Zámky č. 78 a 79 (Dolní Počernice, Hostavice)

  Velikonoční svátky a spíše červnové počasí nás vylákaly na první letošní zámecký výlet. Je dobrá šance, že uprostřed svátků bude v Praze trochu řidší doprava, takže na Bílou sobotu riskneme výlet na dva z pražských zámků, kam se nám dosud moc nechtělo. Jezdit po Praze na kole je jinak celkem adrenalinový sport. Tentokrát to celkem šlo, aut sice nebylo úplně málo, ale navigace se nás snažila vodit po cyklostezkách přes Čakovice, Kbely a Kyje, takže aspoň část cesty jsme si s auty nepřekáželi. Akorát na Černém mostě navigace trochu zazmatkovala, dvakrát nás poslala blbým směrem a zrovna tam to příjemné nebylo. Mapy.cz mají k dokonalosti hodně daleko, bohužel jiné navigace jsou pro cyklisty ještě méně použitelné.

Zámek č. 78: Horní Počernice
Vzdálenost od domova: 25,5 km
GPS: N 50°5.30505', E 14°34.74895'

Do Dolních Počernic jsme dorazili kolem půl jedné a více než na zámek nás to táhlo na oběd :-)

Udělal jsem jednu fotku zámku z ulice, zbytek prohlídky odkládáme na později.

Hned naproti zámku je Český statek, což je zjevně opravdu bývalý statek, dnes pěkný stylový penzion s vynikající restaurací. Foto je výmluvné.

Občerstveni se vydáváme obhlídnout zámek. Ve středověku tu stála tvrz, později prošla rozsáhlou gotickou, renesanční, a nakonec ještě barokní přestavbou, až se z toho vyklubal zámek, který byl ještě postupně rozšiřován. V 19. století byla k původnímu přistavěna úplně nová budova, propojená s původním zámkem jen úzkým spojovacím krčkem.

Jak to v minulosti bylo obvyklé, zámek vystřídal řadu majitelů, které zde nemá cenu jmenovat (ani na Wikipedii nejsou uvedeni všichni). Jeden z nich ale stojí za zmínku, nikoli jako významná osobnost, ale díky svému životnímu příběhu: Jan Kapr z Kaprštejna. Po bitvě na Bílé Hoře byl soudním radou, který předsedal soudnímu procesu s účastníky stavovského povstání. Nařizoval konfiskaci jejich majetku, který pak sám obratem levně skupoval. Tak se stal majitelem řady nemovitostí v Praze a okolí (mj. mu patřil rohový dům na Malostranském náměstí, zámek Chvaly, a také zámek Dolní  Počernice. Oženil se s krásnou a mladičkou  šlechtičnou Annou Marií z Greifenfelsu, která byla k sňatku donucena. Na truc si pořídila milence Adama Zapského ze Zap, jehož rod stál během povstání na špatné straně a v následných procesech přišel o většinu majetku. Anna Marie dne 13. listopadu 1625 vylákala svého manžela, aby za ní přijel z Prahy do Dolních Počernic. Když Jan Kapr projížděl v lehké bryčce lesem u Hrdlořez, číhal tu na něj Adam Zapský a zastřelil ho. V roce 1926 pak byli oba milenci za tento čin popraveni. Tuto událost popsali tehdejší významní současníci jako Mikuláš Dačický z Heslova, Jan Jiří Harant z Polžic a Bezdružic (spisovatel a bratr známějšího Kryštofa Haranta, popraveného 1621 na Staroměstském Náměstí), a dokonce i Jan Ámos Komenský ve své Historii o těžkých protivenstvích církve české.

Ještě jeden pohled z ulice na severní stranu zámku. Dnes je tu dětský domov, takže nádvoří ani vnitřek přístupné nejsou.

Západní část z veřejně přístupného parku

Jižní část z parku moc dobře vidět není.

Zámek č. 79: Hostavice
Vzdálenost od domova: přímo 24,5 km, přes Horní Počernice 27 km

Celkem skutečně najeto: 54 km
GPS: N 50°5.46812', E 14°33.65612'

Jen asi kilometr a půl od dolnopočernického zámku se v Hostavicích nachází další zámeček. Jeho historie není tak bohatá, byl postaven až ve druhé polovině 19. století jako součást zdejšího velkostatku. Zajímavostí je, že r. 1934 zámeček koupil Tomáš Baťa, který na přilehlých pozemcích plánoval vystavět zahradní městečko s obytnými domky, obchodním centrem, školou a sportovním areálem. Bohužel kvůli zhoršující se politické situaci svůj záměr již nestihl realizovat. Po válce tu byla školka, základní škola, od r. 2005 soukromá vysoká škola tělesné výchovy a sportu, od r. 2017 zase soukromá základní škola BeOpen.

Na rozdíl od Dolních Počernic je bezprostřední okolí zámku volně přístupné, takže ve focení nic nebrání. Dovnitř se ale nedostaneme, je to škola a dnes je sobota, takže by nám nepomohlo, ani kdybychom se tvářili, že jsme po vzdělání bažící puberťáci...