Korfu (1.-8. 10. 2023)

Po krátké jarní dovolené v Tatrách jsme druhou část letošní dovolené nechali na podzim. Přiznám se, že jsem měl trochu obavy. Tentokrát vybírala Hanka a zvolila turistický zájezd na Korfu pro seniory 55+.

Čekal jsem, že to bude takové nenáročné plazení a že se větší část dovolené budeme nudit. Obavy se ukázaly jako liché, většina účastníků patřila mezi zdatné turisty, nachodili jsme toho dost a viděli ještě víc, jak ukazuje přiložená dokumentace.

Den 1. (neděle 1. 10.) Odlet na Korfu 18:30. Cestovka chce, abychom se dostavili o 2,5 hodiny dřív. Vyrážíme tedy v 15:00 z domova, auto necháváme na parkovišti Go Parking kousek od letiště v Přední Kopanině. Přímo na letišti jsou parkoviště zcela zaplněná, zkusil jsem tedy tuto službu, v jejímž rámci mezi parkovištěm a letištěm neustále pendlují minibusy a funguje to docela dobře. Dvě a půl hodiny před odjezdem je samozřejmě zbytečně moc, ale jsme poslušní, takže dorážíme těsně po čtvrté. Letadlo má asi 50 minut zpoždění, takže si to na letišti opravdu užijeme. Na Korfu přistáváme asi v 22:30 a než se dostaneme do hotelu, je půlnoc. Tím náš dlouhý den nekončí, vytvoříme dlouhou řadu na recepci, neuvěřitelně pomalý recepční od nás bere pasy, něco si zapisuje, vybírá pobytovou taxu (3EUR na pokoj a den) a těžce zápasí s terminálem na platební karty. Vnutili jsme se na začátek fronty, takže jsme v půl jedné na pokoji, ale někteří nešťastníci tvrdnou v té frontě až do dvou. 

Náš hotel se nachází v městečku Messonghi na jihovýchodním pobřeží ostrova asi 20 km jižně od hlavního města Korfu

Hotel se jmenuje Gemini a je to taková dvojice paneláčků, žádný přehnaný luxus, ale až na absenci skříní celkem v pohodě (opravdu tam není vůbec nic, jen jedna tyč s pár ramínky, museli jsme si většinu věcí nechat v kufru). A také jsme si museli zvyknout, že když se chceme osprchovat, nesmíme to nechat na večer, protože přestávala téct teplá voda (asi docházely zásoby vody, která se nahřála přes den v kontejnerech na střeše).

Den 2. (pondělí) 
Autobus nás zaveze do městečka Kavos (prý oblíbené letovisko anglické mládeže; Angličanů je tu spousta, možná i proto, že v 19. století ostrov patřil Anglii). Odsud jdeme pěšky k nejjižnějšímu bodu ostrova na mys Asprokavos, pak chvílemi podél pobřeží, chvílemi vnitrozemím mezi olivovníky, až k pláži Kanoula Beach.

"O-cesta" k mysu Asprokavos (je tu spousta olivovníků a ovcí)

Útesy mysu Asprokavos

Pohled z mysu Asprokavos na jihozápadní pobřeží

Pokračujeme kousek zpět do vnitrozemí a po útesech dojdeme k zřícenině kláštera Blahoslavené panny Marie z přelomu 17. a 18. století. Prý sloužil až do roku 1920, ale posledních 100 let se mu zjevně moc nedařilo...

Scházíme na pobřeží k místní "vykřičené" (a mezi Angličany oblíbené) pláži Arkoudilas, ale jen se rozhlédneme a utíkáme zase zpátky do vnitrozemí.

Pokračujeme vnitrozemím a potom znovu zpátky k pobřeží...

... až dojdeme k cíli dnešního výletu, což jsou pláže jménem Kanoula. Několik kilometrů písečného pobřeží, žádné hotely, žádné stánky, dokonce ani slunečníky, téměř žádní lidé. Už je po sezóně, v létě to tady asi vypadá jinak. Každopádně pořád je dost teplo na to, abychom se vykoupali. Podle neověřených informací průvodkyně je vzduch kolem 27°C, voda asi 25.

Den 3. (úterý)

Cesta k nejvyššímu bodu ostrova, hoře Pantokrator (906 m n.m.)

Autobusem se vyvezeme na parkoviště pod vrcholem; dalo by se dojít až nahoru po silnici, je to cca 160 výškových metrů a na vzdálenost necelé 2 km. Místo toho ale slezeme ze silnice a napojíme se na jednu ze značených turistických cest, která tvoří okruh po jižním svahu hory a připojuje se zpět k silnici až těsně pod vrcholem

I tady mají velké olivovníky.

Brzy se nám naskýtá pohled směrem na jih na zátoku s hlavním městem ostrova v pozadí

Při pohledu směrem na východ je vidět pobřeží nedaleké Albánie. Albánci tu také bezostyšně vykrádají GSM signál. Přestože na vrcholku Pantokratoru jsou antény řeckých poskytovatelů, albánský signál je silnější, a tak je třeba pro jistotu vypnout datový roaming, jinak by to mohlo být hodně drahé.

Vrcholek hory Pantokrator v plné kráse

Na vrcholku Pantokratoru je kromě spousty antén i starý klášter, a co je nejdůležitější, i rychlé občerstvení.

Den 4. (středa)

Dnes má být odpočinkový den, ale rozhodli jsme se pro volitený výlet lodí na nedaleký ostrůvek Paxos a historické pevninské městečko Parga.

Autobusem dojedeme do nedalekého přístavu Lefkimmi. Odtud máme jet výletní lodí nejprve na ostrůvek Paxos, pak k řecké pevnině do městečka Parga. Nicméně na lodi nám oznámili, že kapitán se vzhledem k povětrnostním podmínkám rozhodl trasu otočit, takže nejdříve navštívíme řeckou pevninu a malebné historické městečko Parga.

Historické přístavy v Jónském moři vypadají všechny podobně. Přístav je v zátoce a je tu vždycky několik větších či menších ostrovů, na některém z nich většinou bývá pevnost, která měla ochránit přístav proti tureckým nájezdníkům. Muslimové byli agresívní již v dávném středověku, ale tenkrát se jim Evropani bránili, místo aby je v zájmu hyperkorektnosti vítali s otevřenou náručí...

V Parze mají pevnosti dvě, jednu na ostrově, tu druhou (velký hrad z 11. století) na pevninském výběžku na skále, ke které je celé městečko přilepené.

Volili, jsme mezi prohlídkou hradu a obědem, volba nebyla těžká :-)

Dal jsem si kuřecí souvlaki.

Tohle již je přístav Gaios na ostrově Paxos. Opět zátoka, v níž jsou dva velké ostrovy, na tom bližším pevnině jsou pozůstatky pevnosti. Městečko je menší, ale podobně malebné jako Parga.

Řekové mají již od antiky rádi sochy. Toto je Giorgos Anemogiannes, místní rodák, námořník a hrdina  Řecké osvobozenecké války (1821-1830) za svržení turecké nadvlády.

Pohled z kopce nad městečkem

Přestože Gaios má jen několik stovek stálých obyvatel, je tu několik desítek kostelů.

Den 5. (čtvrtek)

Dnes máme v plánu průzkum severozápadního pobřeží ostrova. Autobus nás doveze k byzantskému hradu Angelokastro (průvodkyně to vyslovuje Andělokastro).

Po cestě míjíme jedno z vykřičených letovisek Paleokastritsa, prý jedno z nejhezčích na Korfu. Mám dojem, že se to tady říká skoro o všech letoviscích, a většinou nikoli bezdůvodně.

K hradu vede strmá cestička. Američtí turisté to v první třetině vzdávají. Protože Řekové mají své zkušenosti, prodávají vstupenky do hradu raději už dole pod kopcem.

Z hradu je vidět i již zmíněnou Paleokastritsu.

Hanka spočinula v jedné ze sedmi hrobek vytesaných do kamene.

K čemu skutečně sloužily prý nikdo netuší.

Hradní komplex je obrovský.

Vydáváme se od hradu na pěší túru.

Pokračujeme směrem k pláži Agios Georgios

V dálce výše zmíněná pláž, kde se vykoupeme a zajdeme si na oběd. Pak nás autobus popoveze pár kilometrů do městečka Afionas.

Městečko se nachází v dlouhém výběžku do moře (viz o o dva obrázky výš). Proto je na některých místech výhled na moře na jednu i druhou stranu. Tady je pohled na západ...

... a tady na východ

A když popojdeme po té šíji směrem na jih, naskytne se nám tenhle pohled na slavnou "dvojpláž" Porto Timoni. Absolvujeme tady dnešní druhé a třetí koupání. Vpravo nám přijde trochu teplejší voda, vlevo je zajímavější skalnatá pláž s jeskyněmi.

Den 6. (pátek)

Dnes nás čeká putování po severním pobřeží Korfu. Začínáme v turistickém městečku Peroulades, končit budeme v ještě turističtějším městečku Sidari.

V Peroulades potkáváme zříceninu motorky u zříceniny domu.

Místní škola vypadá jako kostel. Vzhledem k tomu, jak se v řeckých školách tlačí povinná výuka náboženství a že každý vyučovací den začíná povinnou modlitbou, není to až tak překvapivé.

