sobota 4. července 2015

Zámek č. 28 (Hlavenec)

Letní výheň láká ke koupání, ale na nás čekají další zámky. Jeden se nachází blízko jezera Lhota, a tak se nabízelo ideální řešení dva v jednom. Co na tom, že jsme se nakonec vykoupali jinde (na Lhotě je totiž vstupné 50 Kč za osobu a den, ovšem naše čtvrthodinové namočení by bylo kvalifikováno jako celodenní pobyt, což by v přepočtu na hodinu koupání bylo jedno z nejdražších  vykoupání v našem životě).

Zámek č. 28: Hlavenec

Vzdálenost od bydliště: 17 km
GPS: N 50°14.44752', E 14°42.08028'

Vyrazili jsme ráno, abychom se vyhnuli největší výhni. Trochu nám zkomplikovaly život silniční uzavírky, díky kterým jsme museli chvílemi opustit asfaltovou silnici a sjet na tzv. "cyklostezku". Nevím, kdo rozhoduje o tom, co je prohlášeno za cyklostezku (v tomto případě bylo jediným aktem toto vyhlášení, pro cyklisty nikdo nic neuzpůsoboval, jednalo se o neudržovanou prašnou cestu mezi poli), ovšem jsem si jistý, že ten člověk nikdy neseděl na kole. Pravda, s určitými obtížemi jsme nakonec projeli, ale pokud by se snad majitel silničního kola domníval, že cyklostezka znamená nějaký zvýšený komfort, tak v tomto případě ať zapomene nejen na komfort, ale i na celou stezku. Se silničkou se to prostě projet nedá, v jemném  písku se hodně těžko šlape i na našem krosovém kole.

Nicméně po hodince poctivého snažení jsme odměněni pěkným pohledem na cíl naší cesty, který je už zdálky vidět, neboť je postaven na kopečku. Původně tady byla myslivna; okolí bylo totiž vyhlášeným místem loveckých kratochvílí českých panovníků (včetně Karla IV.).  Na konci 16. století dal císař Rudolf II. myslivnu přebudovat na lovecký zámeček. Později zámeček sloučil jako leccos, v dobách nedávno minulých i jako internát a domov důchodců. Komunistický stát se předvedl jako zkušený správce kulturního dědictví, luxfery nad vchodovými dveřmi vypovídají o citlivosti přístupu k úpravám kdysi cenné architektonické památky. Po revoluci zjevně objekt dále chátral, dnes patří soukromým majitelům, kteří se snaží o postupnou rekonstrukci (střecha už je nová), ale zjevně se jim nedostává prostředků. Pohled zblízka je tak o dost smutnější než ten z dálky.

A pokud někoho zajímá, kde jsme se na zpáteční cestě vykoupali, bylo to u jezera v Ovčárech, které je taky po cestě, přístup je (zatím) zdarma, a dali jsme si tam párek v rohlíku, pivo, limonádu a langoše (abychom nevypadali jako nenažranci: mezi druhou a třetí položkou byla přestávka na koupání).




