Po týdnu jsme učinili další pokus, tentokrát ne zcela dokonaný. Dnes bylo krásně, vybral jsem zámek, který není daleko, a vlastně jsem jeho návštěvu oddaloval jen proto, že o jeho přístupnosti není nikde mnoho informací. Přesněji jsou informace, že není veřejnosti přístupný, ale zda se k němu dá přiblížit aspoň natolik, aby byl rozumně vidět, to jsem nikde nezjistil. Jak by řekl lektor na hodině angličtiny, there's only one way to find out.
Vzdálenost od domova podle navigace: 25 km
Skutečně ujetá vzdálenost: 57 km (zvolili jsme delší cestu po cyklostezce)
GPS: N 50°7.01778', E 14°41.41337'
Na tomto místě stála středověká tvrz, pravděpodobně později přestavěná na zámek, snad renesanční nebo barokní, o jehož podobě se však nedochovaly žádné informace. Ví se jen tolik, že r. 1805 koupil starý zámek bohatý velkostatkář a podnikatel Jakub Veith a jako věno ho daroval své dceři Kláře, která se provdala za pražského měšťana Martina Wagnera. Novomanželé, kterým zjevně nechyběly peníze, se tu vyřádili, a na místě původního zámku nechali postavit úplně nový ve stylu romantické pseudogotiky. Pak si ještě přisadilo (rozuměj: přistavělo) svou troškou do mlýna několik dalších majitelů, takže na počátku 20. století byl zámek zvláštní slátaninou pseudogotiky a pseudorenesance. Nicméně byl většinou v bohatých rukou, takže nouzí netrpěl, ovšem až do nástupu komunismu. Dlouhá léta tu pak byl depozitář Akademie věd ČR, což znamená skladiště bez jakékoli údržby. R. 1991 byl totálně zdevastovaný zámek vrácen v restituci potomkům posledního vlastníka. Samozřejmě noví vlastníci neměli prostředky ani chuť řešit nějakou rekonstrukci, takže zámek byl prázdný a dál chátral až do roku 2003, kdy jej koupila firma Lettenmayer & Partner, která jej kompletně zrekonstruovala a zřídila tu svoje sídlo. Na jedné straně dobrá zpráva, že se zámek samovolně nerozpadl, jako řada jemu podobných, na druhé straně je to vlastně jedno, protože slouží jen hrstce vyvolených a veřejnost může tak maximálně tušit jeho obrysy za vysokou zdí, která se táhne kolem celého areálu. Jedná se o památku chráněnou státem, takže se naskýtá otázka, pro koho ji vlastně stát chce chránit...
Zde je fotodokumentace, bez násilného vniknuté na cizí soukromý pozemek toho víc vyfotit nešlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat