Zámek č. 86 (Hospozín)

Dnes jsme podnikli na nějakou dobu poslední výlet. Počasí skoro dobré - nebylo příliš dusno a nepršelo. Aby to nebylo úplně dokonalé, vál docela silný vítr. Samozřejmě jako obvykle větší část cesty proti nám. Na rovné silnici, kde normálně jezdíme 20-25 km/h, jsem funěl sotva 14. Podle mapy to chvíli vypadalo, že se cíl spíše vzdaluje, než přibližuje, ale nakonec se podařilo a viděli jsme další z nepřehledné sbírky těch smutných příběhů. Podle průvodního textu na Mapách.cz to vypadalo, že zámek by měl být nepřístupný a sloužit k bytovým účelům. Ta první část se ukázala pravdivá, druhá byla možná poněkud staršího data, momentálně tam ubytováni maximálně hlodavci, lidi těžko. A obávám se, že není jisté, jestli ještě někdy budou.

Zámek č. 86: Hospozín
Vzdálenost od domova podle mapy: 32 km
Skutečně najetá vzdálenost tam a zpět: 67 km
GPS: N 50°18.38222', E 14°10.36362'

Zámek v současné podobě pochází z roku 1836, kdy ho majitelé z rodu Kinských nechali postavit na místě původně barokního zámku ze 17. století (který zase stál na místě ještě starší tvrze). Zdejší panství patřilo Kinským od roku 1764 až do roku 1924. Z původního zámku byly pro stavbu nové budovy využity jen některé části. Budova pak sloužila spíše jako sídlo správy místního statku. Po 2. světové válce se pak celkem logicky dostala do vlastnictví zdejšího Státního statku. Jak jsem uvedl na začátku, teoreticky by dnes měla být v soukromých rukou a sloužit k bydlení, ale podle toho, co jsme dnes viděli, zjevně neslouží. V katastru je vedena jako rodinný dům se dvěma spoluvlastníky-fyzickými osobami (dvě dámy, které obě bydlí v Praze, do Hospozína se možná někdy přijedou podívat, možná ani to ne, ale posekat trávu kolem domu už je očividně nad jejich síly).

Na zpáteční cestě jsme se zastavili na oběd ve Velvarech. Pěkné městečko se spoustou historických budov, ale chcípl tady pes. S velkým úsilím jsme našli asi jedinou fungující restauraci a pak jsme si na náměstí dali kafe v jedné skoro prázdné cukrárně. Přitom jsme v uličkách městečka viděli několik zřejmě donedávna fungujících restaurací, které možná nepřežily covid...

Zámek č. 85 (Statenice)

 Potřeboval jsem vyzkoušet novou odpruženou sedlovku, kterou jsem si minulý týden pořídil, protože neutěšený stav některých středočeských komunikací (včetně cyklostezek) se přestával snášet s mými zády. Dnes jsme to plnohodnotně otestovali na cestě do Statenic přes Bohnice, Troju a Lysolaje (a zpět jinou cestou přes Říčany a přívoz do Klecánek). Cyklostezka vedoucí Čimickým hájem je neuvěřitelně hrbolatá, takže tam vždycky dostávala moje záda zabrat. Dnes jsem byl sice vytřesený jak z masážního přístroje (bezplatný bonus), ale záda v pohodě.

Vybraný zámek patří do kategorie podobné jako většina těch posledních: pomalu se rozpadající ruina. Snad se ještě někdy podaří narazit i na pěkný a veřejnosti přístupný zámek. Naděje umírá poslední.

