Zámek č. 28 (Hlavenec)

Letní výheň láká ke koupání, ale na nás čekají další zámky. Jeden se nachází blízko jezera Lhota, a tak se nabízelo ideální řešení dva v jednom. Co na tom, že jsme se nakonec vykoupali jinde (na Lhotě je totiž vstupné 50 Kč za osobu a den, ovšem naše čtvrthodinové namočení by bylo kvalifikováno jako celodenní pobyt, což by v přepočtu na hodinu koupání bylo jedno z nejdražších  vykoupání v našem životě).

Zámek č. 28: Hlavenec

Vzdálenost od bydliště: 17 km
GPS: N 50°14.44752', E 14°42.08028'

Vyrazili jsme ráno, abychom se vyhnuli největší výhni. Trochu nám zkomplikovaly život silniční uzavírky, díky kterým jsme museli chvílemi opustit asfaltovou silnici a sjet na tzv. "cyklostezku". Nevím, kdo rozhoduje o tom, co je prohlášeno za cyklostezku (v tomto případě bylo jediným aktem toto vyhlášení, pro cyklisty nikdo nic neuzpůsoboval, jednalo se o neudržovanou prašnou cestu mezi poli), ovšem jsem si jistý, že ten člověk nikdy neseděl na kole. Pravda, s určitými obtížemi jsme nakonec projeli, ale pokud by se snad majitel silničního kola domníval, že cyklostezka znamená nějaký zvýšený komfort, tak v tomto případě ať zapomene nejen na komfort, ale i na celou stezku. Se silničkou se to prostě projet nedá, v jemném  písku se hodně těžko šlape i na našem krosovém kole.

Nicméně po hodince poctivého snažení jsme odměněni pěkným pohledem na cíl naší cesty, který je už zdálky vidět, neboť je postaven na kopečku. Původně tady byla myslivna; okolí bylo totiž vyhlášeným místem loveckých kratochvílí českých panovníků (včetně Karla IV.).  Na konci 16. století dal císař Rudolf II. myslivnu přebudovat na lovecký zámeček. Později zámeček sloučil jako leccos, v dobách nedávno minulých i jako internát a domov důchodců. Komunistický stát se předvedl jako zkušený správce kulturního dědictví, luxfery nad vchodovými dveřmi vypovídají o citlivosti přístupu k úpravám kdysi cenné architektonické památky. Po revoluci zjevně objekt dále chátral, dnes patří soukromým majitelům, kteří se snaží o postupnou rekonstrukci (střecha už je nová), ale zjevně se jim nedostává prostředků. Pohled zblízka je tak o dost smutnější než ten z dálky.

A pokud někoho zajímá, kde jsme se na zpáteční cestě vykoupali, bylo to u jezera v Ovčárech, které je taky po cestě, přístup je (zatím) zdarma, a dali jsme si tam párek v rohlíku, pivo, limonádu a langoše (abychom nevypadali jako nenažranci: mezi druhou a třetí položkou byla přestávka na koupání).