neděle 14. června 2015

Proč nemám rád PayU

Pro ty, kdo to nevědí: PayU je platební brána.  Tedy služba, kterou používají e-shopy a další webové aplikace k realizaci plateb od klientů pomocí platebních karet a případně dalších platebních metod (třeba pomocí mobilů, sms aj.). Nejznámější poskytovatelé této služby u nás jsou americký PayPal a český GoPay. Existuje samozřejmě řada dalších, mezi nimi i PayU. Podobně jako historie systému PAyPal je těsně svázána s aukčním systémem eBay, PayU patřila do skupiny Allegro, která je provozovatelem Aukra, tedy polské napodobeniny amerického eBay.
Když jsem se před dvěma lety rozhodoval, jakou platební bránu použít pro svůj obchůdek s elektronickými knihami (www.mojeknihy.eu), porovnal jsem podmínky jednotlivých poskytovatelů a jako nejvýhodnější mi vyšlo právě PayU. Sice je tam poměrně vysoký registrační poplatek 3900 Kč a měsíční poplatek za používání brány 199 Kč, ale za jednotlivé platby si PayU brala nejnižší poplatky ze všech (u platebních karet 2,9% a 2 Kč, u většiny dalších metod 1,9% a 2 Kč).
Bral jsem to jako investici do budoucnosti, věděl jsem, že zpočátku jim budu platit víc, než mi prodeje vynesou, ale doufal jsem, že během pár let se budou prodávat desítky až stovky knížek měsíčně v průměrné ceně kolem 100 Kč, a pak se mi to začne vracet. Samozřejmě impolementace platební brány taky nebyla zadarmo, protože se to musí propojit s rozhraním toho e-shopu, musí se to pořádně odladit a otestovat. Zhruba po roce a půl se podařilo vychytat většinu problémů; nutno přiznat, že na můj obchod zavítalo mnohem méně zákazníků, než jsem doufal, a někteří z nich mě zase rychle opustili, protože platby přes bránu PayU někdy fungovaly a někdy ně. Ale bral jsem to jako porodní bolesti a doufal jsem, že se postupně vyladí k dokonalosti jak můj obchůdek, tak platební brána.
Bohužel uplynulo jen pár měsíců, a dostal jsem zdvořilý email od PayU, že si mě jako věrného klienta velmi váží, a proto s účinností od 1. července tohoto roku zvyšují měsíční poplatek na 499 Kč měsíčně. Samozřejmě za to budou poskytovat ještě kvalitnější služby (jako kdyby dosavadní služby byly kvalitní) a všichni budeme happy až do smrti (nebo do dalšího zvýšení cen).
Nepotřebuji moc počítat, zda se mi to vyplatí; prodám v průměru jednu knížku za měsíc, z průměrně inkasovaných 100 Kč zaplatím 21% DPH a licenční poplatek nakladateli nebo honorář autorovi, takže s tím poplatkem mi bude vycházet měsíční zisk kolem mínus 490 Kč. A tak po necelých dvou letech vypiplávání e-shopu zahazuji investici zhruba 15 000 Kč a poníženě prosím svého webdesignéra, aby mi rychle předělal rozhraní na bránu GoPay. Další náklady, další testování a dalších pár zákazníků, které odradí chybky, jež se za pochodu určitě vyskytnou.
Takže název tohoto článku je vlastně hodně zdrženlivý. Já totiž nenávidím PayU. Ne kvůli těm pár desítkám tisíc, ani kvůli pár ztraceným zákazníkům (i když ti mě hodně mrzí), ale kvůli aroganci, se kterou přistupují k malým klientům. Samozřejmě ty velké tohle opatření bolet nebude, při statisícových obratech je navýšení o tři stovky měsíčně zanedbatelná režie. Ale stovky malých obchůdků, jako je ten můj, se najednou ocitnou v problémech, protože jim hajzlové z PayU dne 9.6. 2015 suše oznámí, že mají dvacet dnů na to, aby uzavřeli dodatek ke smlouvě s vyššími poplatky, a když to neučiní, dostanou k výpověď a  brána jim prostě za další dva měsíce přestane fungovat, a s ní samozřejmě celý e-shop. Nabízejí sice zprostředkování uzavření smlouvy za stávajících podmínek s českým provozovatelem platební brány ComGate Payments, ale to je řešení s malým počtem zákazníků, tudíž málo prověřené, které bych si sám nikdy svobodně nevybral, a nevyberu si ho ani pod nátlakem.

Celá akce zjevně souvisí se změnou vlastnické struktury, protože před pár dny bylo oznámeno, že polská skupina Allegro prodala 100% podíl holandské společnosti PayU Group (zjevně v tu chvíli za tím účelem založené). Přesně to odpovídá holandskému způsobu myšlení (něco o tom vím): měsíční poplatek 199 Kč ? To je nějakých 7 Euro, za to si v Amsterodamu nedám ani polívku k večeři! Čechy je potřeba trošku přiždímat!

Nezbývá než popřát holandským soudruhům, aby jejich velká investice odešla do kopru , tam, kam odešla jejich přičiněním ta moje malá. Jdu to teď zkusit s GoPay a doufám, že je zase za pár měsíců nekoupí nějaký bludný Holanďan a situace se nebude opakovat...


neděle 7. června 2015

Hurghada 25.5.2015 - 4.6.2015

Po delší době dovolená u moře. Cílem nebylo poznávat, ale nasolit se a usmažit se, což jsme úspěšně splnili. Cestovali jsme s kanceláří Blue Style, hotel se jmenuje Sunrise Royal Makadi Resort a nachází se asi 25 km na jih od Hurghady, v zátoce, kde se na rozdíl od Hurghady člověk nemusí do moře probojovávat přes korály.
Hotel byl dobrý, počasí nádherné (i když trochu teplejší než jsme čekali, první dny přes 40 ve stínu, pak se ochladilo a bylo "jen" 36 - 38.
Připojuji fotoreportáž, která hovoří sama za sebe.

 Hotelový komplex se skládá ze spousty domečků, v tomhle bydlíme my.

 Výhled z našeho balkónu

 Druhý den ráno nám takhle uklidili pokoj

 Selfie na pláži...

 ... a tady se koupeme

 v dálce se rýsuje pohoří, ale většinou je schované v mlžném oparu

 Padák - jedna z mnoha atrakcí, které jsme si odpustili :-)


 Některé stromky jsou sestříhané do zajímavých tvarů,
 a zajímavý je i tvar stínu, který vrhají v poledne

 Jeden večer jsme si udělali procházku ven z hotelového komplexu

 Vstup do hotelového areálu. Hlídač u brány se na nás divně díval a vyptával se, kam to takhle večer jdeme; když jsme mu řekli, že si to jen zvenku vyfotíme a hned se zase vrátíme, tak se uklidnil.

 Další z večerů jsme strávili v beduínské restauraci


 A přidali jsme i jeden adrenalinový zážitek: plavbu ponorkou


 Lodní šrouby, které ponorku pohánějí, nebudí moc důvěry, ale nakonec se ukázalo, že fungují



 Nechápali jsme, proč se chvílemi objevují neuvěřitelná hejna ryb, až se za oknem zjevila příčina
 V hotelovém komplexu jsou i místa, kam mají děti vstup zakázán. No ale vysvětlete jim to...