Zámek č. 85: Statenice
Vzdálenost od domova: 30 km (Mapy.cz volí delší cestu přes Troju, nikoli přes Klecany a přívozem).
Skutečně ujetá vzdálenost: 55 km (zpět kratší cesta přívozem)
GPS: N 50°8.55773', E 14°19.05060'

Zámek tradičně vznikl na místě bývalé středověké tvrze. Ta byla vypálena za třicetileté války (tj. v době pobělohorské). Se stavbou v barokním stylu začali kolem roku 1660 potomci katolíka Fridricha z Talmberka, který zdejší panství získal za věrné služby (katoličtí soudruzi tehdy dostávali majetky zabavené protestantským soudruhům). Ještě nedostavěný zámek se r. 1665 stal dočasně majetkem církve. Majitelé se pak měnili, za zmínku stojí hrabě Rudolf Špork. Po 2. světové válce připadl zemědělskému podniku, opět velmi častý osud zámků po nástupu komunismu. Včetně nezbytných důsledků. Po roce 1990 byl ve zuboženém stavu prodán italským majitelům. Tedy podobně jako nedaleký zámek v Sedlci, který také vlastní Italové. Vlastníci jsou ale různé firmy s různými jednateli, takže možná konkurenční mafiánský klan (?). Jeden padre vlastní zámek v Česku, tak ho musí mít i druhý padre... Možná přišli na to, že rozpadající se zámek je dobrá pračka na špinavé peníze...

Cestou zpátky jsme si aspoň spravili chuť obědem v Únětickém pivovaru :-)

Zámek č. 84 (Zvoleněves)

Poslední dny je počasí jako na houpačce, chvíli paří slunce , chvíli je zataženo a fouká vítr, občas zabouří a strhne se liják. V pátek jsem v Mělníku zažil i kroupovou - nikoli polévku, ale průtrž, během chvilky byla silnice pokrytá deseticentimetrovou vrstvou ledu, na střeše auta to bubnovalo tak, že jsem se bál, aby něco neprolétlo skrz. Proto jsme byli trochu nervózní, když jsme se dnes vydali opět kus za Kralupy, ale tentokrát jsme měli štěstí, nebylo ani přehnané vedro, ani kroupy, dokonce ani voda. Vybral jsem další ze zámků v rozumné dojezdové vzdálenosti, bohužel do 30 km už prakticky žádné rozumné zámky nejsou. Pár jich ještě zbývá, ale když pominu ty pražské, kam se nám moc nechce, tak jsou vesměs buď zdálky oplocené a nepřístupné, nebo napůl rozpadlé, případně obojí. Což byl dnešní případ.

Zámek č. 84: Zvoleněves
Vzdálenost od domova podle mapy: 30 km
Skutečně najetá vzdálenost tam a zpět: 62 km

GPS: N 50°13.77170', E 14°11.08172'

Historie zámku sahá do středověku, kdy tu byla tvrz. Již v 17. století tam přestala bydlet šlechta a tvrz plnila roli správní budovy. Za tímto účelem byla na počátku 18. století byla barokně přestavěna, a pak znovu na konci 18. století v duchu klasicismu. Budova spolu s místním velkostatkem měla postupně řadu významných majitelů, posledním šlechtickým vlastníkem byl císař František Josef I., kterému spolu s velkostatkem patřila až do roku 1918. Po 2. světové válce tu bylo sídlo státního statku, a tedy došlo zákonitě k naprosté devastaci.

Když jsme se sem chystali, neměli jsme velká očekávání, i když satelitní fotka na Mapách.cz vypadala docela nadějně. Ale další dostupné informace shodně říkaly, že je to hodně zanedbané. A skutečně, zámek je prakticky těsně před samovolným rozpadnutím, jen z nějakého důvodu někdo asi docela nedávno udělal novou střechu (nejspíš dotace, jak jinak). Nicméně šlo o zbytečně vyhozené peníze, jak dokládá fotodokumentace.

Hned vedle zámku je kostel, který je trochu lépe opraven, ale taky jen částečně. Podařilo se mi oblézt po zídce zamčenou branku (kdo zamyká branku ke kostelu, zvlášť, když je u něj i hřbitov??), abych si udělal fotku zámku od výše položeného kostela, a místa, kam není ze silnice vidět, vypadají podobně jako ten zámek. A to církve rozhodně nemohou tvrdit, že nemají prostředky na opravy, nicméně zjevně jsou podobnou černou dírou na peníze, jako státní správa.

Ale jedno pozitivní zjištění si z výletu odnášíme: po cestě kousíček za Kralupami v obci Olovnice mají docela pěkný zoopark.

A ještě výstřižek satelitního snímku ze serveru Mapy.cz - shora to vypadá docela hezky, ne?