Jdeme po útesech nad pobřežím, v dálce je vidět Cape Drastis

Sejdeme k zajímavě tvarované kamenné plážičce, která se zařezává do výběžku Cape Drastis...

Po cestě k Sidari míjíme pláž Apotripiti; když se ohlédneme zpět, vidíme Cape Drastis z druhé strany.

Jsme v Sidari, mají tu i větrný mlýn s bazénem :-)

Sidari je známé zajímavými skalními útvary, do kterých se zařezávají přirozené vodní kanály.

Nejznámějším útvarem je tzv. Tunel lásky. Panuje pověra, že když dva spolu proplují tímhle tunelem, zůstanou spolu do konce života. Když prý proplave sama dívka a myslí na někoho, tak zajisté získá jeho srdce. Pro chlapce to prý neplatí. Pověry tu tedy mají dost genderově nevyvážené.

Pláž má název Canal d'Amour Beach

Pobřeží u Sidari je opravdu hodně členité

Zátiší se zaslouženým občerstvením...

Den 7. (sobota)

Poslední aktivní den máme v plánu prozkoumat severovýchodní pobřeží, tedy to, na které jsme se dívali z hory Pantokrator. Odpoledne se přemístíme do hlavního města, prý si můžeme vybrat, jestli spíše za památkami, nebo za nákupy.

Začínáme v městečku Kaminaki, což je opět jedno ze známějších a zejména mezi Angličany oblíbených letovisek. Zde pohled na pláž s nepřekvapivým názvem Kaminaki Beach.

O kousek dál míjíme další pláž s názvem Agni Beach

Pláž se tu mění ve skalnaté pobřeží

A tohle je White House v městečku Kalami. Není to jen tak nějaký bílý dům. Mají tu kavárnu, kde jsme si dali frappé. A v tom domě bydlel ve 30. letech minulého století britský spisovatel Lawrence Durrell s manželkou. Často ho tu navštěvoval i jeho mladší bratr Gerald Durrell, známý zoolog a spisovatel. Dům vlastní stejná rodina, která jej před 90 lety pronajímala Durrellovým; dnes slouží jako hotel a trochu i jako muzeum bratrů Durrellových.

Popošli jsme ještě kousek podél pobřeží na kamenitou pláž Kerasia Beach (za tím útesem pak pokračuje dál jako písčitá), kde jsme se vykoupali. Opět skoro sami.

Ta mávající postava v dálce je Hanka :-)

Odpoledne jsme se autobusem přemístili do hlavního města Korfu. Ostrov a hlavní město se jmenují stejně. Turisté je nazývají Korfu, Řekové někdy také, ale častěji Kerkyra. Historické centrum města je na seznamu světového dědictví UNESCO.

Pohled na tzv. Novou pevnost ze 16. století

Palace of St. Michael and St. George (též nazývaný Královský palác), který tu postavili Angličané r. 1824. Dnes je tu sbírka asijského umění. Kolem je krásně upravený park i s trochou moderního umění :-)

Nejznámější dominantou města je tzv. Stará pevnost, překvapivě rovněž z 16. století.

Nahoře na vrcholku pevnosti je maják a vyhlídka na město

Pohled přes zátoku z vyhlídky ve čtvrti Kanoni (na FB jsem chybně uvedl Kanali, to je vedlejší čtvrť, akorát to zní podobně). Pod námi je přistávací plocha, pozorný čtenář identifikuje nahoře těsně nad městem přistávající letadlo.

A totéž letadlo už dosedá na přistávací dráhu.

Ještě jednou trochu přikrášlený pohled na zátoku a dva ostrůvky. První je spojený hrází s pevninou a je na něm místo akorát pro klášter. Ten vzdálenější je trošičku větší, ale pořád dost maličký, pročež ho místní nazývají Myší ostrov. A je na něm pro změnu klášter.

Tím končí obrazová reportáž, z téhle vyhlídky nás autobus odvezl zpátky k hotelu, večer jsme pochodili po městečku a nakoupili pár blbostí v místních supermarketech. Neděli jsme pak strávili zčásti na pláži v Messonghi, zčásti u hotelového bazénu čekáním na podvečerní transport na letiště.

Celkově to bylo moc pěkné, chození bylo tak akorát, a jako bonus jsme měli průvodkyni, která tady již desítky let žije s rodinou (má za manžela Řeka) a zasvěceně vykládala, jak to na řeckých ostrovech funguje. Napsala o tom i dvě knihy, které se nám snažila prodat, u některých účastníků uspěla, u nás ne (o e-knihách bych uvažoval, ale ty neměla). Koho by to zajímalo, její jméno je Hana Anthi, knihy se jmenují Zvyknout si na Korfu a Okouzlena Řeckem a dají se koupit i u nás.