pondělí 24. října 2022

Zámky č. 56 a 57

 V rámci časové úspory slučuji dvě akce do jednoho zápisu, i když je od sebe dělí čtrnáct dní.

Zámek č. 56 (tvrz Čelákovice, 9. 10. 2022)

Vzdálenost od domova: 26 km

GPS: N 50°9.96615', E 14°45.10203'

Dovolil jsem si trochu přiohnout pravidla a prohlásit za zámek tvrz, která se oficiálně zámkem nenazývá, ale historicky prošla stejným vývojem jako řada zámků dříve navštívených: od gotické tvrze, postavené kolem roku 1300, přes renesanční sídlo (rozšířil a upravil Jan Habartický z Habartic r. 1579) po hospodářské stavení a nakonec v 19. století hostinec. Zdevastovaná budova byla naštěstí v 70. letech 20. století zrekonstruována zpět do podoby ze 16. století. Návštěvník může sám posoudit, zda mu v současné podobě připomíná více středověkou tvrz, nebo renesanční zámeček.


Ale zpět na začátek trasy. Vyrážíme o slunečném podzimním nedělním dopoledni, asi jednom z posledních tento rok. Jedeme oblíbenou cyklostezkou podél Labe z Kostelce nad Labem přes Brandýs až do Čelákovic. Doprovázejí nás krásné podzimní barvičky, zrcadlící se na hladině řeky.


Středověkou branou projíždíme do areálu tvrze, kde se dnes nachází městské muzeum.


Na zdi za branou jsou pamětní desky, připomínající zdejší významné rodáky. Např. Jana Zacha, hudebního skladatele přelomu baroka a klasicismu. Mimochodem, Wikipedia uvádí jako místo jeho narození Dehtáry, dnes součást obce Jenštejn u Prahy (o ní se zmiňuji v příspěvku o zámku č. 51, kdy jsme cestou navštívili jenštejnský hrad a světničku léčitele Jana Mikoláška). Autor příspěvku na Wikipedii by si to měl s čelákovickými vyříkat, kde se tedy vlastně Zach narodil... Já hlasuji pro Čelákovice, jak ostatně uvádím na Czechmusic.net.


Na opačné straně nádvoří je další brána, kterou se dá vyjít směrem ke kostelu Nanebevzetí Panna Marie, což je stavba původně ze 13. století, byť následně několikrát přestavěná a dostavěná.

Po obhlídce jsme se ještě zastavili na oběd v pizzerii Antonio, která se nachází na opačném konci ulice, vedoucí od kostela do centra (s nepřekvapivým názvem Kostelní). Měli sice už zavřenou zahrádku, ale ochotně nám otevřeli dveře do průjezdu, abychom mohli zaparkovat svá drahá kola mimo dosah potenciálních nenechavců; hospůdka útulná a jídlo výborné, můžeme doporučit.


Zámek č. 57 (Roudnice nad Labem, 23. 10. 2022)

Vzdálenost od domova: 31,5 km

GPS: N 50°25.53822', E 14°15.69722'

Náš poslední letošní zámek jsme vlastně navštívili z nouze. Původním cílem včerejšího výletu měla být hora Říp. Vyrazili jsme asi v půl jedenácté dopoledne v naprosté mlze a doufali jsme, že se postupně mlha zvedne. Když jsme dorazili do obce Krabčice, která se nachází na úpatí Řípu, a z kopce jsme nezahlédli ani obrys (normálně je vidět i z Neratovic), rozhodli jsme se, že výhled na medvědy v mlze už známe a zvolili jsme nedalekou Roudnici jako náhradní cíl. Nejdříve jsme si ovšem dali oběd v restauraci Na střelnici. Po 30 km šlapání ve vlhku a zimě jsme si to zasloužili :-)


Pár minut po obědě už jsme u roudnického zámku.

Zámek má poměrně zajímavou historii. Původní středověký hrad postavil koncem 12. století pražský biskup a pozdější kníže Jindřich Břetislav z dynastie Přemyslovců. Hrad patřil církvi až do doby husitské. Na počátku husitských válek byl v držení arcibiskupa Konráda z Vechty, který zde vyhlásit čtyři pražské artikuly. Přestože se tím fakticky přidal na stranu husitů a světil jejich kněze, jeho hrad stejně neušel dvojímu pokusu husitů o dobytí, v obou případech však marnému. Mimochodem, Mistr Jan Hus zde prý byl o století dříve vysvěcen na kněze.
Když se Konrád z Vechty dostal do finančních potíží, prodal hrad r. 1431 Janu Smiřickému ze Smiřic;  následně se měnili vlastníci poměrně často. Významné bylo především období, po r. 1577,  kdy ho získali Rožmberkové, kteří ho přestavěli a rozšířili do podoby zámku. Na počátku 17. století se zámek dostal do rukou Lobkoviců, v jejich držení byl až do r. 1948, kdy byl zestátněn. Ti provedli hlavní přestavbu do barokní podoby v letech 1652-84. V druhé polovině 20. byl v majetku armády, sídlila zde Vojenská konzervatoř Víta Nejedlého a také místní vojenská správa. Roku 1989 jej získali v restituci zpět Lobkovicové, ale dále jej pronajímali armádě až do roku 2006, kdy vojenská konzervatoř zanikla.
Zámek je dnes přístupný, částečně opravený, ale velká část je v nepříliš dobrém stavu. Kompletní oprava by byla finančně velmi náročná; podle Wikipedie se jedná o čtvrtý největší zámek v Čechách a má celkem asi 180 místností.





Pohled z náměstí, kde jsme si dali kafe na terase cukrárny Cukroš :-)
A pak jsme šupajdili zpátky domů v mlze, která se už kolem Řípu začínala malinko zvedat, takže jsme rozpoznali aspoň náznak úpatí. A když jsme po čtvrté odpoledne dorazili domů, svítilo sluníčko a po mlze ani památky...


Žádné komentáře: