Zámek č. 70 (Stránov)

Pomalu, ale jistě se při svých cyklotoulkách blížíme na dostřel Mladé Boleslavi. Dnes jsme navštívili Jizerní Vtelno s pohádkovým zámkem Stránov (skutečně se tu točilo několik filmových pohádek). Dnes ráno pršelo a různé předpovědní aplikace předpovídaly konec deště v různou dobu. Začátek cesty jsme tedy pečlivě naplánovali takto: budeme se dívat z okna, a až přestane pršet, vyrazíme. Stalo se těsně po deváté, a cesta tam byla příjemná, protože po dešti nebylo takové dusno. Jízda po mokré silnici ovšem má také svá negativa, byli jsme trošku zastříkaní od bláta. Cestou zpátky sice už začínalo opět pražit sluníčko, ale bylo to ještě snesitelné. Navíc nám cestu zpestřily spousty autoveteránů, které větší část zpáteční trasy jezdily proti nám. Už se nám to v téhle oblasti stalo poněkolikáté, skoro jako by se tu každý týden konaly nějaké závody veteránů. A ještě jeden trochu méně pozitivní zážitek: jeli jsme kolem zámku v Byšicích (náš zámek č. 13 z července 2014). A ten vypadá, že má dost, deset let na něj zjevně nikdo nesáhl, a jestli to takhle půjde dál, brzy už nebude na co sáhnout. Tím více je třeba si cenit těch případů, kdy se záchrana daří a majitel se o památku stará. Jako právě náš dnešní cíl.

Zámek č. 70: Stránov (Jizerní Vtelno)

GPS: N 50°22.35610', E 14°51.35712'

Vzdálenost od domova: 34,5 km 

Skutečně ujetá vzdálenost: 70 km

Informace o zámku tentokrát odbudu tím, že níže zveřejňuji informační tabuli, kde jsou základní údaje a také pěkný letecký snímek zámku.

Jen dodám, že už se poněkolikáté potkáváme s památkou, kterou díky restitucím vlastní rodina Šimonkova (viz např. zámek Lobeč a hrad Houska). A i tady je vidět, že se snaží zámek postupně dávat do pořádku, i když to musí být strašlivě náročné, a to nejen finančně. Zvenku je zámek zrekonstruován, uvnitř je část místností rovněž po rekonstrukci a konají se tu i prohlídky (nezúčastnili jsme se). Přístupná je i věž za samostatné vstupné, z níž je pěkný výhled do okolí (tam jsme byli a po cestě jsme díky tomu nahlédli i do některých částí interiéru, jak před, tak po rekonstrukci). A mají tu i kavárnu s příjemnou obsluhou a dobrou kávou.

Pohled z věže

Místnost po rekonstrukci v dolní části věže...

... a místnost nahoře ve věži, která na rekonstrukci teprve čeká

Zámek č. 69 (Vidim)

 My cyklisti jsme pořád nespokojení. Ostatně jako většina Čecháčků. Vadí nám, když prší, když fouká, když svítí sluníčko a je moc teplo, když nesvítí sluníčko a je moc zima... A tak vlastně ideální počasí pro cyklisty není skoro nikdy (a pokud, tak maximálně jednou nebo dvakrát za deset let, nebo možná třikrát?)

Dnes měla být odpoledne výheň, snažili jsme se proto větší část trasy odjet do oběda, což se podařilo. I se zastávkou na oběd v Želízech a druhou zastávkou na kafe v Mělníku jsme se domů vrátili ve 13:45 a vyhnuli jsme se tomu největšímu pařáku.

Zámek č. 69: Vidim

Vzdálenost od domova: 29,5 km

Skutečně ujetá vzdálenost: 60 km

GPS: N 50°27.99745', E 14°31.56312'

Zajímavostí zámku (kromě jména, které vypadá, že se chlubím kvalitou svého zraku, ale není tomu tak) je fakt, že se neví, kdy byl vlastně postaven. O většině zámků se dají dohledat podrobné prameny včetně konkrétního data výstavby resp. přestavby. Ve Vidimi není doloženo, kdo a kdy zámek postavil, Jisté je, že existoval v době, kdy zdejší obec vlastnili Swéerts-Sporckové, což bylo někdy ve druhé polovině 18. stooletí. Ale jestli ho postavili oni, nebo zdejší panství koupili už se zámkem, který tam třeba stál už 200 let, to se prostě neví. V každém případě byl pravděpodobně postaven v barokním slohu a pozdější přestavby a dostavby se tohoto slouhu držely, i když vzhledem k období už šlo spíše o pseudobaroko (významná dostavba proběhla r. 1898, kdy zámek patřil rodině podnikatele Grohmannů). Za komunismu sloužil zámek jako politická škola, dětská ozdravovna, a od r. 1952 jako domov pro seniory. Byl tak uchráněn toho nejhoršího osudu, který potkal mnoho jiných zámků, i když prý po pádu komunismu byl v dost žalostném stavu. Po roce 2014 proběhla rozsáhlá rekonstrukce a zámek (kde je i dnes domov pro seniory) vypadá velmi dobře, na rozdíl od parku, který by si zasloužil trochu lepší údržbu. Ale na to se už asi peněz nedostává.

