vlkovy plky: Zámek č. 24 (Košátky)

Protože o víkendu bylo deštivo, využili jsme krásné babí léto, které letos připadlo na čtvrtek, k rychlému odpolednímu výletu do Košátek. Tedy plánovali jsme, že to bude rychlé. Košátky nejsou tak daleko a je to klidná cesta po okreskách, kde nejezdí moc aut. Nakonec to trvalo trochu déle, než jsme čekali.

Zámek č. 24: Košátky
Vzdálenost od bydliště: 16 km
GPS: N 50°19.11042', E 14°39.97202'

Středověká tvrz, přestavěná do gotické podoby na začátku 15. století Janem Košáteckým z Veitmile. Koncem 15. století přechází do vlastnictví rodu Kolovratů, kteří pevnost v 16. století přestavěli na renesanční zámek. Různé větve tohoto rodu vlastnily zámek až do roku 1924. Ještě deset let po pádu komunismu byl na zámku domov důchodců, pak byl bohužel navrácen potomkovi předkomunistických majitelů, jehož cílem zjevně není zámek jakkoli zvelebovat.

Z domova jsme vyrazili chvilku po čtvrté, ale Hance moc nejede kolo. Asi je to tím, že si ho dala seřídit a nechala si doporučit nové skvělé drahé pláště. Dřív mě z kopce dojížděla, teď je to naopak. Kopečků je po cestě docela dost, na to že jsme v Polabské nížině. Po jednom zvláště otravném výstupu si děláme přestávku a konzumujeme špendlíky ze stromu u cesty.
Nicméně chvilku po páté jsme v Košátkách. Je to vesnice o pár číslech, ale zámek nějak není vidět. Dojeli jsme až na konec vesnice, a tam jsme se zeptali pána, co tam zrovna "pásl" na úzké odbočce z hlavní silnice dva malé kluky. "Košátecký zámek? No, to je tady to před vámi". Mávl směrem po té cestě, kde na konci bylo něco jako vjezd do areálu zemědělského družstva. A pak se rozpovídal. Dozvěděli jsme se toho hodně. Že zámek je už aspoň deset let nepřístupný, protože ho dostal v restituci potomek původních majitelů. Že odtamtud vypověděl domov důchodců, který tam do té doby byl. Že se, jak jinak, o zámek nestará, akorát občas někde splaší nějakou dotaci, tak z toho opraví kousek střechy (jestli za celou výši dotace, nebo za polovinu, to nikdo nezkontroluje). Že kromě zámku zdědil taky spoustu lesů kolem, teď je plundruje a zámecký areál využívá jako sklad dřeva. A taky že ten zámek je velice unikátní, protože je postaven na bažinatém území, takže stojí na obrovských dřevěných pilonech. A uvnitř jsou vzácné sochy a fresky a vůbec, je to hrozná škoda, že to není přístupné, ale v tuhle chvíli to bohužel vypadá, že má asi odzvoněno. A taky že děda jeho manželky byl na tomhle zámku panským vozkou. Rovněž jsme vyslechli kritiku zdejších politických poměrů i jistých národnostních menšin. Celá přednáška trvala skoro hodinu, bohužel jsem neměl s sebou diktafon, abych ji zaznamenal ...
Ptali jsme se, jestli se nějak dá dostat do areálu - samozřejmě že ani náhodou. Takže jsme trochu pojezdili kolem dokola, udělali pár snímků zdálky, a vzhledem k tomu, že už zapadalo sluníčko a my neměli (přesněji já neměl) na kole světlo, spěchali jsme domů.