Pokračujeme v dobývání zámků a posouváme se čím dál blíž k Mladé Boleslavi, tam jich je, řečeno slovy klasika, habakuk.
Pro dnešek jsem vybral dva, které jsou od sebe vzdáleny asi kilometr. Další (Jizerní Vtelno) je ještě asi o 5 km dál, ale ten si necháme na příště. Cesta byla mimořádně klidná, i když větší část vedla po poměrně frekventované výpadovce z Mělníka na Mladou Boleslav. Nudné šlapání zpestřily jen dvě události, jedna smutně směšná cestou tam, druhá smutná cestou zpátky. Když jsme přijížděli od Byšice k obci Vysoká Libeň (kde je jedno z méně příjemných stoupání), rozezněly se zvony. Nechápal jsem, co se děje. V téhle vesnici ani není kostel, tak odkud slyším zvony, a proč v sobotu v půl jedenácté? Tak strašný krpál to zase není, aby mi zněl v hlavě umíráček, nebo snad ano? Po chvilce se ukázalo, že zvony zní z obecních tlampačů a následovalo hlášení. S lítostí nám oznámili, že ve věku 82 let zemřela paní Ivana Balogová z vedlejší obce Mělnické Vtelno. Pro jistotu to zopakovali dvakrát. Trochu se mi ulevilo, že to sice umíráček byl, ale patřil někomu jinému.
Po cestě zpátky jsme pak mezi Byšicemi a Všetaty minuli velikého sraženého kance v příkopě u silnice. Ležel na hřbetě a z břicha mu vylézala střeva, pohled to nebyl hezký. Ten pitomec, co ho trefil, musel jet jako blázen. Za zmínku ještě stojí oběd v minipivovaru Neumann v Mělnickém Vtelnu (dobré jídlo a samozřejmě povinná ochutnávka místního piva, vaří tu 6 druhů od desítky po šestnáctku). A pak kafe v cukrárně ve Všetatech. Obojí jsme vyzkoušeli poprvé a byli jsme spokojeni, akorát už jsme se pak dost obtížně valili domů; pražící slunce a nadbytečných pár kilo v žaludcích způsobily, že posledních pět kilometrů nám připadlo stejně náročných, jako těch předchozích téměř šedesát...
Zámek č. 67: Bezno
Vzdálenost od domova: 29,5 km
GPS: N 50°22.15172', E 14°47.41055'
Zámek postavili na místě bývalé tvrze v polovině 18. století Pachtové z Rájova. V jejich držení byl do roku 1881, kdy jej od nich koupil sám císař František Josef I., v roce 1918 pak připadl státu. Po 2. světové válce jej využíval státní statek, později firma Oseva. Není jasné, jak se k zámku dostal po pádu komunismu dostala parta lidí, která založila společnost Zámek Bezno, s.r.o. Asi to nebudou potomci císaře Josefa, a i kdyby, restituce se vztahovala jen na majetky zabavené komunisty, ale ten zámek patřil státu už za 1. republiky. Takže asi šikovně provedená velká privatizace. Následně pobrané dotace a standardní scénář: chabý pokus o rekonstrukci, část dotací zajisté odkloněna jinam (přece zámečtí pánové nebudou jezdit ve Škodovkách, to se nehodí), a firma je najednou v úpadku a zámek na prodej. Podle posledních údajů na Wikipedii jej momentálně vlastní svěřenský fond rodiny deBären, což sice zní jako šlechtický rod, ale na celém internetu lze najít jediného člověka tohoto jména, a to jakéhosi magistra původem snad ze Zahrádek u České Lípy. Podle mne smyšlené jméno, které si ten člověk dal sám, aby se mohl vydávat za příslušníka nějakého nóbl šlechtického rodu... Ale co, když ho to baví - hlavně jestli ten zámek dokáže zrekonstruovat, zdá se, že nějaké pokusy se dějí, ale zejména zadní část, obrácená do zpustlého parku, nevypadá moc povzbudivě.
Kdysi tu zjevně bývala zámecká vinárna, ale to už muselo být hodně dávno...
Taky tu mají kozy a jednoho starého kozla s bradkou...
Zámek č. 68: Sovínky
Vzdálenost od domova: 30,5 km
Skutečně najetá vzdálenost (Neratovice-Bezno-Sovínky a zpět): 62,5 km
GPS: N 50°22.48215', E 14°47.21820'
Zámek měl vzniknout r. 1903 přestavbou barokní kaple, jež byla součástí zdejší tvrze. Tvrz byla postupně přestavována a nakonec (za komunismu) zbourána. Zámeček přežil, ale natolik zhyzděn přestavbami, že už je jen těžko poznat, jak vlastně původně vypadal. Ani o jeho historii se toho mnoho najít nedá, nyní zjevně slouží jako obyčejný činžák.
Žádné komentáře:
Okomentovat