GPS: N 50°8.36068', E 14°22.28645'
O prázdninách nebyla moc chuť na cyklovýlety, buď bylo moc vedro, nebo pršelo, nebo jsme byli na lepším výletě... Ovšem první poprázdninový víkend je pro cykloturistiku jako stvořený. Minule jsme si vyzkoušeli přívoz přes Vltavu z Klecánek do Roztok, a zjistili jsme, že funguje, tak jsme využili nové zkušenosti a vydali se stejným směrem, za řekou je ještě pár objektů, které stojí za prozkoumání. A údolí Vltavy samo o sobě stojí za opakovanou návštěvu.
Tam jsme jeli přes Klecany (s drobnou nehodou: Hanka, jedoucí za mnou, nečekala, že zabrzdím na stopce, a skončila na zemi, naštěstí bez vážnějších následků). Přívozem jsme se dostali z Klecánek do Roztok, projeli jsme pěkným údolím Únětického potoka a po cca 2 hodinách jsme dorazili k Brandejsovu statku (viz foto níže). Trochu mě zklamal stav zámečku i fakt, že se nachází v uzavřeném areálu, ale když jsem si ho celý objel, našel jsem pár míst, odkud se dalo něco nafotit.
Následoval pravý cíl cesty, tedy oběd v místní Starosuchdolské restauraci (nacházející se v ulici Ke Kozím hřbetům). Na první pohled zaplivaná hospoda 3. cenové skupiny, ale docela slušná zahrádka a nečekané dobré jídlo, tak povedenou svíčkovou jsem už dlouho neměl. Vše jsme chtěli završit kafem a palačinou v suchdolské Créperie Café Girafe, kde jsme ovšem tvrdě narazili. Maji tu pěknou zahrádku, bylo tu sice dost lidí, ale dva stoly volné, tak jsme si k jednomu sedli. Jsou to takové dvojstolky, u každého stolku dvě židličky; na stolku vedle nás byla cedulka s rezervací pro dva lidi, na tom našem nic nebylo, tak jsme natěšeně začali studovat jídelní lístek. Tu se zjevila číšnice a zeptala jsme, jestli jsme ti, co tu mají rezervaci. A že pokud ne, ať se pakujeme, že sem za deset minut přijdou dva lidi, kteří tu rezervaci mají. Marně jsem argumentoval tím, že ke dvěma stolkům se čtyřmi židlemi se vejdou čtyři lidé. Prý se máme posadit k jinému stolu, a máchla rukou na druhou stranu zahrádky, kde byl ještě jeden volný. Ovšem na něm, jak se vzápětí ukázalo, byla cedulka, že je rezervován pro 4 lidi. Tak jsme u něj chvíli nerozhodně postávali, a protože se nikdo z personálu neobtěžoval, vzdali jsme to, a doufali jsme, že po cestě ještě narazíme na nějaký podnik, kde o nás budou stát.
Sjeli jsme dolů k Vltavě (spíš sešplhali, řídil jsem se totiž googlovskou navigací, která neumí kola, takže jsem hledal cestu pro pěší, a ta byla sice kratší, leč většinou po schodech). Použili jsme zdejší přívoz Sedlec-Zámky, který je součástí pražské integrované dopravy. Zeptal jsem se přívozníka ve slušivé námořnické čepičce, jestli prodává lístky, a opravdu, prodával standardní lístky pražské MHD. Ptal se, jestli nám stačí za 24 Kč, tak jsme tak na něj koukali, že tedy doufáme že ano. Potvrdil, že to fakt nebude trvat déle, než půl hodiny, tak jsme koupili dva lístky, které jsem strčil do peněženky, a vůbec jsem si neuvědomil, že bychom je měli označit (měl tam takový ten strojek co mívají v tramvajích a autobusech). Takže jsme se nakonec přepravili coby černí pasažéři. Zpátky jsme jeli podél Vltavy až do Klecánek, a ke konci drastického stoupání z Klecánek do Klecan jsme spočinuli v restauraci Farm Table, abychom doplnili síly a tekutiny. Obsluha se tu sice taky úplně nepřetrhla, ale aspoň nás nevyháněli, a dostali jsme tu kafe, jablečný štrůdl se zmrzlinou a domácí citronovou limonádu. Díky tomu jsme nepřijeli domů hladoví a výlet mohl být prohlášen za úspěšný :-)
Na cestě zpátky jsme narazili na krásnou vyhlídku za vltavské údolí a Prahu.
Dobře je vidět i Romanův dům v Troji.
Žádné komentáře:
Okomentovat