsme zvolili. Ale nejdřív jsme se zmrzlinami naklusali znovu na centr, protože to už Azarenka vyprovodila Plíškovou a nastoupila Klára Zakopalová proti Shahar Peer, izraelské turnajové dvojce, momentálně 18. na světě. Zakopalová je 53., což taky není zlé, a zdá se mi že je u nás neprávem odsunuta do pozadí na úkor Šafářové, které to kdysi chvíli šlo, ale teď nehraje vůbec nic, a nebo Kvitové, která je možná mladá a nadějná, ale když potřebujeme vyhrát baráž ve Fedcupu, měly by hrát ty nejlepší a ne ty nadějné. Když už to kouči Pálovi odřekla Vaidišová, nevím proč nepozval Zakopalovou, postup přes Izrael nemusely být takové nervy do poslední chvíle. 
Každopádně na Zakopalovou jsem byl zvědavý snad nejvíc. Loni jsme ji tu viděli neskutečným způsobem otočit zápas, ve kterém prohrávala ve třetím setu 5:1 s nějakou Maďarkou. Jako by neměla nervy, pořád to pálila ze všech stran, Maďarka začala hrát opatrněji a Zakopalová ji najednou úplně rozstřílela. Tipoval jsem, že tenhle zápas, byť není favoritka, by mohla taky vyhrát. První set se s Peerovou přetahovaly až do stavu 6:6, ale v tie-breaku se opět projevila neskutečná odolnost Zakopalové. Při prvním setbolu se pokusila se zahrát opatrně, ale to je hra, která jí není vlastní, takže vyhodila úplně lehký míč. Ale za stavu 6:6 si to asi uvědomila a zahrála opět svým typicky agresívním způsobem, riskovala jako by o nic nešlo a Peerová jenom zírala. Druhý set pak vyhrála Zakopalová už pohodlně, ale na to už jsme nedokoukali, protože se nás zmocnila nervozita. Náš parkovací čas vypršel a představy, jak nám právě odtahují auto, byly tak dotěrné, že jsme nevydrželi, i když bychom ještě rádi zůstali. Stejně jsme to přetáhli skoro o půl hodiny, ale autíčko tam bylo, žádný lístek za oknem ani botička, takže to dobře dopadlo. Doma jsme pak mrkli na internet, Benešová třetí set se Srebotnikovou prohrála, ale bojovala a víc asi dělat nemohla. Aspoň Zakopalová nám udělala radost, a i když následující den prohrála v semifinále s Azarenkovou 6:3, 6:2, určitě nezklamala a ukázala, že momentálně je po Vaidišové naše druhá nejlepší tenistka.
A jeden bonus navrch: když jsme odcházeli z turnaje, Martin se nechal slyšet, že má chuť si zahrát tenis. Do druhého dne sice nadšení poněkud vyprchalo, ale zdá se že je šance, že by ho tenis mohl aspoň trochu bavit. Třeba se přecejen dožiju dne, kdy mě můj syn porazí. Roman už byl docela blízko, než toho nechal.
Žádné komentáře:
Okomentovat