Zámek č. 81 (Sedlec)

Konečně pominuly ranní mrazíky a my můžeme na kolo beze strachu z omrzlin :-)

Dnešní zámecký příběh je z těch hodně smutných, tenhle zámek jsem chtěl stihnout dřív, než se úplně rozpadne. Z fotek je vidět, že proces rozpadu už je ve velmi pokročilém stádiu...

Zámek č. 81: Sedlec
Vzdálenost od domova (podle navigace): 26 km
Skutečně najetá vzdálenost (tam podle navigace, zpět s pomocí přívozu po pravém břehu Vltavy, což je kratší): 46 km
GPS: N 50°7.97760', E 14°23.51578'

Naším cílem je venkovský empírový zámeček v Praze 6-Sedlci v krásném Vltavském údolí vedle silnice od Podbaby na Roztoky. Tedy spíše jeho pozůstatky, protože o zámečku už se moc mluvit nedá. Vlastně se ani nedá mnoho zjistit o historii zámku. Největší šance by byla v Ústředním seznamu kulturních památek (pamatkovykatalog.cz), provozovaném Ministerstvem kultury. Ovšem to by musel fungovat, že ano, což se od státní instituce očekávat nedá. Třeba se pochlapí a časem to opraví, a já sem pak přidám, pokud se něco zajímavého dozvím. Takhle jen to, co se dá najít na Wikipedii, a to není moc. Zámeček prý pochází z poloviny 19. století a jedním z prvních vlastníků měl být rodina významných pražských stavitelů Hergetů, kteří od 18. století do poloviny 20. století vlastnili v okolí Prahy několik cihelen, dvě z nich i v Sedlci. Zámek se stal v r. 1963 kulturní památkou, a na to konto byl v roce 1970 opuštěn a začal rychle chátrat. Po revoluci se k němu jakýmsi podivným způsobem dostala jakási podivná italská firma, která s ním nedělá vůbec nic, což je opravdu trestuhodné. Minimálně park kolem zámku býval prý velmi pěkný (dříve v anglickém stylu, nyní ve stylu pralesním). Ale aspoň nějaké využití má: zjevně slouží jako tréninková základna pro sprejery :-)

Už nejde úplně poznat, kde končí "zahrada" a začíná "zámek" (resp. k němu přistavěné hospodářské budovy).

Ovšem pro sprejery je to ráj, tady fakt nehrozí, že je někdo nachytá, z Itálie to je daleko.

Zámek č. 80 (Hanspaulka)

Dnes jsme zamířili opět do Prahy, k nejbližšímu dosud nenavštívenému zámku. Navíc je v pěkném stavu, na pěkném místě, a zpáteční cestu jsme absolvovali po pěkné cyklotrase na pravém břehu Vltavy mezi Trojou a Klecany. Jediný problém mám s aktuálním využitím toho zámečku, bližší vysvětlení si nechávám na konec příspěvku.

Cesta byla v pohodě a podle plánu, i když nepřekvapivě tam i zpátky proti poměrně čerstvému větru. Jediná mimořádná událost nastala cestou tam ve sjezdu od Bohnic k trojskému zámku, kde jsme potkali lidský pár, který si na vodítkách vedl kozí pár. Na cestě zpátky jsem se trochu obával výšlapu od přístaviště v Klecánkách nahoru do Klecan, je to dlouhé a celkem prudké. Když už jsem dýchal jak lokomotiva těsně před výbuchem kotle, zachránila mě kavárna na náměstí v Klecanech (asi ve dvou třetinách toho kopce). Na Mapách.cz má kavárna Klícka hodnocení 4,9 z 5, to se přeci nedá ignorovat :-)

Zámek č. 80: Zámeček Hanspaulka
Vzdálenost od domova: 25 km podle navigace
Skutečně ujetá vzdálenost (tam a zpět včetně zajížďky k Houtyši, viz níže): 53,5 km
GPS: N 50°6.36815', E 14°22.70312'