Pohled ze zahrady

Pohled do zahrady s altánkem vzadu

Vstupní bránu hlídají jeleni

Zadní brána vede do hospodářského dvora za zámkem,

ze dvora je pohled na zámek poněkud industriální...

Zámky č. 67 a 68 (Bezno, Sovínky)

 Pokračujeme v dobývání zámků a posouváme se čím dál blíž k Mladé Boleslavi, tam jich je, řečeno slovy klasika, habakuk.

Pro dnešek jsem vybral dva, které jsou od sebe vzdáleny asi kilometr. Další (Jizerní Vtelno) je ještě asi o 5 km dál, ale ten si necháme na příště. Cesta byla mimořádně klidná, i když větší část vedla po poměrně frekventované výpadovce z Mělníka na Mladou Boleslav. Nudné šlapání zpestřily jen dvě události, jedna smutně směšná cestou tam, druhá smutná cestou zpátky. Když jsme přijížděli od Byšice k obci Vysoká Libeň (kde je jedno z méně příjemných stoupání), rozezněly se zvony. Nechápal jsem, co se děje. V téhle vesnici ani není kostel, tak odkud slyším zvony, a proč v sobotu v půl jedenácté? Tak strašný krpál to zase není, aby mi zněl v hlavě umíráček, nebo snad ano? Po chvilce se ukázalo, že zvony zní z obecních tlampačů a následovalo hlášení. S lítostí nám oznámili, že ve věku 82 let zemřela paní Ivana Balogová z vedlejší obce Mělnické Vtelno. Pro jistotu to zopakovali dvakrát. Trochu se mi ulevilo, že to sice umíráček byl, ale patřil někomu jinému.

Po cestě zpátky jsme pak mezi Byšicemi a Všetaty minuli velikého sraženého kance v příkopě u silnice. Ležel na hřbetě a z břicha mu vylézala střeva, pohled to nebyl hezký. Ten pitomec, co ho trefil, musel jet jako blázen. Za zmínku ještě stojí oběd v minipivovaru Neumann v Mělnickém Vtelnu (dobré jídlo a samozřejmě povinná ochutnávka místního piva, vaří tu 6 druhů od desítky po šestnáctku). A pak kafe v cukrárně ve Všetatech. Obojí jsme vyzkoušeli poprvé a byli jsme spokojeni, akorát už jsme se pak dost obtížně valili domů; pražící slunce a nadbytečných pár kilo v žaludcích způsobily, že posledních pět kilometrů nám připadlo stejně náročných, jako těch předchozích téměř šedesát...

Zámek č. 67: Bezno

Vzdálenost od domova: 29,5 km

GPS: N 50°22.15172', E 14°47.41055'

Zámek postavili na místě bývalé tvrze v polovině 18. století Pachtové z Rájova. V jejich držení byl do roku 1881, kdy jej od nich koupil sám císař František Josef I., v roce 1918 pak připadl státu. Po 2. světové válce jej využíval státní statek, později firma Oseva. Není jasné, jak se k zámku dostal po pádu komunismu dostala parta lidí, která založila společnost Zámek Bezno, s.r.o. Asi to nebudou potomci císaře Josefa, a i kdyby, restituce se vztahovala jen na majetky zabavené komunisty, ale ten zámek patřil státu už za 1. republiky. Takže asi šikovně provedená velká privatizace. Následně pobrané dotace a standardní scénář:  chabý pokus o rekonstrukci, část dotací zajisté odkloněna jinam (přece zámečtí pánové nebudou jezdit ve Škodovkách, to se nehodí), a firma je najednou v úpadku a zámek na prodej. Podle posledních údajů na Wikipedii jej momentálně vlastní svěřenský fond rodiny deBären, což sice zní jako šlechtický rod, ale na celém internetu lze najít jediného člověka tohoto jména, a to jakéhosi magistra původem snad ze Zahrádek u České Lípy. Podle mne smyšlené jméno, které si ten člověk dal sám, aby se mohl vydávat za příslušníka nějakého nóbl šlechtického rodu... Ale co, když ho to baví - hlavně jestli ten zámek dokáže zrekonstruovat, zdá se, že nějaké pokusy se dějí, ale zejména zadní část, obrácená do zpustlého parku, nevypadá moc povzbudivě.

Kdysi tu zjevně bývala zámecká vinárna, ale to už muselo být hodně dávno...

Taky tu mají kozy a jednoho starého kozla s bradkou...

Zámek č. 68: Sovínky

Vzdálenost od domova: 30,5 km

Skutečně najetá vzdálenost (Neratovice-Bezno-Sovínky a zpět): 62,5 km

GPS: N 50°22.48215', E 14°47.21820'

Zámek měl vzniknout r. 1903 přestavbou barokní kaple, jež byla součástí zdejší tvrze. Tvrz byla postupně přestavována a nakonec (za komunismu) zbourána. Zámeček přežil, ale natolik zhyzděn přestavbami, že už je jen těžko poznat, jak vlastně původně vypadal. Ani o jeho historii se toho mnoho najít nedá, nyní zjevně slouží jako obyčejný činžák.