České hrady - Kunětická hora

Po loňském úspěchu Řevu Řevnice (zejména vystoupení Wohnoutů) jsme si s Martinem řekli, že zkusíme zas nějaký hudební festival. Protože hlavním kritériem bylo, aby vystupovali Wohnouti a Divokej Bill, nebyla volba složitá: České hrady. Čtyři po sobě následující víkendy na čtyřech různých hradech, vždy s velmi podobným programem. Očekávaná účast kolem 20 000 návštěvníků. První zastavení proběhlo na hradu Žebrák, to jsme nestihli. Druhé na Kunětické hoře, tam jsme vyrazili v sobotu 21. července 2007 před obědem. Spěchali jsme, abychom stihli první z Martinových oblíbenců: UDG začínají na Stage A od 12:30 hod. Cesta byla pohodová, ale pod Kunětickou horou už byl docela problém zaparkovat. Pořadatelé připravili k tomuto účelu velkou louku (nikoli zadarmo), zakládali jsme třetí řadu na podkladu, který vzhledem i zápachem poněkud připomínal - hromadu hnoje. Doufali jsme, že to není předzvěst toho, do čeho se hrneme. Nebyla, když jsme se vybrodili na silnici, šlo všechno jak na drátkách. Šipky nás dovedly k areálu pod hradem, před vchodem jsme zaplatili jeden dospělý lístek (desetileté děti to mají zdarma), prošli jsme přes pořadatelské komando a rozbili stan (rozuměj: natáhli deku) před pódiem, kde byli v plné jízdě UDG. Na začátek dobrý rozjezd, kapela šlape, diváci, i když zatím nijak namačkaní u pódia, jsou spokojeni, ale co naplat, hvězdy dne teprve přijdou.
Mezitím se na druhém pódiu (Stage B) nachystali bratři Orffové. Zajímavá hudba, ale na festival až příliš komorní, trochu jazzíku, atmosféra v klubu by byla velmi příjemná, ale tady se návštěvníci, namlsaní z UDG a těšící se na Divokého Billa, Wohnouty a jiné divočáky, zjevně neodvázali. Většina se dlouho před půl třetí přesunula ke Stage A, až mi bylo Orffů trochu líto, tak špatně zase nehráli. Ale málo platné, jedním z hlavních lákadel dne je určitě Divokej Bill. Publikum docela obstojně zhoustlo, Bill zahrál svůj standard, což v pohodě stačilo, aby se posluchači u pódia rozvášnili natolik, že po hodnině se nechtěli smířit s tím, že je představení u konce. A honem zase ke Stage B, od půl čtvrté hraje Hudba Praha. Na tu se těším, většina účastníků jejich začátky nepamatuje, ale já ano, a zajímá mě jak znějí po letech. Hned po prvních taktech je jasné, že je to stará dobrá Jasná páka alias Hudba Praha. Žádné velké stylové kotrmelce, pořád je to ten melodický český punk (na rozdíl od angloamerického, tohle je měkčí, muzikantsky náročnější, ale odvázat se u toho dá taky velice dobře). Zahráli pár největších hitů i něco nového, trochu mě překvapilo, že nezazněla snad ta nejslavnější, Na Žofíně (Špinavý záda). Byl bych se vsadil, že ji dají, je to vypalovačka na festival jak dělaná, lidi by si refrén určitě vychutnali. Tak snad příště, ale na další hrad kvůli tomu za týden nepojedem.
A máme tu 16:30 a kapelu Wohnout na Stage A. To je muzika pro davy, šlape jim to neskutečně, a kdo zná texty, nebo má mimořádně odolné uši a slyší, o čem zpívají, ten si může nejen zaskákat, ale i srdečně se zasmát. Jedním z charakteristických rysů Wohnoutí tvorby je, že nikdy nevíte, kdy je to recese a kdy to myslí vážně. A kapelu to určitě taky baví, takže opět velká spokojenost.
Po Wohnoutech máme chvíli odpočinku, na Stage B hrají hiphop (Indy & Wich a PSH), Martin si je sice chtěl poslechnout, ale moc dlouho se to nedalo. Rockové publikum tuhle muziku nežere a hiphoperů na takovéto akce moc nepřijde. Někteří přítomní jen tak polehávají, jiní si čtou (MF Dnes se v areálu rozdávala zadarmo, stejně jako třeba balónky či klíčenky s logem Seznam.cz).
Další z účastníků využívají "hluché" místo k návštěvě stánků s občerstvením nebo s ukázkami starých řemesel.
Čtvrt hodiny před koncem vystoupení PSH se prakticky všichni posluchači přesunuli před Stage A, kde už ladila nástroje skupina Anety Langerové. K mému překvapení, i když tahle muzika mezi ostatní až tak nezapadala, šlo zjevně o vrchol dne, aspoň z pohledu diváků. Teď už se před pódiem nedá hnout a lidi stojí až ke stánkům, což je od pódia asi 50 m. Aneta začíná písní z nového alba, zůstáváme ještě na jednu, není to úplně špatné, kapela šlape, Aneta slušně zpívá, ale stejně blouznění fanoušků nechápu, tohle přece není ani z poloviny takovej vodvaz jako vystoupení Wohnoutů nebo Divokýho Billa. Nevadí, stejně už je pozdě, a pokud chceme být doma před úplným setměním, musíme vyrazit.
Odnášíme si (kromě reklamních předmětů od sponzorů a půllitru džusu na mém triku a kalhotech, výsledku Martinovy nevšední pozornosti) příjemný pocit ze spousty dobré muziky a těšíme se, že za rok zase na něco podobného vyrazíme.