Zámeček postavil r. 1733 říšský rada Hans Paul Hippmann a jeho jméno je zvěčněno nejen v názvu zámku, ale také celé legendární pražské čtvrti. Od roku 1922 byl zámeček v majetku města, které zde zřídilo Archeologické muzeum. Od roku 2013 zde sídlí Institut Václava Klause. To je věc, se kterou mám, jak jsem avizoval výše, poněkud problém. Jedná se podle mého přesvědčení o výslužku buď za amnestii, kterou Kaus vyhlásil tak široce, aby se na svobodu dostali i ti největší gauneři (kdyby dal milost jednomu konkrétnímu, blbě by se to zdůvodňovalo, tak raději pustil všechny), nebo za věrné služby ruským soudruhům. Klausův institut má plně k dispozici celý zámeček v jednom z nejlukrativnějších míst v Praze, neplatí za to žádný nájem (neměl by z čeho, jeho aktivity nemohou být ziskové, vzhledem k blábolům, které jeho protagonisté plodí). Nechápu, jak je možné, že se nikdo nesnaží prověřit, odkud vítr vane. Dobře, policie nekoná, protože nedostala podnět. Ale co novináři? Kam se poděla Sabina Slonková? Aha, pardon, uvědomil jsem si, že mezi soudruhy z "vedení" institutu (vedle Klause je tam i jeho bývalý kancléř Jiří Weigl a další těžkotonážní kapacity) jsou kamarádi mafiána Miroslava Šloufa (mj. bývalého Zemanova poradce a významného aktéra, jenž se podílel na vyvedení peněz z H-systému v mediálně známé kauze), jehož další velký kamarád Karel Srba už byl jednou usvědčen z pokusu o přípravu atentátu na novinářku Sabinu Slonkovou. Takže chápu, nemá cenu dráždit hada bosou nohou, co kdyby se to tentokrát povedlo zorganizovat líp?

Tedy končím konstatováním, že zámeček je pěkný, smrdí z něj na sto honů peníze, které těžko budou poctivě vydělané, a můžeme jen doufat, že v blízké budoucnosti dostane důstojnější využití, než má momentálně.

Když už jsme byli na Hanspaulce, musel jsem zajet k bývalému Hostinci u Tyšerů, kterému místní neřekli jinak než Houtyš, a který byl větší část druhé poloviny minulého století nejdůležitějším místem české blues/rockové muziky. Sem chodili pokecat i zahrát muzikanti z Bluesberry (a pozdější odnože Krausberry), ale také třeba Ivan Hlas s Ondřejem Hejmou, kteří tu hrávali se svou kapelou Žízeň. Bohužel hospoda už je dávno zavřená a tuto slavnou epochu české rockové hudby připomíná jen bronzová pamětní deska.

Zámky č. 78 a 79 (Dolní Počernice, Hostavice)

  Velikonoční svátky a spíše červnové počasí nás vylákaly na první letošní zámecký výlet. Je dobrá šance, že uprostřed svátků bude v Praze trochu řidší doprava, takže na Bílou sobotu riskneme výlet na dva z pražských zámků, kam se nám dosud moc nechtělo. Jezdit po Praze na kole je jinak celkem adrenalinový sport. Tentokrát to celkem šlo, aut sice nebylo úplně málo, ale navigace se nás snažila vodit po cyklostezkách přes Čakovice, Kbely a Kyje, takže aspoň část cesty jsme si s auty nepřekáželi. Akorát na Černém mostě navigace trochu zazmatkovala, dvakrát nás poslala blbým směrem a zrovna tam to příjemné nebylo. Mapy.cz mají k dokonalosti hodně daleko, bohužel jiné navigace jsou pro cyklisty ještě méně použitelné.

Zámek č. 78: Horní Počernice
Vzdálenost od domova: 25,5 km
GPS: N 50°5.30505', E 14°34.74895'

Do Dolních Počernic jsme dorazili kolem půl jedné a více než na zámek nás to táhlo na oběd :-)

Udělal jsem jednu fotku zámku z ulice, zbytek prohlídky odkládáme na později.