 Jednoho večera hory trochu vylezly z mlhy...
 ...zatímco sluníčko naopak zalezlo

 Zkoušeli jsme i trochu šnorchlovat, i když s provizorním vybavením.
Ryby jsou tu ochočené, stejně jako ty od ponorky

 Jestlipak je ten provaz správně napnutý??

 další ze zástupců místní fauny: velbloud a kůň po jednom exempláři, 
zato vrány byly všude

 a ještě jedna labuť na rozloučenou, tentokrát i s brýlemi, aby nás lépe viděla

 Odlétáme v 6:20 ráno (s hodinovým zpožděním), takže hned po startu je pod námi vidět Hurghada
 U pobřeží ostrov, a na něm - co jiného než písek

 Přelétáme nad Bělehradem...

 ...nad Balatonem,

 ...nad Neziderským jezerem,

... a nad Vídní, a to už je domů coby kamenem dohodil

sobota 6. června 2015

Zámek č. 27 (Ďáblice)

Předevčírem jsme dorazili domů z Egypta, ale fotky se zatím probírají. Mezitím jsme si dnes udělali malý výlet do Ďáblic, abychom zase po delší době rozšířili "sbírku".

Zámek č. 27: Ďáblice
Vzdálenost od bydliště: 13,5 km
GPS: N 50°8.94500', E 14°29.04167'

Dvoukřídlý pozdně barokní zámeček s půdorysem ve tvaru L, postavený rytířským řádem Křížovníků s červenou hvězdou r. 1755 na místě bývalé středověké tvrze. Zachovalá kaple s původním oltářem, řezbářskou výzdobou a freskami. Po roce 1948 se zámek s přilehlým hospodářským dvorem dostávají do majetku Státního statku hl. m. Prahy. V současnosti je zámek ve vlastnictví státu, je pronajat několika soukromým firmám a není veřejnosti přístupný.





pátek 8. května 2015

Zámek č. 26 (Veltrusy)

Druhý letošní výlet jsme podnikli na oslavu 70. výročí konce 2. světové války. Byl krásný den, jen trochu větrno (nemusím zdůrazňovat, že dopoledne cestou tam foukal proti nám, zatímco odpoledne cestou zpět foukal - proti nám, jak jinak). Na zpáteční cestě jsme ještě zastavili v Obříství u roubenky Sv. Čecha, k tomu viz komentář na FB

Zámek č. 26: Veltrusy
Vzdálenost od bydliště: 18 km
GPS: N 50°16.69400', E 14°19.79755'

Barokní zámek dal na počátku 18. století postavit Václav Antonín Chotek (1674-1754). Autorem je Giovanni Battista Alliprandi, významný pražský architekt italského původu. Na severní straně je zahrada s fontánou, nazývaná "Čestný dvůr", uzavřená alegorickým sousoším dvanácti měsíců a čtyř ročních dob od Matyáše Bernadra Brauna. Z opačné strany se kolem zámku rozléhá velký park (prý se rozlohou rovná zhruba třem pražským Stromovkám). V parku je mimo jiné srnčí obora.

Zámek byl až do roku 1945 nepřetržitě v majetku rodu Chotků z Chotkova a Vojnína, což je u nás poměrně velká rarita. Posledním majitelům, Karlovi a Livii, byl r. 1945 zabrán pro jejich kolaboraci s Němci. Po válce zámek i park upadal, avšak největší ranou byla povodeň r. 2002, z jejíchž následků se zámek s parkem dosud plně nevzpamatoval. V současnosti je zámek ve správě Národního památkového ústavu a probíhá zde rekonstrukce. Budova je uzavřena, park je volně přístupný, konají se tu i různé tematické prohlídky a výstavy.

Zajímavostí je, že v roce 1754 se v zámku a přilehlém parku uskutečnil první vzorkový veletrh na světě pod názvem Velký trh tovarů Království českého, kterého se osobně zúčastnila  císařovna Marie Terezie s manželem Františkem Štěpánem Lotrinským.

 Přibližujeme se z jižní strany přes zámecký park



 Pohled z jižní strany


 nahlédli jsme oknem dovnitř, zdá se, že rekonstrukce je tu v plném proudu

 Říkám Hance, že jsem si to ze své dávné návštěvy pamatoval větší,
a ona na to, "To si pamatuješ Versailles" :-)

 Ve speciálním výklenku se nacházejí historické nádoby,
které zajisté ukrývají historické předměty nevyčíslitelné hodnoty...


 v podloubí jsou zachovalé stropní malby

V areálu se nachází restaurace, kde jsme si dali oběd, ale hladovým návštěvníkům nedoporučujeme. Ceny mírně nadprůměrné, jídlo průměrné, ale ta doba - čekali jsme asi hodinu a půl. Navíc číšnice si plete Radlera s nealko pivem.

Zajímavé, v restauraci nabízeli kančí speciality, čekal bych spíš srnčí ?!