Hned naproti zámku je Český statek, což je zjevně opravdu bývalý statek, dnes pěkný stylový penzion s vynikající restaurací. Foto je výmluvné.

Občerstveni se vydáváme obhlídnout zámek. Ve středověku tu stála tvrz, později prošla rozsáhlou gotickou, renesanční, a nakonec ještě barokní přestavbou, až se z toho vyklubal zámek, který byl ještě postupně rozšiřován. V 19. století byla k původnímu přistavěna úplně nová budova, propojená s původním zámkem jen úzkým spojovacím krčkem.

Jak to v minulosti bylo obvyklé, zámek vystřídal řadu majitelů, které zde nemá cenu jmenovat (ani na Wikipedii nejsou uvedeni všichni). Jeden z nich ale stojí za zmínku, nikoli jako významná osobnost, ale díky svému životnímu příběhu: Jan Kapr z Kaprštejna. Po bitvě na Bílé Hoře byl soudním radou, který předsedal soudnímu procesu s účastníky stavovského povstání. Nařizoval konfiskaci jejich majetku, který pak sám obratem levně skupoval. Tak se stal majitelem řady nemovitostí v Praze a okolí (mj. mu patřil rohový dům na Malostranském náměstí, zámek Chvaly, a také zámek Dolní  Počernice. Oženil se s krásnou a mladičkou  šlechtičnou Annou Marií z Greifenfelsu, která byla k sňatku donucena. Na truc si pořídila milence Adama Zapského ze Zap, jehož rod stál během povstání na špatné straně a v následných procesech přišel o většinu majetku. Anna Marie dne 13. listopadu 1625 vylákala svého manžela, aby za ní přijel z Prahy do Dolních Počernic. Když Jan Kapr projížděl v lehké bryčce lesem u Hrdlořez, číhal tu na něj Adam Zapský a zastřelil ho. V roce 1926 pak byli oba milenci za tento čin popraveni. Tuto událost popsali tehdejší významní současníci jako Mikuláš Dačický z Heslova, Jan Jiří Harant z Polžic a Bezdružic (spisovatel a bratr známějšího Kryštofa Haranta, popraveného 1621 na Staroměstském Náměstí), a dokonce i Jan Ámos Komenský ve své Historii o těžkých protivenstvích církve české.

Ještě jeden pohled z ulice na severní stranu zámku. Dnes je tu dětský domov, takže nádvoří ani vnitřek přístupné nejsou.

Západní část z veřejně přístupného parku

Jižní část z parku moc dobře vidět není.

Zámek č. 79: Hostavice
Vzdálenost od domova: přímo 24,5 km, přes Horní Počernice 27 km

Celkem skutečně najeto: 54 km
GPS: N 50°5.46812', E 14°33.65612'

Jen asi kilometr a půl od dolnopočernického zámku se v Hostavicích nachází další zámeček. Jeho historie není tak bohatá, byl postaven až ve druhé polovině 19. století jako součást zdejšího velkostatku. Zajímavostí je, že r. 1934 zámeček koupil Tomáš Baťa, který na přilehlých pozemcích plánoval vystavět zahradní městečko s obytnými domky, obchodním centrem, školou a sportovním areálem. Bohužel kvůli zhoršující se politické situaci svůj záměr již nestihl realizovat. Po válce tu byla školka, základní škola, od r. 2005 soukromá vysoká škola tělesné výchovy a sportu, od r. 2017 zase soukromá základní škola BeOpen.

Na rozdíl od Dolních Počernic je bezprostřední okolí zámku volně přístupné, takže ve focení nic nebrání. Dovnitř se ale nedostaneme, je to škola a dnes je sobota, takže by nám nepomohlo, ani kdybychom se tvářili, že jsme po vzdělání bažící puberťáci...